Je to pravda?

Kapitola 81.

Snad ani nebudu popisovat jak mi bylo špatně. Už je to tady znovu. Nesnáším tenhle stav. 

Pomalu jsem se zvedla z postele a šla si pro mikinu. Hodila jsem ji na sebe, vzala si mobil a prášky a pomalu šla dolů do kuchyně. Slyšela jsem jejich hlasy.

Došla jsem tam a stála tam jako solný sloup. ,, Sakra.¨ táta ke mě došel a vzal mě do obýváku. ,, Jane. Přines prosím tě sklenici s vodou. Ema má zase ten blbý stav.¨ ,, Dobře.¨ moc jsem nevnímala. 

Táta si mě vzal do objetí. ,, Holčičko moje. Všechno bude v pořádku. Slibuju. Vezmeš si prášky a bude to zase dobrý.¨ hladil mě po hlavě. Jane přinesla vodu a spolkla prášky. Čekala jsem asi deset minut než se mi udělalo dobře.

_________________________________________________________________

Udělalo se mi mnohem líp. ,, Je to už dobrý?¨ ,, Ano. Děkuji. Asi jsem jenom nervózní z toho soudu.¨ ,, To asi ano. Zvládneš to tam?¨ ,, Ano. Bude tam se mnou Chris. Děkuju tati.¨ ,, Vůbec neděkuj.¨ zvedla jsem se a pomalou chůzí se vydala do pokoje.

V pokoji sem si otevřela okno a šla do koupelny se umýt. Hlavně vlasy. 

Celkově jsem v koupelně strávila čtyřicet minut. Což je docela dobrý. Vlasy jsem si vyfoukala fénem a následně vyžehlila žehličkou. Zuby jsem si vyčistila a vrátila se do pokoje.

Jelikož jdu k soudu, tak se musím obléknout vhodně. Vzala jsem si černé upnuté  džíny, bílou košili, černé sako a boty na lehkém klínku. Bohužel musím mít ortézu, ale je taky černé, takže není moc vidět. Dala jsem si ještě řasenku a lesk na rty.

Zamířila jsem do pracovny. Ze šuplíku jsem vzala všechny složky a zkontrolovala jestli mám všechny. Byli všechny. Dala jsem je do černé kabelky. Do ní jsem dala mobil, peněženku, prášky a klíče od domu.

S kabelkou sem se vrátila do pokoje. Tam jsem zavřela okno, vzala mobil, voňavku a šla dolů do kuchyně. 

,, Dobré ráno znovu.¨ ,, Dobré, je ti lépe?¨ ,, Ano.¨ ,, Páni Emo. Sluší ti to. Málem bych tě nepoznala.¨ ,, Děkuji. Takhle jsem chodila, když jsem pomáhala tátovi ve firmě. Ale je to pro mě docela nové. Nechodím moc formálně oblečená.¨ ,, Chápu. Budeš snídat?¨ ,, Mám ještě deset minut, takže ano. Ale jen něco malého. Mám žaludek na vodě.¨ Jane mi přinesla jeden toust s marmeládou a džus. ,, Díky.¨ pustila jsem se do toho.

Po snídani byl nejvyšší čas vyrazit. ,, Tak jo. Musím jet. Jaký si mám vzít auto?¨ ,, Já bych si vzal černé porsche.¨ ,, Dobře. Tak se mějte. A držte palce.¨ ,, Na nás se můžeš spolehnout.¨ oba jsem obejmula, ještě si došla na záchod.

Po záchodě jsem si vzala tašku a v předsíni se ještě navoněla. Voňavku jsem dala do kabelky, vzala si klíče od auta a šla do garáže.

Nasedla jsem. Dálkově si otevřela garáž a vyjela. Chris čeká před hangárem. 

Cestou jsem mlčela. Ani písničky nebyli zapnuté. Pan Johnson se mi neozval. Zvláštní. Ale myslím, že je na pracovní cestě. Něco jako jsem byla já.

_______________________________________________________________________

Dojela jsem k hangáru a Chris už tam byl. Stáhla jsem okýnko. ,, Ahoj. Nasedej. Pojedeme mým.¨ ,, Dobře.¨ otevřel dveře od spolujezdce a nasednul. ,, Sluší ti to Em.¨ ,, Tobě taky.¨ měl klasický černý oblek, bílou košili a černou kravatu.

Rozjela jsem se směr soud. Je ve středu města, a je lehce těžší se k němu dostat.

Zaparkovala jsem čtyři bloky od soudu. ,, Můžeme?¨ Chris se na mě podíval. ,, Ano. Můžeme.¨ vystoupili jsme z auta, já si vzala kabelku a auto následně zamkla.

Rozešli jsme se směr soud. Chris mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. ,, Díky, že jdeš se mnou.¨ ,, To je jasný, že jdu s tebou. Vůbec neděkuj.¨ kývla jsem.

Došli jsme k soudu a vešli dovnitř. Byla tam ostraha. ,, Dobrý den. Jmenuji se Ema White.¨ ,, Dobrý den. Ano, pan soudce na vás čeká. Poprosím vás, aby jste si sundali vše kovové a dali sem do košíků.¨ sundala jsem si ortézu a i s kabelkou dala do košíku. Chris si sundal hodinky a pásek a dal je tam také. Projelo to takovým strojem jako je na letišti.

