Je to pravda?

kapitola 33.

          Budík mi zvonil v sedm. Je to krásnej pocit vstávat až  takhle později. Naštěstí je dneska pátek. Vstala jsem z postele asi pod deseti minutách. Šla jsem do koupelny a tam jsem si udělala ranní rutinu. V pokoji jsem se oblékla. Vždycky na kontrolu si beru něco hodně pohodlného. Na sebe jsem hodila šedé tepláky, podprsenku, spodní prádlo, ponožky, černý crop top, černou mikinu přes hlavu, bílý tenisky a malou kabelku. Do ní jsem si dala peněženku, mobil a hlavně kartičku kde mám napsaný kontroly a moje jméno. 

        Šla jsem do kuchyně. Bylo 7:30. To je v pohodě. Táta seděl u stolu a snídal cereálie. ,, Dobré ráno tati.¨ ,, Dobré ráno. Emo. Ty nesmíš jíst. Nezapomeň.¨ ,, Já vím.¨ sedla jsem si naproti tátovi. Na sobě měl černé džíny, nějaký boty. Ani nevím co to nosí, ale jsou hezký. Potom bílé tričko a mikinu na zip. Vypadá jako můj starší brácha.

     Jeli jsme tátovým autem. U nemocnice jsme byli za deset minut. U recepce jsem jim řekla svoje jméno. ,, Dobrý den. Jsem Ema White.¨ ,, Ano. Pan doktor vás již očekává. Jsou to dveře jako vždy.¨ ,, Děkuji.¨ šli jsme do druhého patra a byli to třetí dveře vlevo. ,, Tati?¨ ,, Jo. Počkám tady. Kdyby něco tak řekni sestře.¨ ,, Dobře.¨

     Šla jsem zaklepat. ,, Dále.¨ vstoupila jsem dovnitř. Byl tam jenom doktor. Sestra tam ještě nebyla. ,, Ááá. Slečna White. Posaďte se. ¨ ,, Taky vás zdravím, pane doktore. ¨ ,, Tak jak se vám vede?¨ ,, Vede se mi dobře. Hodně jsem cestovala. Ale teď už budu v Americe.¨ ,, Aha. A co záda, noha a ta spálenina.¨ ,, Abych pravdu řekla, tak záda mě někdy bolí, ale prášky mi zabírají. Noha? Nosím ortézy. A spálenina? Ta už asi nezmizí že?¨ ,, Ano. Spálenina už nezmizí. Nohu a záda bych si rád prohlédl. Prosím odložte si.¨ sundala jsem si kalhoty a mikinu a taky boty s ponožkami. A lehla jsem si na záda na lehátko. Doktor mi vzal levou nohu a začal s ní různě hýbat. ,, No. Ta noha se mi moc nelíbí. Nevím proč. Nebolí tě?¨ ,, Bolí mě. Někdy. Koleno.¨ ,, Já si to myslel. Na co všechno máš tu ortézu?¨ ,, No mám ji, abych nehýbala celou nohou. Nevím přesně na co všechno je.¨ ,, Chápu. Tak teď půjdeme na vyšetření a tam se ukáže jo? Máš tady nějakého rodiče?¨ ,, Ano. Mám tady tátu.¨ ,, Dobře. Tak se obleč a půjdeme.¨

