Je to pravda?

kapitola 18.

O měsíc později

Každý den to samý. V šest vstávám. Od sedmi do šesti jsem v hangáru. Potom jedu domů a jdu rovnou spát. Tátovi se to ani trochu nelíbí. Nemáme na sebe čas. A co kluci?? Tak ti se asi z toho Švédska jen tam nevrátí. Volali mi, že se jim tam moc líbí a že si tam koupili dům. Já si musím doletět pro věci co mám v Koreji. Kluci mě tímhle pěkně nasrali. Nic by mi neřekli, kdybych to z nich nedostala.

Sem v Koreji. U nás v domě. Je to tam divný být sama. Kluci si vybrali. Odstěhovali si se a mě tady nechali.  Zabalila jsem si všechny věci co s tady měla. Měla jsem jeden velký kufr, cestovní tašku a batoh na zádech. Zavolala jsem si taxi. To mě hodilo na letiště. Letadlo mi letělo za půl hodiny. Rychle sem se odbavila a zamířila rovnou do letadla. V Americe budu v sedm večer.

Když jsem byla na letišti v Americe, tak tam sem nasedla do svýho autíčka a jela domů. Doma na mě čekal táta. ,,Emo. Musíme si promluvit." trošku sem se bála co na mě vybalí. ,,No. Dobře. A jinak taky tě ráda vidím tati. " ironicky sem se uchechtla. ,,Emo. Nech toho. Chci si s tebou doopravdy vážně promluvit. Jako ředitel s ředitelkou. Vůbec se mi nelíbí, že jako ředitelka velmi úspěšné firmy pracuješ v hangáru. V prodejně jsi jednou týdně. Máš docela málo zaměstnanců. A oni se k tobě chovají jako k nějaké kamarádce. Musíš ten přístup změnit. Za chvíli převezmeš i moji firmu. Takhle to dál nejde. " koukala jsem na něho jako na debila. Nic sem na to neřekla a bez odpovědi jsem šla k sobě do pokoje. Z pokoje jsem šla do mé nové soukromé pracovny.

Co mu sakra vadí?? Pracuji v hangáru velmi ráda. V prodejně mám jednoho zaměstnance. Chovají se ke mě tak jak já chci. Nechci aby se ke mě chovali jako k nějaké velevážené paní. Je to společný podnik. Tátovu firmu chci převzít. Ale nebudu na ni mít čas. Chci mít svojí firmu a chci hlavně závodit. Nevím co mu přelétlo přes nos. Bože. A to jsem chtěla mít pohodový večer.

Teď ale musím vyřešit několik kupních smluv. Musím se podepsat, vytisknout kopie. Musím vyřešit i to, aby nám dováželi více náhradních dílů a ještě několik set motorů. Je toho moc. Ani jsem nešla spát. Byli čtyři ráno s já se rozhodla jet do hangáru. Na sebe jsem si jenom vzala tepláky, crop top, koženku a Vansky s batohem na zádech. Táta už spal. Potichu jsem došla k autu a nastartovala jsem.

Autem jsem rovnou zajela do hangáru. Hangár jsem nechala otevřený. Jsme trošičku ve skluzu. Musím opravit šest aut a začít dělat dalších deset. Jsme známý díky tomu, že všechno děláme ručně. Šla jsem do kanceláře a tam jsem si dala všechny věci. Oblíkla jsem si kombinézu a mohlo se jít na to.

Třetí auto z šesti jsem dodělala, když v sedm přišli všichni kluci. Byla jsem akorát pod autem. ,,Emo?? Jsi to ty??" myslím že se ptal Jack. ,,Jojo. Jsem to já." vylezla jsem z pod auta. ,,Hele. Spala jsi vůbec. Máš docela kruhy pod očima. " dál pokračoval. ,,No. Domů z Koreje jsem se vrátila tak bylo sedm. Doma jsem byla v půl osmý. Potom jsme se s tátou trochu pohádali. Spíš mi řekl jak se mám jako ředitelka chovat. Potom jsem šla do pracovny vyřídit několik papírů. Skončila jsem ve čtyři hodiny ráno a pak se mi už spát nechtělo, a tak jsem jela sem. Jo. A po práci bude v kanceláři schůzka. Musíme něco vyřešit." Po tomhle jsem zajela zpátky pod auto.

