Je to pravda?

kapitola 3.

Ráno jsem se probudila pět minut před budíkem. Zatleskáme si. Rovnou jsem šla do koupelny. Tak sem si došla jenom na záchod a směřovala jsem si to do kuchyně. V kuchyni seděl jenom táta. Mamka už asi odešla.,, Mám pro tebe to překvapení, které jsem ti včera sliboval." smál se u toho. Pro mě to znamenalo jediné. ,, Půjdu s tebou do firmy že jo?? " mě to vtipný nepřišlo. Táta mě tam bere často. Prý abych se něčemu novému naučila. Ale stejně většinu času tam rovnám a vyplňují papíry. ,, Přesně tak. Uhádla jsi. Ale neboj. To pravý překvapení dostaneš dneska večer." Tak přesně tohle jsem nechtěla. Nepůjdu do školy. To mi ani moc nevadí. Ale nechci tam nechávat Jeremyho samotnýho. Nevím proč táta nebere jeho. Možná že jsem chytřejší a takovýhle věci mi šli vždycky dobře. Nevím.

Ach jo. Tak jdu vzbudit bráchu. ,,Jeremy vstávej. Dneska nejdu do školy. Jdu s tátou do firmy na celý den." třepala jsem s ním. ,,No jo. Už sem vzhůru. A už zase tam jdeš? Vždyť jsi tam byla už minulý týden tak pětkrát." ,,Já vím." Odešla jsem z pokoje a šla do svýho. Tam sem si otevřela okno a pustila si BTS. Šla jsem do koupelny udělat hygienu. Učesala jsem si vlasy. Ještě sem si je navlnila. Na sebe jsem si vzala černé džíny, černé boty na podpatku a bílou košili, kterou sem si zastrčila do kalhot.

Ještě jsem to doplnila černou kabelkou. Do té jsem si dala mobil, peněženku, klíče, propisku a papíry, které mám ještě z minulého týdne. Nechci se nějak chválit, ale docela mi to jde. Táta říkal, že pokuď nebudu chtít na vysokou, tak práci mám na 100% jistou. Tentokrát sem se namalovala.