Je to pravda?

kapitola 26.

        Já ten spánek nemám ráda. Moje matrace je asi nějaká labilní. Ještě chvíli jsem se převalovala. Nebavilo mě to. Odvážně sem se podívala na mobil kolik je hodin. Do prdele. Víte kolik bylo hodin? Bylo půl čtvrtý ráno. Já se z toho zblázním. No co. 

       Jednoduše jsem vstala a šla rovnou do koupelny. Tam jsem si jenom vyčistila zuby. Když sem se podívala do zrcadla málem jsem upadla. Takový kruhy pod očima jsem už dlouho neměla. A to jsem spala osm hodin. Achjo. Co se dá dělat. Z koupelny jsem šla zase do pokoje. Tam sem se převlékla do černých džínů, podprsenky, spodního prádla, crop topu, černého roláku. Vzala sem si ještě batoh a do něho sem si dala všechny potřebné věci a ještě zbytek papírů. Na nohy sem hodina černé boty a do ruky si ještě vzala koženou bundu.

    Došla sem do kuchyně a tam si vzala jídlo a hodně pití. Vše sem hodila do batohu a rychle napsala tátovi dopis.

        Tati, jela jsem do firmy. prosím nevolej mi. Zdržím se tam dlouho. Možná tam přespím. 

                                                                                                                               - E

          K hangárům sem dojela v mustangovi. Chybělo mi to auto. Hangár sem otevřela celý. A zaparkovala sem vevnitř. Z auta sem vzala batoh a šla do kanceláře. Nechala tam batoh a kancelář zase zavřela. Sedla sem si na kapotu auta a koukala jsem na východ slunce. U toho jsem začala brečet. ,, Proč je život tak krutý? Proč se to všechno děje zrovna mě? Nikomu jsem nic neudělala. Tak proč já.¨ už sem to nevydržela. Musela jsem jít něco dělat. 

        Převlíkla sem se do pracovního oblečení. Na plno sem si pustila písničky. Nejdřív sem umyla podlahu. Byla pěkně nechutná. Po dvou hodinách byla umytá. Je to stejně k prdu. Hnedka se zase zamaže. Aspoň sem zabila čas. Hned potom sem se vrhla k autům. Musím dodělat deset aut, což mi zabere tak 12 hodin. A musím se začít probírat papírama. Výplaty, objednávky dílů atd.. 

       Právě jsem u druhého auta. Jde mi to pěkně pomalu. První auto jsem měla hotový za čtyři hodiny. Sh*t. Písničky mám pořád puštěný. V tichu se tady nedá pracovat. Jak tak postupně dělám na autech, tak na všechno zapomínám. Jsem ráda, že mě k tomu táta dotáhl. Jsem mu za hodně dlužná. 

        No tak jo. Je deset hodin večer a já mám hotový auta. Teď je musím ještě jenom naleštit. Tuhle věc miluju. Máme na to speciální místnost. Každým autem si tam zajedu. Musím se obléknout do bezpečnostní kombinézy, musím si vzít ochranné brýle, rukavice a respirátor. Začala jsem černým lambem. To bylo rychle hotový. Je malý a nízký. Takhle jsem udělala všechna auta. A všechna jsem dala do další místnosti, která nese název sušárna. Tam dáváme všechna nalakovaná auta uschnout. Schnutí trvá přibližně dvě hodiny. Poslední auto jsem dala do sušárny ve dvanáct večer. takže o půlnoci. Tak nějak jsem ten čas nevychytala. Ale teď vzhůru na papíry.

    V kanceláři sem se převlíkla do tepláků, obyčejného bílého roztrhaného trička, mikiny a bot. Než sem se na to vrhla, tak sem si udělala čaj a ohřála si jídlo, které sem si přinesla. Měla jsem závitky a zeleninový salát. všechno jsem dala na stůl a mohla sem se do toho pustit. Začala jsem výplatami. Každý ve firmě dostává stejně. Stejně hodně. Každé auto stojí v průměru 1 milion. Není to úplně nejlevnější, ale všechno to jsou špičková auta. Takže každý zaměstnanec dostává 80 tisíc měsíčně. Je to slušný plat. 

     Výplaty jsem měla hotové rychle. A přidala jsem i odměny. Odměna byla 5 tisíc. Takže dohromady 85 tisíc. To jde. Každý měsíc máme minimálně 15 objednávek. Každé auto trvá udělat tři dny. Pracovní doba není stanovena. Ale dohodli jsme se, že tady budou všichni na devátou. Končit můžou když mají svojí práci hotovou. Takže někdo tady je 5 hodin, ale někdo je tady celý den. třeba jako já. Nevadí mi to.

     -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

        Celou noc sem nespala. Měla jsem jeden telefonát, který začal ve dvě ráno a ještě pokračuje. A to je už půl osmý. A o čem se bavíme? Jde o to, že mám udělat závodní auto. FORD. To mi fakt problém nedělá. Problém je ten, že na to mám měsíc. jeden podělanej měsíc. Postavení auta zabere týden. Ale další čtyři týdny to auto musíme zkoušet jestli šlape tak jak by mělo. A taky jsou nějaký pravidla podle kterých se musíme řídit. Celou noc sem se dohadovala. A nakonec polevili. Máme na to měsíc a půl. Výhra. Telefonát skončil v devět ráno. Po něm sem si lehla na gauč co tam máme, ale nemohla jsem usnout. Vykašlala jsem se na spánek.

      Do emailu my přišli nový objednávky a taky servis aut. To taky děláme. Dneska mi přijedou čtyři auta na kontrolu. Bude to ještě zábavný den.