Je to pravda?

kapitola 45.

     Ráno mě probudil mobil. ,, Ano? Jo vzbudil si mě. Nevadí. Co potřebuješ? Kolik je. Ok, tak za hodinu.¨ bylo 11 dopoledne. ,, Kdo to byl?¨ ,, Doktor. Mám se u něho stavit.¨ ,, Dobře. Pojedu s tebou. ¨ prohrábla jsem mu vlasy. A on zavrněl. ,, Tak jo. ¨ sedla jsem si na kraj postele. Byla jsem trošku unavená. Někdo zazvonil. ,, Já tam jdu.¨ zvedla jsem se a tak jak jsem byla oblečená jsem šla dolů. Odemkla jsem a naskytl se mi pohled na Jasonovi. ,, Co tady chceš?¨ ,, Slyšel jsem, že jsi minimálně na dva týdny sama doma, tak  ti jdu dělat příjemnou společnost.¨ ,, To je sice hezký, ale já už příjemnou společnost mám. Takže sorry.¨ ,, Noták. Přeci se můžu taky přidat.¨ už chtěj vejít do domu. ,, Ne. Prostě vypadni. ¨ ,, Ne.¨ ,, Hele něco ti řekla.¨ ,, To je dobrý Tome.¨ když se nasere, tak je  docela nebezpečnej. ,, Vypadni. Být tebou tak poslechnu.¨ ,, Nevypadnu.¨ ,, Ne? Fajn.¨ jednu mu vrazil. A začali se tam prát. Nakonec se váleli venku na trávě. Chtěla jsem je od sebe odtrhnout. Nevím odkud se vzal, ale objevil se tam Kris. Taky se s nima začal prát. Nevydržela jsem to a z plných plic jsem zakřičela dost. Koukli se na mě. ,, Teď mě budete poslouchat. Jasone a Krisi, vy okamžitě odejděte. Hned.¨ zvedli se a odešli.

     Tom tam ležel a oddechoval. ,, Ach jo. Co jsme se říkali? Žádný rvačky.¨ ,, No jo.¨ pomohla jsem mu vstát. Došli jsme do kuchyně a tam jsem vzala lékárničku. Tom si sednul na stůl a já si stoupla mezi jeho nohy. ,, Tak ukaž.¨ byla jsem pěkně naštvaná. Měl monokla u oko, roztržený obočí a ret. Oko jsem mu natřela mastičkou a ret s obočím vyčistila dezinfekcí. Nesnáším, když se s někým pere. Pere se docela rád a to na něm nemám ráda. Když jsem vše dodělala, tak jsem uklidila lékárničku a beze slov šla pokoje. 

     Tam jsem si vyčistila zuby a oblékla se. Měla jsem na sobě černé legíny, crop top, tenisky, mikinu přes hlavu, brýle, ortézu a na zádech batoh s mobilem, klíčema od domu, vodou, peněženkou a samozřejmě tam byli prášky. Sešla jsem dolů kde pořád seděl Tom. ,, Emo.¨ ,, Ne. Něco si mi slíbil a nedodržel to. A moc dobře víš, že já takový lidi nemám ráda. Jedu k doktorovi.¨ sešla jsem do garáže a nastoupila do Ferrari.

