Je to pravda?

kapitola 47.

     Ráno mě probudil budík v 6:00. Trošku jsem se lekla, ale naštěstí Tom spal. Zvedla jsem se z postele a potichu si vzala oblečení. Ze skříně jsem si vytáhla džíny, tričko, spodní prádlo, ponožky, podprsenku, tenisky, mikinu, bundu a batoh. Vyšla jsem z pokoje a šla do pracovny. Tam jsem se převlíkla, do batohu zabalila všechny věci co jsem potřebovala. Takže klasika papíry, notebook, klíče, peněženku, prášky, láhev s vodou. Na oči jsem nasadila brýle. Vypadala jsem jako nějaký lupič. Byla jsem celá v černým kromě tenisek, ty byli bílý. Šla jsem do tátovy koupelny a tam si vyčistila zuby.  Pak jsem šla do kuchyně si pro nějaké jídlo. To jsem dala do batohu a v předsíni na sebe hodila bundu a vyšla z domu. Před domem jsem nasedla do Roveru a jela směr firma. 

     Před hangár jsem dojela v 6:45. Mám ještě 15 minut čas. Zaparkovala jsem před hangárem a vešla dovnitř. V kanceláři jsem na sebe jenom pracovní tričko, kalhoty si nechám svoje. Chlapy se scházeli. Všichni mě pozdravili a já jim pozdrav vrátila. ,, Tak jo. Jsme tady všichni. Chci se s vámi domluvit ohledně toho závodu. Pojďte do kanceláře.¨ šli za mnou. Tak nějak se všichni usadili. Já si sedla za stůl. ,, Tak jo. Tohle je náš první velký závod. Samozřejmě Le mans. Ale tohle je první velký závod. Jede o titul mistra světa. Chtěla bych, aby jsme z auta sundali všechny ty nálepky. Jelikož to je naše auto, tak tam být nemusí. Bude na něm číslo, jméno firmy a nějaký pruhy tam dáme a přelakujeme ho. Potom, zítra přijede náklaďák pro auto. Někdo s ním musí jet. A potom zítra přijedou autobusy, ve kterých budeme spát. A dneska mám ještě potvrdit, kolik jich mají přivést. V každém budou spát dva plus jeden kde budu jenom já. Odjede se zítra v deset hodin dopoledne. Jede se tam asi 9 hodin., takže tam přijedeme v sedm večer. A další den je volno a příprava vozů a ten druhý den se pojede ten závod. A potom den po závodu se pojede domů. Budeme pryč cca 4 dny. Takže tak nějak. Už ví někdo kdo by jel? Někdo tady musí zůstat a dělat objednávky.¨ ,, No. My jsme si o tom už nějak povídali a domluvili jsme se na tom. Pojedu já (Matt), Ken, Harry a Sebastian. My jsme na tom autě dělali s tebou, takže pojedeme my. ¨ ,, Dobře. Myslela jsem si to. A vy ostatní. Nevadí vám, že nepojedete?¨ ,, Ne ne. My budeme rádi tady.¨ ,, Dobře. Tak já teda potvrdím čtyři autobusy, protože pojedou ještě dva doktoři. Tak jo, to je vše.

     Z auta jsme sundali všechny nálepky a umyli ho. Po umytí jsme ho dali do sušičky, aby rychle uschlo. Mezitím sme připravili nové nálepky. Číslo vozu, mé jméno a pruhy. Auto je černé, takže nálepky budou bílé. 

     Když auto uschlo, tak jsme ho nalakovali a znovu ho dali uschnout. Mezitím jsme pracovali na objednávkách. Práce nám šla hezky od ruky. Písničky hráli na plný koule. Když skončilo sušení auta, tak jsme na něj nalepili nálepky. Číslo šlo na dvoje dveře. Číslo jsme měli 5. Na zbylí dveře jsme nalepili jméno firmy, no a jak bývá u mustanga zvykem, tak jsme nalepili pruhy. Auto vypadalo skvěle. Hezky jsme ho dali pod plachtu a šli pracovat dál. 

