Je to pravda?

kapitola 40.

     Probudila jsem se v nějaký místnosti. Byla bílá s jedním oknem. Trošku jsem si poposedla. Bolela mě hlava a noha. Ve chvíli kdy jsem si sedla vešel do dveří doktor. ,, Dobrý den Emo. Jak se máte.¨ ,, Zdravím doktore Harry. Ujde to. Bolí mě hlava a noha.¨ ,, Ano. S nohou nic není, nebojte. Spala jste 5 dní. před pěti dny jak mi bylo řečeno, jste měla návštěvu. Váš bratr. Prý jste se s ním hodně pohádala a po hádce jste omdlela. V kapse jsme vám našli ty prášky co jsme vám dal. ¨ ,, Ano. Dala jsem si jen tam ještě před tím, než jsem omdlela. Pro jistotu. Nemusí vědět, že mám nové prášky. Jak jsem na tom?¨ ,, Tvůj stav je dobrý. Akorát si nejsem jistý tím závodem, který je za týden. Cítíš se na závod?¨ ,, Samozřejmě, že se ne ten závod cítím. Kdy mě pustíš?¨ ,, Můžu tě pustit dnes, ale pod podmínkami. Každý den mi zavoláš jak se cítíš. A nebudeš se rozčilovat ani nějak fyzicky namáhat. Je to jasný? A pro jistotu tě odvezu domů. Chtělo by to někde kde se nebudeš ničím ani někým rozptylovat. Opravdu musíš odpočívat. Takže?¨ ,, Tak asi k tátovi, kde bude i bratr. Harry, vážně nemůžu k Sebastianovi?¨ ,, Ne. Není to tvůj zákonný zástupce a opravdu musíš být v klidu. Do práce budeš chodit buď jenom dopoledne nebo odpoledne. Ne na celý den. A hlavně je teď tvoje tělo oslabené. Dám ti nové silnější prášky. Jak na hlavu a nohu, tak na nervy. To budeš potřebovat hodně. Jasný?¨ ,, Jo. Všechno mi je jasný.¨ ,,Dobře. Já se skočím převlíknout a pak pro tebe dojdu. Dám ti půl hodiny.¨ s tímhle odešel a zavřel za sebou dveře.

     Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny, kterou jsem tam měla. Sprchu jsem uvítala velmi ráda. Vlasy jsem si nemyla. Ty vypadali dobře. Po sprše jsem se vrátila do nemocničního pokoje a všimla jsem si černého batohu co ležel na zemi. Bylo v něm oblečení. Vytáhla jsem spodní prádlo, ponožky, černé tepláky, crop top, černou mikinu a bílé tenisky. A naštěstí jsem tam našla i dioptrické brýle. Fakt je musím nosit. Bez nich nic nevidím. Všechno jsem na sebe hodila, nasadila jsem si brýle. Postel jsem ustlala. Jej jsem narovnala polštář už tam byl Harry a i Luis. ,, Ahoj Luisi. Co ty tady děláš?¨ ,, Jen jsem se šel na tebe podívat.¨ ,, Aha. Tak to pak ano. Tak se měj.¨ ,, Jo jo, ty taky.¨ vzala jsem si batoh na záda a ještě jsem si rychle udělala drdol na hlavě. Vyšli jsme z pokoje a šli pomalu po nemocniční chodbě. Vyšli jsme z nemocnice a zamířili k černému Roveru. ,, Hezký auto. Doma mám taky takový.¨ ,, Děkuju. Potřeboval jsem něco velkýho.¨ nastoupili jsme do auta a vyrazili jsme. 

     K domu táty jsme dojeli za půl hodiny. Byli zácpy a jelo to pomalu, protože už je trošku námraza. Když vypl motor, tak jsem vystoupila. ,, Hele. Úplně nejsem připravená tam být. ¨ ,, Buď v pohodě. Hele. oba o tebe mají strach, takže tě úplně v pohodě uvidí. tvůj táta, když zjistil, že jsi v nemocnici, tak tam hnedka jel. To on ti pak přivezl batoh. A říkal mi, že málem zabil tvého bratra. Ale teď je už prý v pohodě.¨ ,, No. tak jo.¨ došli jsme ke dveřím. Byli odemčené. Asi nás očekávají. Vešli jsme dovnitř. Ukázala jsem mu, že musí být potichu. Pochopil to. Sundali jsme si oba boty a on si sundal ještě bundu. Batoh jsem měla ještě na zádech. Poslouchala jsem hlasy, které šli z obýváku. Nebyli dva. Bylo jich tam víc. Došla jsem ke stěně a poslouchala. Přidal se i Harry.

     ,, Ona zůstane tady. ¨ to byl táta. ,, Vždyť ani nevíte co jí je. A je to na ní kde bude. Já se o ní dokážu postarat. je mi více než 20. ¨ a to byl Sebastian. ,, Myslíš si Petere, že to je něco vážného?¨ strejda. ,, Doufám, že ne. Ale dnes by ji už měli pustit. A doufám, že je v pořádku. Doktor mi nic neřekl.¨ ,, Taky doufám, že je v pořádku. Neodpustil bych si, kdyby jí něco bylo.¨ Jeremy. Vešla jsem do obýváku. ,, Zdravím všechny.¨ ,, Emo.¨ táta ke mě šel a obejmul mě. Já jsem to, ale nedokázala opětovat. ,, Tohle je Harry. Můj doktor. ¨ ,, Dobrý den.¨ šlo to ze všech stran. ,, Můžu se zeptat proč je tady strejda?¨ ,, Ptal se jak si na tom.¨ ,, Ok. No nic. My půjdeme do kuchyně. Harry mi chce něco říct o dávkování.¨ šli jsme do kuchyně.