Je to pravda?

kapitola 35.

        V klidu jsem spala do doby než jsem dostala křeč do nohy. Byli asi dvě hodiny ráno. Vzala jsem si prášky na bolest. A rovnou jsem si vzala i na záda. Musím se stavit u doktora. Jak se vůbec jmenuje? Luis Jones. Ten ortoped. Musím tam někdy zajít. Ale teď musím ještě chvíli spát. Problém je v tom, že mi nejde usnout. Převalovala jsem se asi hodinu. Pak jsem to vzdala a šla dolů do kuchyně. Když jsem šla po schodech, tak jsem slyšela dva hlasy. ,, No tak. Nemůžeš s tím už přestat? Nevidíš, že jí to už nebaví? Proč jí prostě nenecháš na pokoji?¨ ,, Proč mi neřekla o tý nehodě? Proč to  všechno vykecala Sebastianovi? Proč zrovna on s ní je zalezlej v kanceláři? Proč on a ne já.¨ ,, Ty to nechápeš? Prostě tě má ráda jako kamaráda. To je všechno. nemiluje tě, chápeš? Už jí nech bejt. Jestli so ní budeš ještě chvíli rejt, tak zase zmizí do ciziny. ¨ vlezla jsem do kuchyně. ,, Co to tady sakra děláte? Víte že jsou tři hodiny ráno? Co tady děláš Krisi? A co tady řešíte. Tati?¨ ,, Promiň zlatíčko. Nechtěli jsme tě probudit. Kris mi volal jestli může přijít si popovídat. ¨ ,, A to tady musíte tak křičet? Máte štěstí že jsme mě nevzbudili, ale probudila jsem se, protože jsem dostala křeč do nohy. Takže? Krisi odejdi.¨ ,, Proč bych měl jít? Nechápeš to? Nechápeš že tě miluju?¨ ,, Ale já tě nemiluju. Rozumíš? Mám tě ráda, ale jenom jako kamaráda. Nic víc. A tati? Proč si mu do prdele řekl o tý nehodě? Říkala jsem ti, že nechci aby se to už kdokoliv další dozvěděl.¨ ,, Já vím. Omlouvám se. Mrzí mě to.¨ ,, Ne. S váma dvěma jsem skončila. Ty Krisi okamžitě odejdi. Nechci tě v našem domě už vidět. A ty tati. Ty jsi mě zklamal. Slíbil jsi mi to. ¨ odešla jsem zpátky nahoru.

      V pokoji jsem si sedla na postel. A začala jsem přemýšlet. Proč mu to říkal? Nechtěla jsem aby to Kris zjistil. Nedá mi pokoj. Bude mě s tím otravovat. Pokusila jsem se ještě na chvíli usnout. nějak  se mi to  nedařilo. Hodila jsem na sebe tepláky, tričko, mikinu, ortézu, tenisky a batoh kde byli všechny věci. Sešla jsem do předsíně a tam jsem si vzala klíče od auta. ,, Kam jdeš?¨ ,, To vám může být jedno. A řekla jsem, aby Kris odešel. ¨ ,, Emo. Zlatíčko. Měj rozum. Kam by jsi teď brzo ráno šla? ¨ ,, To vám může být jedno. Ráno budu v práci. ¨ otevřel jsem dveře a odešla jsem do auta. Jela jsem tam kde mi bude dobře. 

    Dojela jsem k šedému domu. Vyšla jsem z auta, vzala si batoh a zamkla auto. Zazvonila jsem na zvonek. Dveře se otevřeli po pěti minutách a v nich stál rozespalí Sebastian jenom ve spacích kalhotách. ,, Emo? Co ty tady?¨ aww. Jeho chraptlavý hlas. ,, Ahoj. Promiň, že tě budím. Ale doma se to nedalo vydržet. ¨,, Co se tam stalo? ¨ všechno jsem mu řekla v obýváku, kam jsme se posadili. ,, Do p*dele. Tak to jsem nečekal. Co teď budeš dělat?¨,, Nevím. Chtěla jsem se tě zeptat. Mohla bych tady chvíli bydlet? Domů se teď nechci vracet.¨ ,, Jasně. Můžeš tady být jak dlouho chceš. ¨ ,, Děkuju. Dneska asi už neusnu.¨ ,, To nevadí. Já taky ne. Tak můžeme jet do práce a dodělat tam auto, jestli chceš.¨ ,, Jo. Byla bych ráda. Musím se nějak odreagovat.

    Dojeli jsme k hangáru. Otevřela jsem ho, vstoupili jsme dovnitř a zase jsem ho zavřela. převlíkly jsme se do pracovního oblečení a začali jsme. Dali jsme autu kola, brzdy, dveře a všechno potřebný. Jako poslední jsme ta nasadili motor. Jsem na něj pyšná. Je to asi nejlepší práce jakou jsem kdy dělala. A teď zbývají jenom zkoušky a úpravy. To nám zabere tak týden. 

--------------------------------------------------------------------------------

      V sedm přijeli ostatní chlapy. ,, Co to? Vy jste to dodělali? Je dokonalý. Od kolika tady jste?¨ no jo, Matt. Vždycky starostlivý.,, My tady jsme od půl třetí. Zbývají nám jenom zkoušky. Na ty nepotřebuji všechny. Na zkouškách bude pracovat jenom ten kdo opravdu chce. Ten kdo na zkouškách pracovat nebude, tak bude dělat normálně zakázky, které máme. Takže?¨ přihlásili se Matt, Ken, Harry, Sebastian. ,, Dobře. Takže vy se zajímáte o tohle to  auto. Vám ostatním moc děkuji, že jste mi v tom pomohli a dám vám objednávky. Děkuju moc všem. Jsem moc ráda, že vám mám. Jste pro mě druhá rodina. ¨ potlesk a slova se ujal jak jinak než Matt. ,, Emo. Teď budu mluvit za všechny. Jsme moc rádi, že pro tebe můžeme pracovat. Já osobně jsem se ještě nikdy tolik nenasmál za jeden týden. Takže děkujeme spíš my, že tahle firma vůbec je.¨ další potlesk.

     Co teď dělám? Chodím po hangáru a křičím do telefonu. A proč? Protože nám to zase zkrátili. Datum závodu se změnilo. Je za tři týdny. A to auto chtěj za dva. Říkala jsem, že zkoušky potrvají týden. Ale jak se ukázalo po nastartování, tak to zabere tak 2 týdny. ,, Strejdo. Chápeš sakra, že nemáme šanci to stihnout? Jak dlouho víš, že to změnili? Týden? Děláš si prdel? Jak to, že jsi to přede mnou tajil. Víš o tom, že já s touhle skupinou závodů nemám zkušenosti? Nikdy jsem v ní nejela, takže nevím jak to tam chodí.¨ chlapy stály okolo mě a pozorovali mě. ,, Ale no tak. Vždyť to je debil. Jasně, že s ním můžu promluvit. Je to můj dobrý známý. A kdo tam dělá? Ale ten je v důchodu. Musí tam být někdo jiný. No tak. Hele. Můžu udělat tohle. Můžu tam to auto odvézt, trénovat na tom okruhu. Chlap co ten okruh vlastní je můj kamarád. Nechá nás tam. A potupně to tam doladím. A proč tam nemůžou? Jak že to je moje auto. Ano je moje, vlastním ho. Jaký, že je tvoje? Můžu udělat sviňárnu, na to nezapomeň. Fajn. Já to nějak vymyslím a dám ti vědět. Zatím.¨ nasraně jsem to položila.