Je to pravda?

kapitola 49.

     Po tiskovce, která trvala asi čtyři hodiny. Bylo tam ještě víc otázek než jsem čekala, a tak nějak všechny byli směřovaný na mě. To je jedno. Po tiskovce jsem šla obejít všechny naše autobusy. Se všema jsem si popovídala. Jako první jsem byla u Matta a Kena. Oba jsou nadšený, že tady jsou. Povídali jsme asi asi půl hodiny. Pak jsem šla za Sebastianem a Harrym. Jo docela vtipný, že tady jsou dva kluci s jménem Harry. Když zavolám Harry, tak oba přijdou. No nic. U kluků jsem se zdržela taky půl hodiny. Bylo skoro půl jedný ráno, když jsem vycházela od kluků. ,, Emo.¨ ,, No?¨ obejmul mě. A to pořádně. ,, Děje se něco?¨ ,, Ne. Jenom jsem tě chtěl obejmout.¨ ,, Dobře.¨ ,, Tak jo. Ještě musím k doktorům. Ráno.¨ ,, Dobře. Ahoj.¨ šla jsem k doktorům. ,, Ahoj Emo. Tak pojď. ¨ ,, Ahoj Luisi.¨ ,, Ahoj.¨ ,, Hele Emo. Tady máš ten prášek na spaní. Budeš spát jako zabitá. Nebude tě nikdo budit. Až se vzbudíš, tak se vzbudíš jo?¨ ,, Dobře. Moc děkuju. No tak já půjdu. ¨ ,, Jo jo. Utíkej. Dobrou.¨ ,, Dobrou.¨ ,, Dobrou kluci.¨ vyšla jsem z jejich autobusu a šla do svého.

     Zajímalo by mě co to bylo za prášky. Spala jsem do jedný do odpoledne. Zvedla jsem se z postele a v koupelně, která byla černá jsem se vysprchovala a vyčistila zuby. Koukla jsem se kolik tam je stupňů. Na to, že je prosinec, tak to  docela jde. Trošku mě štve, že budu na Štědrý den sama. Ale nějak moc mi to nevadí. No, v pokoji jsem se oblékla do tepláků, crop topu, mikiny, bundy, tenisek, ortéza a brýle. Mobil jsem dala do kapsy a šla se najíst. Dala jsem si jablko a čaj. Najím se až později.

     Vystoupila jsem z autobusu a šla směr boxy. Došla jsem k boxu číslo 5. Vešla jsem dovnitř a stáhla plachtu z auta. Byl to dokonalý kousek. ,, Páni. Kdo vlastní tuhle dokonalost?¨ ,, Já ji vlastním. Vlastní práce.¨ ,, Fakt? Teda. Já jsem Tobias Bei. A kde je řidič?¨ ,, Já jsem řidič.¨ ,, Aha. No já jsem přijel až dnes. Hodně štěstí.¨ ,, Díky. Tobě taky.¨ odešel. Místo něj přišli chlapy. ,, Tak co Emo. Vyspinkáno?¨ ,, Docela jo. Jdeme na to.¨ 

     Zkontrolovali jsme celý auto asi třikrát. ,, Myslím, že je vše na svém místě.¨ ,, Taky myslím. ¨ bylo asi šest večer. ,, Tak jo. Máte volno. Na zítřek se musíme všichni vyspat.¨ ,, Jo jo. Měj se.¨ ,, Vy taky.¨ zítra se začíná v deset dopoledne. Pojede se to asi pět hodin. Což jde. ,, Emo?¨ ,, Ano Sebe?¨ ,, Víš... já. Já mám trochu jednu věc, kterou ti musím říct. ¨ ,, Povídej. Neboj se.¨ ,, Já se budu muset vrátit k rodině. Mají teď nějaký věci nebo tak nějak. A dlouho jsem je neviděl. A chtěl bych se tam na nějaký delší čas usadit. ¨ ,, Samozřejmě, že tam jeď.¨ ,, Vážně?¨ ,, Samozřejmě. Rodina je důležitá. Zůstaň tam jak dlouho budeš chtít. Ve firmě pro tebe bude vždycky místo. Ale vždyť jsi říkal, že rodiče umřeli.¨ ,, Ano, to je pravda. Ale mám strejdu s tetou a babičku s dědou.¨ ,, Aaaha. Takhle. Hele. Zůstaň tam jak dlouho budeš chtít jo? Mě to je jedno. Promiň ještě musím za dokotorama a na schůzku.¨ ,, Jasný. A děkuju.¨ ,, Nemáš zač.¨ vyšla jsem z boxu a šla za doktory.