      Šli jsme do na ortopedii. Táta šel vedle mě. Myslím, že se bál víc než já. Vešli jsme do jedněch dveří a tam seděl další doktor. ,, Ahoj Luisi. Vedu ti jeden případ. Ema White.¨ ,, Ahoj Harry. Díky. Tak Emo. Copak tě trápí.¨ ,, To já nevím. Na to se budete muset zeptat svého kolegy. Já nemám páru.¨ ,, Rozumím, tak co jí trápí. ¨ ,, Chodí ke mě na pravidelné prohlídky od té nehody. Však víš. A nelíbí se mi její levé koleno. Nemůžeš se jí na to podívat?¨ ,, Samozřejmě. Sundej si prosím boty a kalhoty a lehni si prosím sem na lehátko.¨ začal mi nějak s tou nohou hýbat. Jednou jsem potichu zakřičela bolestí. Bolelo to jako čert. ,, Co to se mnou sakra děláte. Víte vy vůbec jaká to je bolest?¨ ,, Omlouvám se. Vaše koleno má jeden problém. Vaše kolenní vazy jsou skříplé do kloubu. A tak se někdy stává, že tu nohu necítíš. Ale je zde jedno riziko. Může se stát, že si jednou ty vazy přetrhneš. To by pak znamenalo operaci. A nebo. Existuje operace, kde ti ty vazy vyndáme z toho kloubu. Je to jenom trošku složitá operace, která zabere čtyři hodiny. Já osobně bych doporučil tu operaci. Po operaci by jsi dostala ortézu, kterou by jsi ale musela nosit každý den i noc. A nebo ti tu ortézu dám teď a k tomu ti dám prášky, které by měli ty vazy uvolnit sami. Takže?¨ ,, No, Já... Víte, já tomu nerozumím. Jenom jsem se chtěla zeptat. Budu moct řídit auto? Jsem automobilová závodnice. Ale teď mám pauzu, ale chápete.¨ ,, Můžete nás prosím nechat o samotě?¨ doktor a táta odešli.

       ,, Víš Emo. Teď přesně nevím jestli budeš moct ještě někdy závodit. Tu nohu budeš hodně zatěžovat. Viděl jsem tvoji složku, když jsi odcházela domů. Jako ortoped všemu nerozumím. Ale když jsem viděl tu tvoji nohu. Teď se omlouvám, že to řeknu. Ale měla jsi z prdele kliku, že jsi o ní nepřišla. Hele. Tvoje záda utrpěla velké zranění. Vypadalo to, že budeš ochrnutá na spodní část těla. Ale všechno se vrátilo do normálu. Ale na tvé levé noze byli trosky toho auta. A ta spálenina taky nevypadala dobře. A tvoje plíce na tom taky nejsou úplně v pohodě. Nadýchala jsi se hodně kouře. Prostě nevím jestli budeš ještě někdy závodit delší tratě. Omlouvám se.¨ ,, To je v pořádku. Jste doktor. Takže mi dáte tu ortézu a prášky?¨ ,, Ano. Pojď. ¨ nasadil mi ortézu a dal mi dvě krabičky prášků. ,, Hele. Tohle ta modrá krabička jsou prášky na ty vazy. A ta žlutá krabička, to jsou prášky na bolest. Tu bolest budeš mít. budeš je brát, když tě to bude bolet jo?¨ ,, Ano. Moc vám děkuji.¨ ,, A na kontrolu přijď až ti bude špatně jo?¨ ,, Dobře. Na shledanou.¨ vyšla jsem na chodbu. Tam jsme se rozloučili s doktorem a šli do auta.

     V autě jsem se rozbrečela. ,, Emo. Co ti tam řekl?¨ všechno jsem mu řekla. ,, Ach Emo. Všechno se zpraví. Uvidíš. Chceš odvézt do práce?¨ ,, Ano prosím. Chci tam sestavit ten motor.¨ ,, Dobře. Tak jo.¨ jeli jsme 'do práce. Tam mě táta vyhodil a já jsem mu řekla, že se domů nějak dopravím. Odjel a já jsem dokulhala do hangáru. ,, Co se stalo?¨ tahle otázka ke mě šla ze všech směrů. mlčky jsem šla rovnou do místnosti, kde mám motory. Přišel za mnou Sebastian. ,, Sebe. Promiň, ale teď nemám na nikoho náladu. Jdi.¨ mlčky odešel.

     Byla jsem tam zavřená celý den. V sedm večer mi zavolal táta. Přijede pro mě. Zabalila jsem si věci a šla jsem před hangár. V hangáru už nikdo nebyl. Zamkla jsem ho. Čekala jsem deset minut. V autě bylo ticho jako v hrobě. Docela mě vzal fakt, že už bych nezávodila dlouhý tratě. Doma jsem si vzala pizzu a velkou Colu v láhvi do ruky a šla jsem do pokoje. Tam jsem se převlékla do kraťasů, crop topu a na nohu jsem hodila ortézu. Vzala jsem si oba prášky. Zalezla jsem do postele a pustila si film. Captain America: Civil war. U toho jsem jedla pizzu. Ještě že je zítra víkend.