,, Dobře. Vše je v pořádku. Tady se mi ještě podepište.¨ podepsali jsme papír, že jsme tam byli. ,, Vyjdete dvě patra a po levé straně třetí dveře.¨ ,, Dobře. Mockrát děkujeme.¨ vzala sem si kabelku a šli ke schodům.

Vyšli jsme dvě patra a našli třetí dveře na levé straně. Lehce jsem zaklepala. ,, Dále.¨ otevřela jsem dveře a vstoupili jsme dovnitř.

Seděl tam za stolem pan soudce. Vedle seděl člověk, který byl asi jako asistent. ,, Dobrý den. Jmenuji se Ema white. Toto je můj kamarád Chris Taylor.¨ ,, Dobrý den.¨ ,, Vítám vás. Prosím posaďte se.¨ poukázal na dvě křesla před stolem. Posadili jsme se.

,, Tak. Předpokládám, že tady jste hlavně vy, slečno White.¨ ,, Ano. Myslím, že víte proč jsem tady. Když jsem s vámi telefonovala, tak jsem to lehce vysvětlila.¨ ,, Ano. Vím o co se jedná. A proto tady se mnou je můj společník. Marcus Pax.¨ ukázal na toho mladíka. ,, Aha. Omlouvám se. Myslela jsem si, že jste asistent.¨ stoupli jsme si a podali si ruce. ,, To je v pořádku. Hodně lidí si to myslí. Máte obrovské štěstí, že jste našli tady Henryho jako soudce.¨ posadili jsme se zpátky.

,, Nerad to říkám. Ale pane Taylore. Teď musíte na chvíli ven. Jen na deset minutek. Potřebuji to pořádně probrat se slečnou White.¨ ,, Samozřejmě.¨ zvedl se a odešel.

,, Tak tedy začneme.¨ podala jsem mu všechny složky. ,, V těchto složkách jsou všechny papíry, které podepsal můj strýc Jake Brown a pan Bruce Wiliams. Jsou to různé smlouvy, objednávky a potvrzení.¨ ,, Ano. A od jaké doby?¨ ,, Pane Paxi. Je to od doby co jsem založila firmu. Dejme tomu půl roku.¨ ,, Měli k tomu důvod?¨ ,, Ano. Strýc nechtěl přiznat, že se mi daří několikanásobně lépe než jemu. A pan Wiliams potřeboval peníze. Ty sehnal rychle, když se přidal ke strýci. Hodně mě to naštvalo. Nebylo by to poprvé, kdy by se o to pokoušel.¨ ,, Nebylo by to poprvé?¨ ,, Správně. Už jednou po mě chtěl abych podepsala smlouvu, že kdybych umřela, tak moje firma připadne jeho synovi.¨ ,, Umřela?¨ ,, Ano. Mám k tomu někdy blíž než si myslíte. Ale to teď není podstatné.¨ ,, Já myslím, že je.¨ 

,, Dobře. Ale musí to zůstat mezi námi.¨ ,, Samozřejmě.¨ ,, Dobrá. Před třemi lety jsem měla autonehodu. Mám po ní následky. K tomu se přidalo i nemocné srdce. Nesmím být ve stresu ani v nervech. Pokud jsem, tak omdlím a musím do nemocnice.¨ ,, Chápu. Vraťme se zpět. Takže aby jsme to shrnuli, tak váš strýc s panem Wiliamem se vás pokoušejí vzít o firmu. Máme mnoho platných důkazů. A podle vašeho povídání je váš strýc pěkné kvítko. Dobře. Marcus s vámi potom probere detaily. Na velký soud to bohužel vypadá. Ale s tím, že budou pouze odsouzeni. V tomto jim žádný právník nepomůže.¨ ,, Dobře. Mockrát vám děkuji.¨ ,, Bude vám i těm dvou poslán dopis, aby jste se dostavili k soudu. Samozřejmě může jít i vaše rodina.¨ 

,, Ano. Když už jsme u toho. Tady mám ještě jeden papír. Je to papír, že můj otec souhlasí s tím, že firma bude jejich. Vysvětlil mi to. Donutili ho k tomu. Jinak by na něj i na mě něco našli. Bylo to z donucení. A byla bych moc ráda, aby z toho byl můj otec mimo.¨ ,, Ukažte. Opravdu. Ano, slibuji, že váš otec je v tomto nevinně.¨ zapsal si to. ,, Dobrá. Povídali jsme si dvě hodiny. Na pana Taylora jsme zapomněli.¨ ,, Opravdu. Ale je dobře, že to neslyší.¨ ,, Dobrá. Tak tedy. Toto je vše. Můžete odejít a očekávejte, že dopis vám přijde ještě tento týden. Dnes je úterý, zítra to budu sepisovat. Myslím, že ve čtvrtek vám přijde výzva a v pátek by se to konalo.¨ ,, Dobře. Budu s tím počítat.¨ ,, A nezapomeňte na nějaké svědky.¨ ,, Ano. Na shledanou. A mockrát děkuji.¨ ,, Nemáte vůbec zač.¨ podali jsme si spolu roce a já se ještě otočila k Marcusovi.

,, Tady máte moje telefonní číslo slečno. Zavolejte zítra a ještě si promluvíme o podrobnostech.¨ ,, Dobře. Děkuji. Na shledanou.¨ ,, Na shledanou.¨ vzala jsem si kabelku a vyšla na chodbu.