Je to pravda?

Kapitola 70.

      Ráno jsem byla vzhůru už od sedmi. Byla jsem v tělocvičně. Věděla jsem, že všichni spí. 

      V tělocvičně jsem se pořádně protáhla a dala si pár kliků. Půjdu běhat. To byla moje první myšlenka po probuzení.

     V pokoji sem na sebe hodila legíny, sportovní podprsenku a sportovní top. Bezdrátová sluchátka sem si dala do uší a mobil sem dala do kapsy u legín. V kuchyni sem si vzala láhev s pitím a v předsíni boty. Mohla sem vyrazit. 

      Svítilo sluníčko a bylo docela teplo. Šla jsem běhat do parku. Mám to tam ráda.

     Uběhla jsem asi sedm kilometrů. vyčerpaná sem si sedla na jednu lavičku a odpočívala. Po chvíli si vedle mě sednul kluk. Byl to Chris. Nejsem na něj už naštvaná.

     ,, Ahoj Em.¨ ,, Ahoj Chrisi.¨ ,, Hele.¨ ,, Já ti odpustila. Ale dej mi čas.¨ ,, Dobře. Děkuju.¨ objal mě. ,, A co tady děláš?¨ ,, To samý co ty Em. Šel jsem běhat.¨ ,, No jo.¨ měl na sobě šedé tepláky a hodně upnuté šedé tričko. ,, No, já už budu muset jít. Ráda jsem tě viděla.¨ ,, Já tebe taky. Ahoj.¨ ,, Ahoj.¨ rozeběhla jsem se domů.

     Domů jsem přiběhla asi v devět. Seděli v kuchyni. Všichni. ,, Dobré ráno všem.¨ ,, Dobré.¨ ,, Jdu ještě boxovat.¨ vyběhla jsem schody a šla do posilovny.

      Tam sem si dala boxovací rukavice a rozjela je. Boxovala sem hodinu. Po hodině sem se šla pořádně umýt. Umyla jsem si jak tělo tak i vlasy. Potom sem se usušila a v pokoji se oblékla do tepláků, čisté sportovní podprsenky a krátkého topu.

     Sešla jsem dolů a šla do kuchyně. Tam jsem si udělala proteinový čokoládový drink. Dlouho jsem ho neměla. Sedla jsem si s ním do křesla v obýváku. Byli tam všichni.

     Pořádně sem se napila a vytočila číslo pana Johnsona. ,, Dobrý den.¨ ,, Zdravím. Doufám, že sis to nerozmyslela. ¨ ,, Ne to ne. Jenom, hledáte pořád asistenta?¨ ,, Ano. Máš někoho?¨ ,, Ano. Můj bratránek.¨ ,, Dobře. Kdy může nastoupit?¨ ,, V úterý. Musí si zabalit. A dáte mu ten byt s autem?¨ ,, Ano. Dám mu vše co je ve smlouvě. Můžete se s ním zítra stavit? Podepsali bychom to všechno.¨ ,, Dobře. Zítra. Mějte se.¨ ,, Ty taky.¨ típla jsem to.

     ,, Tam Same. Máš místo. Pan Johnson byl nadšený.¨ ,, Vážně? Ale bydlím daleko.¨ ,, Všechno je domluvený. Zítra tam oba podepíšeme smlouvu. A pojedeme k tobě. Tam si zabalíš úplně všechny věci a pojedeme zpátky. Nastoupíš v úterý. Dostaneš byt a auto. Co ty na to?¨ ,, Já věděl, že mám nejlepší sestřenku.¨ ,, Ale připrav se. Budeš pracovat i pro trošku i pro mě.¨ ,, Já vím. Děkuju.¨ obejmul mě. 

     Ostatní na nás koukali jako kdyby jsme spadli z nebe. ,, Počkat. Same, já myslel že se nenávidíte.¨ ,, Tati. S Emou se máme rádi. Ale tajili to. Protože sis přál, aby jsme se rádi neměli.¨ ,, Fajn.¨ ,, Jane? Co bude dneska k obědu a kdy bude? Chtěla jsem si dneska ještě něco vyřídit.¨ ,, Oběd bude v půl druhé.¨ ,, Dobře. Same pomůžeš mi?¨ ,, Jo.¨ zvedli jsme se a šli do garáže.

     ,, Tuhle hromadu potřebuju odvézt do firmy. Jsou to věci, které budeme potřebovat.¨ ,, Dobře.¨ autem sem zajela dovnitř, sklopila sem zadní sedačky a dala na ně deku. Začala jsme to tam skládat. Vešlo se tam všechno. Nasedli jsme a jeli do firmy.

     Dojela jsem tam a zaparkovala k hangáru. Ten Sam otevřel a já zajela rovnou do skladu. Vyskládali jsme to tam. Zase jsem vyjela ven a ještě se vrátila. Sam se koukal na auta. ,, Páni. Vypadá to tady dobře. Hele. Takže, pro koho budu pracovat?¨ ,, Budeš pracovat jak pro pana Johnsona, tak i pro mě. Když budu potřebovat. Ale plat budeš mít od něho. Myslím, že to je okolo 60 000 dollarů.¨ ,, Páni.¨ volala mi Jane. ,, Emo?¨ ,, No.¨ ,, Hnedka přijeď. Ti dva si něco řekli a myslím, že bude boj.¨ ,, Sakra. Už jedeme.¨¨ típla jsem to.