     U nemocnice jsem byla do 20 minut. Ani jsem se u recepce neptala a šla rovnou za Harrym. Byl u sebe v ordinaci. Zaklepala jsem a na vyznání jsem vstoupila dovnitř. ,, Ahoj Harry.¨ ,, Ahoj Emo. Posaď se.¨ zněl celkem vážně. ,, Stalo se něco?¨ ,, No. Jak to říct. Prostě narovinu mám poškozenou chlopeň. Máš poškozenou srdeční chlopeň. Proto seti dělá špatně. Problém je, že když ty bolesti budou trvat delší dobu nebo budeš ve velkém stresu, tak můžeš umřít.¨ seděla jsem tam jako přikovaná. ,, A to znamená? ¨ ,, To znamená, že ten závod je v ohrožení.¨ ,, Ne ne, ne. Prostě ne. Není to omyl? Je mi přeci 19 sakra. Za chvíli 20. Jak to, že jste na to nepřišel dřív?¨ ,, V papírech byli trochu nesrovnalosti, a tak jsem nechal udělat testy, ale nechtěl jsem tomu věřit. Nechal jsem udělat přesně 30 testů a všechny byli pozitivní. Je mi to moc líto, ale je tady jedna šance.¨ ,, Poslouchám.¨ ,, Ten závod budeš moct jet, ale bude to tvůj poslední delší závod.¨ ,, To by mi asi ani moc nevadilo. Ale?¨ ,, Ale budeš muset před závodem do sebe nacpat hodně prášků.¨ ,, To mi nevadí. Nějak to zvládnu.¨ ,, Dobře. Tady máš další prášky. Jsou na tu chlopeň. Ber je pětkrát denně ano?¨ ,, Ano. A prosím, ať to zůstane v tajnosti. Nechci aby se to někdo dozvěděl.¨ ,, Dobře. Slubuju. Ví to jenom Luis.¨ ,, Dobře, tak ahoj a děkuju.¨ 

     Vyšla jsem z ordinace celá nesvá. Nemůžu tomu uvěřit. Já mám poškozené srdce. Nesmím na to myslet. Za dva dny se připravuju na závod a musím být v klidu. Nasedla jsem do auta a jela domů.

     Doma byl Tom, který pořád seděl v kuchyni. ,, Ahoj Emo. Dobrý u doktora?¨ ,, Jo dobrý. Dal mi jenom další prášky. Už jsem jedny už snědla, tak mi dal další. Promiň, ale musím chvíli pracovat. ¨ ,, Emo.¨ ,, Neomlouvej se, už jsem si zvykla.¨ odešla jsem do pracovny a tam jsem se rozbrečela. Ale hned jsem se uklidnila. Nebudu tady brečet. Není mi 5. Dělala jsem nějakou práci, co jsem měla udělat. Bylo jí docela hodně. Vrhla jsem se na to.

___________________________________________________________________________

     Práci jsem dodělala a to nekecám v osm večer. Už jsem nevěděla co mám dělat a tak jsem šla na chvíli do posilovny. Dala jsem si tam pár kliků, sedů lehů, trochu boxování a trochu benče. Po posilce jsem si šla udělat večeři. No mě, spíš nám. Tom byl zalezlej v pokoji. V kuchyni jsem uvařila kuřecí maso, pečené brambory s pečenou zeleninou. K tomu sklenice vody. Musíme se hlídat. ,, Tome!!!! večeře.¨ dupání znamenalo, že se řítí. ,, Jsem tady. Voní to až nahoru a vypadá to dokonale.¨ ,, Díky. Dobrou chuť.¨ pustili jsme se do toho. Po večeři jsme si ještě povídali o všech možných kravinách. Mezitím co jsme si povídali jsem dala všechno špinavé nádobí do myčky a tu jsem následně zapla. Umyla jsem celou kuchyni. Tom mi něco vyprávěl a já se smála. Dokonalý večer.

     Do dlouhé době šel Tom spát. Já jsem ještě moc unavená nebyla. Seděla jsem v kuchyni a četla si. Udělala jsem si k tomu čaj. Četla jsem si Pýchu a předsudek. Je to můj nejoblíbenější román a ráda se k němu vracím. Ani nevím jak dlouho jsem si četla, ale asi dlouho. Když přišel do kuchyně rozespalý Tom, tak jsem se koukla na hodiny a bylo něco málo po druhý hodině ráno. Ups. ,, Emo?¨ Kdy půjdeš spát?¨ ,, Za chvíli tam jsem. Jenom dočtu kapitolu a jdu. ¨ ,, Dobře. Nestalo se něco? Je všechno v pohodě?¨ ,, Nic se nestalo. Za chvíli jsem tam.¨ nemůžu mu říct pravdu. Hodně by ho to ranilo a to nechci. Dočetla jsem kapitolu a šla se vysprchovat. Vysprchovala jsem se u táty v koupelně. Nechtěla jsem ho probudit. 

     Po sprše jsem došla k sobě do pokoje a vzala jsem si tričko a kraťasy. Zalezla jsem do postele a zachumlala se. ,, V pohodě?¨ ,, Jo.¨ obejmul mě a usnuli.