Je to pravda?

kapitola 16.

Trošku přeskočíme. Je pondělí odpoledne a já jsem na letišti směr Korej. S klukama jsem mluvila pouze jednou a to, kdy se vrátím. Letadlo nám přistavěli, a tak nasedám. Poletím já už ani nwm kolik hodin.

Do Koreji jsem přiletěla v osm večer. Šla jsem si pro kufr a šla ke svému autu, které bylo zaparkované na parkovišti. Když jsem dojedla domů, tak sem si vzala batoh a kufr a mohla vyrazit ke dveřím. Dveře jsem odemkla a hnedka jsem byla uvězněná v něčím objetí. Byl to Jimin. ,, Proč si nám neřekla, že jsi závodnice?? Viděli jsme tě v televizi. " okamžitě se ptal. ,,Nooo. Moc o tom nemluvím. Ale mám dobrou zprávu. Pojedu na závod Le mans. " ,,Tak to je skvělý. Gratuluji. A kdy to je?? ,,Někdy v červenci."

Povídali jsme si všichni asi hodinu. Vý se mi omluvil, že tak vyjel. Brala jsem to v pohodě. ,,Hele Emo. Když závodíš. Tak budeš hodně cestovat že jo?? opatrně se zeptal Jungkook. ,, Ano. To budu. Závody jsou po celým světě. " ,,A co škola?? Tu přece musíš dodělat nebo ne??? ,,Ano. Tu dodělám. Ale už mě čeká jenom rok. Rok prostě nebudu závodit. Le mans mě čeká až příští rok v červenci. A to už školu budu mít hotovou. Akorát nebudu dlouho tady v Koreji. Budou závody a pomalu se musím chystat na to, až mi táta předá firmu. To už v Koreji nebudu moct být. Budu muset být v New Yorku. " na všechny sem se koukala trochu smutně.

,,Nooo. A co kdybychom my se přestěhovali do New Yorku?? Vždyť by nám to nic neudělalo". navrh RM. ,,To je pravda. Kluci. Všem nám je přes pětadvacet. Nemyslíte, že toho zpívání bylo už dost?? Jako já nevím jak vy. Ale mě to už strašně unavuje. Pořád si se někde schovávat před novinářema. Co kdyby jsme toho nechali a jenom někdy za čas někde zazpívali?? Už je několik skupin, které nás můžou nahradit ne?? ozval se po dlouhý době Vý. ,,Je to pravda. I mě to unavuje. Chtěl bych být normální dospělí kluk. A místo toho jsem kluk, který je milován několika miliony holek a kluků. " řekl J-Hope. Takhle si povídali ještě hodinu až se dostali k tomu, že se zpíváním skončí. Už jim to říkal před rokem jejich manažer. Že by už měli skončit. Hlavně všichni kluci mají problém s dýcháním. Po každým koncertu se jeden z nich sesype. ,,Ne. To neuděláte. Jestli ano, tak se už nikdy neuvidíme. Zpívání s tancování je váš život. A já nechci aby jste se toho vzdali jenom kvůli mě."

_________________________________

O rok později

Taaak. Střední školu jsem dodělala. Kluci měli několik koncertů za tu dobu . Táta je v pohodě. Oslavil čtyřicáté narozeniny a mě k devatenáctým narozeninám další auto. Je to auto, se kterým pojedu Le mans. Je to Ford. Ale ne mustang. Jiný. Je to hodně nízké auto. Je černo bílé. Maximální rychlost je nějak 450 km/h.

No a co dělám teď já?? Já sem se s klukama rozloučila v Koreji a teď sem v New Yorku na dráze v boxu s mým týmem. Za měsíc se jede Le mans. A tak o tom mluvíme. Pojedou všichni z týmu. To je jasný. James pojede náklaďákem kde poveze mýho miláčka. Vyrazí o pár dní dříve, protože bude muset jet lodí. Pojede s ním Harry. No a my tam poletíme. Ptala jsem se kluků jestli tam poletí taky, ale řekli že ne. Nechtějí mě rozptylovat.

__________________________________

Je den před závodem. A já jako každý den jdu do boxu zkontrolovat auto. Už sem se v něm projela a je vážně boží. Jako každý rok se pojede v dešti. Start proběhne v suchu. Až začne pršet tak se budou muset vyměnit kola. A ještě jedna věc. Jelikož závod trvá 24 hodin, tak se budu muset střídat ještě s dvouma řidičema. Jsou to kamarádi. Chris a Jack. Jsou to v pohodě kluci.

Den závodu. Začíná se ve čtyři odpoledne a končí se ve čtyři odpoledne. Jako první jedu já. Pojedu čtyři hodiny. Potom Chris ten taky pojede čtyři hodiny a Jack těm pojede taky čtyři hodiny. Pak pojede Chris, Jack a nakonec já. Já to všechno ukončím. Dávám si na hlavu akorát helmu. Zase mám sluchátko do kterýho mi táta bude říkat jak se mi daří.

Pět minut před startem už stojím na startovacím místě. Jsem docela nervózní. Ale ono mě to přejde. Tři dva jedna start. Okamžitě jsem zapla motor a mohla jsem vyrazit. Byla jsem mezi prvníma. Jedno kolo má asi 13,5 km. Jedno kolo trvá přibližně dvě minuty. Je to šílený. Ale proč ne že.

________________________________

Závod je v plném proudu. Ještě půl hodina a je konec. Nechci se nějak chlubit ale jsem první. Ano. Opravdu jsem první. Zbývá mi ještě 15 kol.

Už jedu poslední kolo. Jsem v cílové rovince a jsem vítěz. ,,Ema White vyhrála dvacet čtyři hodin Le mans. Je to první dívka co to dokázala. Blahopřejeme. " ozývalo se od komentátora. Hned jak jsem vystoupila z auta jsem dostala pohár. Táta si ho ode mě vzal a pořádně mě objal. Tak udělali všichni z týmu. Obejmula jsem se i s Jackem a Chrisem.

Po závodech jsme letěli hnedka domů. Jsme všichni unavený. Auto zůstalo v boxu. Je tam na příští Le mans. Domů jsme se dostali v šest hodin večer. Musím si promyslet jak to teď bude. Střední školu jsem úspěšně ukončila. Vyhrála jsem závod Le mans. Táta mi firmu ještě předat nechce. Kluci mají další turné po Evropě. Takže nejsou doma. Další závod je až za měsíc. Kluci se vrátí v turné za sedm měsíců. Nevím co s tím budu dělat. Přemýšlela jsem že bych založila vlastní firmu. Vyráběli by jsme vlastní mustangy. Už ale rovnou závodní. Říkala jsem o tom tátovi a ten z toho byl nadšený. Ale ještě nevím.