Jak sem řekla, tak se stalo. Po práci což bylo v sedm se kluci shromáždili u mě v kanceláři. Já sama jsem si sedla na židli. ,,Kluci. Včera večer byl otec proti jak se ke mě chováte. Že jsem pořád v hangáru. Nejsem v prodejně, a že se prostě nechovám jako ředitelka. Chtěla bych Vám jenom říct, že nechci žádné změny. Chtěla bych aby to do budoucna klapalo jako do teď. A hlavně jsem ráda, že jste se ke mě všichni přidali. A chtěla bych Vás všechny požádat, že až převezmu otcovu firmu, tak jestli mi budete pomáhat. " na všechny jsem se usmála. ,,Emo. Budu mluvit za všechny. My jsme velmi rádi, že pro tebe pracujeme. Budeme při tobě stát ať se stane cokoliv. Máme tě všichni rádi. A jenom jedna věc. Ten Jason nás všechny pěkně sere. Ty jsi jenom naše a nikoho jinýho. " dořekl svůj monolog Chris. Na to jsem vstala ze židle a všechny kluky jsem postupně obejmula.

,,Tak jo kluci. Běžte domů. Zítra je pátek. A na zítra dávám všem volno. Užijte ho dobře, protože od pondělí bereme nový zakázky. Na to všichni odešli až na Jamese,, Potřebuješ ještě něco? " odešla jsem zpátky si sednout a zapnout si počítač. ,,No, víš. Já bych zítra přišel normálně. Doma mě nikdo nečeká. Rodiče jsou zase někde pryč. A já bych si chtěl užít den jenom se svojí šéfovou. A stejně si musím dodělat svojí práci." ,,Tak dobře. Já tady budu už v pět. Musím dodělat auta, která mám rozdělaný. "

Po hodně dlouhé době co jsem čuměla do počítače jsem se rozhodla jet domů. Převlékla jsem se, vzala si batoh a vyrazila k autu. Jela jsem rovnou domů. Domů jsem dorazila asi v deset hodin večer. Auto jsem zaparkovala před domem. Vešla jsem do domu a zamířila jsem si to do kuchyně. Mám šílený hlad. Tam na mě ale čekal táta.

,,Emo. Víš jak sem se bál. Nevěděl jsem kde jsi. Volal jsem do hangáru a tam mi řekli že tam jsi už od čtyř od rána. Můžeš mi to laskavě vysvětlit?? Uvědomuješ si vůbec jak se chováš?? Já tě mám moc rád. Miluju tě jako dceru. Ale prosím tě. Uvědom si to. Mojí firmu převezmeš za nějakou dobu. A co budeš dělat?? Budeš se muset vzdát kluků z Koreji, své vlastní firmy a hlavně závodění. " tady jsem ho musela zastavit. ,, Milý otče. Zakazuji, abys o tomhle ještě někdy mluvil. Závodění je můj život. A teď mám skvělou firmu, která mi vydělává víc než dost. A tvoji firmu jsem schopná převzít. Ale svého snu a budoucnosti se nikdy nevzdám. I kdyby to mělo znamenat, že do té firmy vyrazím všechny svoje peníze. '' po tomhle jsem si vzala něco k jídlu a odnesla si to do pokoje.

Tam jsem šla do koupelny. Dala jsem si sprchu, vyčistila jsem si zuby a oblékla si pyžamo. Zalezla jsem si do postele. Ale najednou se otevřeli dveře. Stál tam táta jenom ve spacích kalhotech. Zavřel za sebou dveře a lehnul si ke mě do postele. ,,Emo omlouvám se ti. Ale teď mám menší problém. Víš jak sem ti říkal, že zdědíš firmu?? Tam by jsi zdědila jenom pobočku tady v Americe. Zbytek bych prodal jednomu pánovi. Už rok mi o tom říká. A já mu to prodal. Akorát včera jsem podepsal smlouvu. " u toho si povzdechl. ,,Tati. Mě to nevadí. Budu mnohem radši řídit jenom jednu pobočku. " s tímhle jsem dala tátovi pusu na tvář a on pochopil, že chci jít spát. Zvedl se z postele a odešel do ložnice. A já jsem během vteřiny usnula.