Je to pravda?

kapitola 61.

     Probudila jsem se a bylo osm ráno. Bylo mi šíleně špatně. Ani jsem se nezvedla. Jenom jsem tam ležela a snažila se usnout. Usnula jsem, ale nevím na jak dlouho. Doufám že na dlouho.

     Znovu jsem se probudila a bylo jedenáct. Tři hodiny navíc. To jde. Zvedla jsem se a pomalu šla do koupelny. Měla jsem kruhy pod očima. Vlezla jsem do sprchy a pořádně se umyla. Umyla jsem si i hlavu. 

     Po sprše jsem si hlavu lehce vyfénovala. V pokoji jsem na sebe hodila spodní prádlo, tepláky a mikinu přes hlavu. Nasadila jsem si kapuci a dala si  ortézu. Ještě jsem vzala prášky a brýle na oči.

     Sešla jsem schody dolů a zamířila do kuchyně. Byli tam všichni. Nechtěla jsem mít brýle, a tak jsem je dala společně s prášky a mobilem na stůl. K snídani jsem si nakrájela jahody a vzala si čaj a vodu. Dala jsem všechno na stůl a sedla si na židli. ,, Emo?¨ ,, Hm?¨ ,, Je ti dobře? Máš kruhy pod očima.¨ ,, Ráno jsem se probudila v osm a bylo mi strašně špatně, tak jsem se pokusila znovu usnout a probudila jsem se v jedenáct. Je mi trošku lépe. Asi to je těma práškama. Jsou docela silný. Nemusíš se bát tati.¨ ,, Dobře.¨ pohladil mě po rameni. Přisunul se ke mě a objal okolo ramen. Jeremy obešel stůl a taky se ke mě přisunul. Objal mě okolo pasu a já si položila hlavu na tátovo rameno. 

      A zase musela začít Jane. ,, Co to děláte?¨ ,, Jane. Emě je špatně. Od té autonehody má takovýhle chvíle. Akorát si namlouvá, že za to můžou ty prášky. Ale nemůžou. Její tělo tohle prožívá samo od sebe. Takže bez komentu.¨ ,, Fajn. Jen sem se zeptala. A tohle, že se na ní mačkáte pomáhá?¨ ,, Ano. Jí to pomáhá. Její tělo potřebuje ochranu a tu jí poskytuji já a Jeremy. Za chvíli bude v pohodě.¨ jenom něco zamumlala.

     Po chvíli se mi udělalo dobře. Táta s Jeremym co vycítili, protože mě pustili. ,, Jsi v pohodě?¨ ,, Asi ano. Je to pro mě náročný.¨ ,, Chápu to. A vždycky můžeš na chvíli nastavit.¨ ,, Já vím. Děkuji.¨ Jeremy odešel do pokoje. No pokoje. Je to pokoj pro hosty. Táta a Jane zůstali. Táta se na mě koukal a hladil na zádech. Párkrát mi dal i pusu do vlasů. Měla jsem hlavu položenou na jeho hlavě. ,, Myslím, že už je v pohodě ne? Můžeš jí pustit. A co ti vůbec je.¨ ,, Bože Jane. Ty mě fakt nemáš ráda co? Kdyby jsi mě měla ráda, tak se tam blbě ptát nebudeš.¨ ,, No tak promiň, že o tobě nic nevím. Peter o tobě moc nemluvil. A jelikož tam byl Jeremy, tak mi něco o sobě řekl.¨

     ,, Fajn. Tenhle stav, který jsi právě zhejtila, tak to jsou pěkně prosím deprese. Deprese spojené s úzkostí a bolestmi. Tento stav mívám tak jednou dvakrát za dva měsíce. Já za to nemůžu. Prostě to mám. ¨ zase se mi trošku přitížilo. Táta si mě k sobě přivinul. ,, Jane už jí nech. Nevidíš, že jí je špatně? A taky jsem si toho všiml. Chtěla jsi jí vyhodit z domu. Potom jí lezeš do pracovny, i když víš, že tam je vstup zakázán. A pak po ní chceš nějaké auto, které taky víš, že jsou její. Tak sakra co máš za problém?¨ ,, Chceš to vědět? Od doby co jsme tady, tak se jenom staráš o Emu a Jeremyho. Mě necháváš být.¨ ,, Asi proto, že jsem jejich otec. Ty jsi pro ně úplně cizí ženská. Tak mě sakra pochop. Nemám to lehký. Sice to jsou už velký děti, ale pořád na ně jsem sám. Jeremy odletí do Anglie studovat. A Ema tady má firmu, ze které se někdy psychicky hroutí. Já vím jaké to je, protože jsem taky takhle začínal. Stejně jako Ema. Akorát jsem neměl takovéhle problémy. Tak ji prostě nech na pokoji. Mám tě rád jo?¨ ,, Taky tě mám ráda.¨ já sem se odtáhla od táty a stoupla jsem si.

     ,, Jane. Chceš ještě něco vědět?¨ ,, No.¨ ,, Mě je úplně u něčeho, že mě nenávidíš. Táta tě má rád a já to respektuju. Ale už nikdy mi nebudeš říkat, kdy jsem a kdy nejsem v pohodě. Nebudeš mě komandovat, že nejsem normální holka. Nebudeš mi lézt do pracovny ani do pokoje bez zeptání. Tohle je můj dům. Tvůj není a ani nikdy nebude. Všechny auta, kromě tátova auta jsou moje a jenom moje auta. Taky se na ně budeš ptát. Prostě se do ně nebudeš srát. Jasný? ¨ ,, Co si to dovoluješ.¨ ,, Emo klid.¨ ,, Ne tati. Já nenechám, aby zničila naší rodinu. A chceš ještě něco slyšet?¨ ,, No?¨ ,, Dokážu si o každým najít všechny informace jaký budu potřebovat. Takže jestli ještě něco, tak můžu najít něco so by se nám asi nelíbilo. ¨ ,, Tak to je snad přehnaný ne?¨ ,, Emo. Už toho nech.¨ ,, Ne tati. Já se nevzdám. A je mi jedno jaký to přinese následky. Je tady skoro měsíc a už mě dokázala dostat do nemocnice.¨ ,, A víš ty co?¨ ,, Povídej Jane.¨ ,, Jsi stejná jako tvoje matka. Stejná mrcha a p*ča. Jsi úplně po ní. Nejsi nic. Jsi jenom holčička bohatého chlapa, která náhodou má firmu. Takže asi tak.¨ tak tohle mě dostalo.