Je to pravda?

Kapitola 75.

Ráno mě probudila bolest nohy. Vzala sem si prášky a počkala až budou působit. Čekala jsem asi deset minut. Koukla jsem se na čas. A bylo půl osmý. Sakra, to jsem se chtěla dneska pořádně vyspat. 

Seděla jsem na posteli a koukala z okna. Dnešek by mohl být dobrý den. A už vím, že tady budu měsíc. Těším se. Je konec února, takže do konce března. No a potom hurá do Itálie.

Ve čtvrt na devět sem se zvedla a šla si udělat snídani. Udělala jsem si ovesnou kaši v jahodami a čokoládou, k tomu džus. Snídala jsem u stolu jako člověk, že ano.

Po snídani jsem si udělala ranní hygienu a šla se připravit. Dnes je tam docela teplo. Černé džíny, bílý top, tenisky. A v batohu sem měla věci na převlečení plus mikinu a všechny pro mě potřebné věci.

Ve tři čtvrtě jsem vycházela z pokoje. Výtahem dojela k recepci a tam nechala klíče. Wiliam už tam byl. A měl zase oblek. ,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj Wiliame.¨ ,, Můžeme?¨ ,, Ano.¨ před hotelem jsme nastoupili do auta a jeli za Oliverem. Wiliam mi ukázal tablet. ,, Co je to?¨ ,, To je, že celé Německo ví, že jsi přiletěla. Tady si hodně slavná.¨ ,, Tak takhle se cítí slavní lidé. Žádné soukromí.¨ ,, Ano. Snažili jsme se to ututlat, ale nějak se to nepodařilo.¨ ,, To nevadí. Jsem tady na měsíc. Ne na celý život.¨ ,, A co plánuješ po Německu?¨ ,, Itálii. Lamborghini a potom Ferrari. Pak bych se měla vrátit domů.¨ ,, A chceš se tam vrátit?¨ ,, Nevím. Jo, mám tak firmu. Tu teď má na starosti jeden z mých zaměstnanců. Ale nevím jestli se tam chci vrátit. Je tam toho na mě moc. S tátou si poslední dobou nerozumíme a pořád se hádáme. Já nevím. Můj velký sen je ten, že bych se přestěhovala do Kanady do Toronta. Nebo do Koreji.¨ ,, To je skvělý sen. A hlavně je splnitelný.¨

,, To ano. Ale co firma. Nemůžu jí nechat být. Musím to nějak vyřešit. Ale teď to řešit nebudu.¨ ,, Rozumím.¨ akorát jsme dojeli na parkoviště a vystoupili. Byl tam Oliver. ,, Zdravím Emo.¨ ,, Dobrý den.¨ ,, Pojedeme na okruh. Něco tam máme.¨ ,, Dobře.¨ zase jsme nastoupili a Wiliam se rozjel.

Dojeli jsme na obrovské okruh. Byl u toho i ovál. Ale my se zajímáme o okruh. Došli jsme na dráhu a tam stálo sportovní auto. ,, Tohle je to překvapení. Projeď se.¨ ,, Cože?¨ ,, Ano. Nasedni a projeď se.¨ sakra. Jak to říct. Nic nebudu říkat. Prostě to udělám. 

Nasedla jsem do něho a nastartovala. Vyjela jsem a za tři vteřiny jsem byla na stovce. Je do dobrý auto. Ale chtělo by to nějaký úpravy. Dala sem si asi deset koleček.

Zajela jsem k nim a vystoupila. ,, Emo?¨ ,, Ano Wiliame?¨ ,, Rekord kola je 1:40. Ty jsi to zajela za 1:30. Jak jsi to udělala?¨ ,, Nevím. Ale chtělo by to hodně věcí vylepšit. Je to dobré auto, ale mohlo by být lepší.¨ ,, Například?¨ ,, Pane Olivere. Nechci tím říct, že by to bylo špatně. Jen by se to mohlo udělat jinak.¨ ,, Já se nezlobím. Právě proto jsem vás do toho posadil.¨ ,, Fajn. V zatáčkách nesedí. Chtělo by to odlehčit předek a přidat na zadku. Hodně ujíždí. A to tak nějak všechno.¨ ,, Páni. Já věděl proč  nabídnout spolupráci.¨ ,, Děkuji, mohla bych jít za chlapama? Docela mi to chybí.¨ ,, Ano. Jedeme.¨ nasedli jsme do auta a jeli zpátky do firmy.

Tam sem se na záchodech převlékla a šla k ostatním. Oliver mě zavedl za ostatníma. ,, Chlapy? Ema tady bude s vámi pracovat. Dejte ji k motorům a brzdové soustavě.¨ sešla jsem schody a došla k požadovanému místu. Bylo tam pět chlapů. Začala sem si s nimi povídat. Bylo to s nimi fajn.

Nevím jak dlouho jsem pracovala, ale mega mě to bavilo. Cítila jsem se skvěle. Tohle jsem prostě já. 

Vyrušil nás až Wiliam. Byli jsme zrovna ve skvělé konverzaci a pořádně jsme se smáli. ,, Emo?¨ ,, Ano? Copak?¨ ,, Promiň, že ruším, ale už by jsme měli jít.¨ ,, Co? Kolik je?¨ ,, No. Ehm.. Oliver říkal že tě nemám otravovat, ale budou tři hodiny odpoledne.¨ ,, Sakra. No. Já bych tady ještě byla.¨ ,, Dobře. Tak mám přijít v pět? To končí pracovní doba.¨ ,, Fajn.¨ zase jsem si povídala s chlapama.

Wiliam pro mě přišel přesně v pět. ,, Jedla jsi dneska vůbec?¨ ,, Jo. Měla jsem snídani. Nemám hlad.¨ ,, Tak to ne. Půjdeme na jídlo.¨ ,, Wiliame. Já nechci jíst. Najím se v hotelu. Půjdu se převléknout a pojedeme jo? Počkej na mě venku.¨ ,, Dobře.¨ odešel a já se začala se všema loučit.

Na záchodech jsem se převlékla a šla za Wiliamem ven. Venku čekal před autem. ,, Jsem tady.¨ ,, Ano ano. Nasedat.¨ nasedla jsem a on se rozjel.

,, Wiliame?¨ ,, Ano?¨ ,, Co ty vůbec děláš za práci? Asistent Olivera?¨ ,, Ne ne. Byl jsem vybrán, abych byl tvůj asistent. Jinak dělám v designu.¨ ,, Aha. A baví tě dělat mi asistenta?¨ ,, Ani nevíš jak.¨ ,, Páni.¨ povídali jsme si o tom ještě chvíli. U hotelu jsme zaparkovali a vešli dovnitř.

Wiliam vzal klíče a výtahem dojeli k pokojům. ,, Děkuji, že jsi mě u nich nechal tak dlouho. Chybělo mi to.¨ ,, Nemáš vůbec zač. Pořádně si odpočiň. Vypadáš unaveně.¨ ,, Tak díky no. Zatím se měj.¨ ,, Ty taky.¨ zašla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. 

Na pokoji jsem si udělala jídlo. Zeleninový salát s masem a colu. Snědla jsem si to na balkoně. Pak jsem si pustila film a po filmu, který trval tři hodiny jsem šla spát.