     Došla jsem k nim. ,, Na rovinu. Co jsi mi to dal za drogu. Spala jsem jako zabitá.¨ ,, Jenom prášek na spaní. Nic víc.¨ ,, No dobře. Takže? Chtěli jste se mnou mluvit.¨ ,, Ano. Sedni si.¨ sedla jsem si na gauč a oni do křesel naproti mě. ,, Emo. Musíme ti říct rizika.¨ ,, Dobře.¨ ,, Pokud dostaneš záchvat a nezastavíš, tak umřeš. Pokud se ti zamotá hlava, tak můžeš nabourat. Dostaneš křeč do nohy a končíš. Jsou to silná rizika. Ale nejhorší je srdce. Dám ti teď i zítra před závodem injekci. Měla by ti hodně pomoct. A vezmeš si i prášky jo?¨ ,, Dobře. ¨ píchnul mi injekci do ramene a vzala jsem si prášek. ,, Mělo by se ti ulevit. A teď jdeme na schůzi.¨ ,, Dobře. Jdeme.¨ zvedli jsme se a šli jsme do místnosti jako včera.

______________________________________________________

     ,, Vítám vás zde podruhé. Včera byli jen otázky, ale dnes se dostaneme k jádru pudla. Jede se 500 kilometrů, takže plus mínus 5 hodin. Za každých 100 kilometrů vám ukážou ceduli. Zítra by mělo trošku pršet, ale né nic vážného. Slečno White?¨ ,, Ano.¨ ,, Mluvil jsem s vaším lékařem a máte to povolené.¨ ,, Dobře, děkuji.¨ ,, Tak. Začíná se v deset. Okruh má plus mínus 5 kilometrů. Takže asi 100 kol. Kdo projede cílem jako první je vítěz. Je zakázán dusík. Minule s tím byli problémy, proto je teď zakázán. Nějaké otázky? Jestli ne, tak novináři jsou zvědaví.¨ pustil se dovnitř.

     ,, Slečno White, je pravda, že už nejste se skupinou BTS?¨ ,, Ano, je to pravda.¨ ,, Proč tu není váš otec?¨ ,, Rodinné záležitosti.¨ ,, Máte přítele?¨ ,, Ne nemám.¨ ,, Kdo převezme vaši firmu?¨ ,, Mojí firmu nikdo nebude přebírat. ¨ ,, Jak se vám bude řídit s ortézou?¨ ,, Mám i gumovou ortézu, takže dobře.¨ ,, Kdo je vaše inspirace v autech?¨ ,, Carol Shelby.¨ ,, Máte nějaké plány do budoucna?¨ ,, Zatím žádné.¨ Pánové vím, že je zajímavé o mě mluvit, ale máte tu dalších 19 závodníků.¨ ptali se jich, ale pak se stejně ptali i mě. Všechno to skončilo v deset večer. 

     Po skončení jsem šla rovnou do svého autobusu. Umyla jsem se a navečeřela. Okolo půl dvanáctý jsem šla spát. Docela mi trvalo než jsem usnula. Nakonec jsem to vzdala, oblíkla se do teplého oblečení a šla si sednout na tribunu. Nebyla jsem tam ale jediná. Seděl tam i Tobias. ,, Ahoj. Můžu?¨ ,, Jo, sedni si. Taky nemůžeš spát?¨ ,, Ne. Ale není to ze stresu.¨ ,, To chápu, tak to nemám ze stresu. Jenom prostě nejsem unavenej.¨ ,, Přesně.¨ začal mi zvonit mobil. Byl to Chris. ,, Nezvedneš to?¨ ,, Ne. Teď s tím člověkem nechci mluvit.¨ ,, Mám si s ním promluvit?¨ ,, A chceš?¨ ,, Klidně. Ukaž.¨ Chris zavolal znova a Tobias to zvednul. ,, Haló? Já jsem Tobias. Nechce s tebou mluvit. Nevím proč. ¨ ukázala jsem mu, že se sprchuju. ,, A zrovna se sprchuje. Dobře. Čau.¨ típnul to. ,, Tak co?¨ ,, No... zněl hodně nasraně a zklamaně. Prý se ti omlouvá.¨ ,, Dobře. Děkuju.¨ ,, Nemáš zač. ¨ povídali jsme si tam docela dlouho. ,, Tobiasi? Ráda bych si s tebou povídala, ale už budou tři ráno a já musím jít spát.¨ ,, Sakra. Jo, já taky musím jít. Půjdu tě doprovodit.¨ ,, Děkuju.¨ zvedli jsme se a šli směr můj autobus. Když jsme tam došli, tak mě rychle obejmul řekl dobrou a šel pryč.

     Zalezla jsem do autobusu. Tam se převlíkla do pyžama a už opravdu šla spát.