     Práce mi skončila dejme tomu, že v devět večer. Chlapy už byli všichni pryč. Já jsem ještě něco dělala v kanceláři na notebooku. Ještě jsem něco vyřizovala ohledně toho závodu. A ještě se musím dneska stavit u Harryho, dá mi prášky. Tamty jsem už snědla, ty na srdce. Počítač jsem zaklapla a dala všechny věci do batohu. Ten jsem dala na záda, vyšla z kanceláře, zhasla světla a zamkla hangár. S náladou pod psa jsem nastoupila do auta a jela za Harrym. 

     Jak jsem tak zjistila, tak bydlí v centru města. Auto jsem nechala na kraji centra a došla k němu. Zaklepala jsem na hnědé dveře. Otevřel mi. ,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj.¨ šla jsem za ním do kuchyně. ,, Něco k pití?¨ ,, Jo. Dal by jsi mi skleničku rumu? Sice jsem autem, ale ještě se budu procházet, a tak to ze mě vyprchá.¨ ,, Jasný. ¨ postavil přede mě skleničku s rumem. Nalil si taky. ,, Nervózní?¨ ,, Ani ne.¨ ,, Hele Emo. Nechci tě nějak děsit, ale znáš rizika. ¨ ,, Jo. Rizika znám. Může mě chytnout záchvat a můžu umřít. To všechno vím. Ale já když řídím, tak nejsem nervózní, takže to je v pohodě. No, já půjdu. Uvidíme se zítra v půl desátý. Díky za prášky.¨ ,, Jo jo. Není zač. Měj se.¨ otevřel mi dveře a já vyšla do tmy centra. Bylo asi deset večer. Bundu jsem si zapla úplně ke krku a ruce dala hluboko do kapes. A kam teď? Toť otázka. Prostě jsem vyrazila ulicemi. Pak mě to nebavilo, tak jsem se trošku vrátila a sedla si na lavičku. Koukala jsem na hvězdy. 

     ,, Dlouhý den?¨ Chris si sednul vedle mě a podal mi kelímek s čajem. ,, Ahoj. Jo, dlouhý den. Jak o mě víš?¨ ,, Sledoval jsem tě od chvíle kdy jsi vyšla z toho domu. Zahlídnul jsem tě. Tvůj přítel?¨ ,, Ne. Kamarád doktor. Dal  mi prášky. Přítele nemám. To by jsi mohl vědět. ¨ ,, Jj. A ten kluk, se kterým jsi byla minule venku?¨ ,, To je Tom. Nejlepší kamarád od dob co jsem chodila na střední. Chodil tam jeho brácha. Tom je starší než já. Je mu 23. ¨ ,, Aha. Tak to jo. A kdy se vrátíš z toho závodu?¨ ,, Budu pryč cca 4 dny. ¨ ,, Dobře. Tom bude doma?¨ ,, Jo, bude hlídat dům. Táta s bráchou odletěli na Hawai. Moje matka se vdává. Její přání bylo, abych přiletěla, ale naštěstí nemůžu. Vrátí se asi za 14 dní.¨ ,, Tak to jo. Nechceš na chvíli ke mě?¨ ,, Můžeme. ¨zvedli jsme se a šli k němu do bytu.

     Tam jsme si povídali docela dlouho. Probrali jsme všechno možný. I ten závod na který se ptal. Řekla jsem mu o něm vše co chtěl vědět. Asi v jednu ráno jsme to zabalili. Šel mě doprovodit ke dveřím. ,, Děkuju za pokec. ¨ ,, Nemáš zač. Mám tě rád.¨ obejmul mě docela silně. ,, Taky tě mám ráda. Ahoj.¨ ,, Ahoj.¨ vyšla jsem a po schodech šla dolů. Vyšla jsem z budovy a šla k autu. U něho sem byla do 15 minut. Nastoupila jsem a jela domů.

     Před dům jsem dojela v v půl druhý ráno. Vystoupila jsem a šla do domu. V pracovně jsem nechala batoh a šla do pokoje. Tam jsem rovnou šla do koupelny, kde jsem se vysprchovala a vyčistila zuby. Oblíkla se do pyžama a vrátila se do pokoje. Tam jsem dala mobil na nabíječku a nastavila budík na 8:00. Zachumlala jsem se a spokojeně usla. A jinak kde je Tom? Tak ten spí jako zabitej.