Je to pravda?

kapitola 11.

Ráno jsem se probudila už v pět ráno. Do prdele. Jimin byl vedle mě rozvalený. Vylezla jsem v postele a peřinou jsem ho pořádně přikryla. Potichu jsem odešla do koupelny. Tam jsem si vyčistila zuby. Koukla jsem se na mobil a zjistila jsem, že dneska jdu poprvé do školy. Sakra.

Tak to jsem se šla umýt celá. I hlavu. Celá jsem se usušila. Potichu jsem odešla do šatny. Chtěla jsem si nechat záležet na oblečení, a tak jsem asi hodinu vybírala. Venku je docela zima. Nakonec jsem vybrala černé kalhoty s dírami na kolenou, bílé tričko, které jsem si zastrčila do kalhot, černou Jungkoovou mikinu, bílé spodní prádlo Calvin Klein, lehkou bundu protože mám silnou mikinu a nakonec jsem si vzala zelenou čepici a doladila to černýma Vanskama.

Už oblečená a s batohem na zádech, kde mám všechny dokumenty, které budu potřebovat jdu do kuchyně. Ředitel mi poslal rozvrh hodin. A dneska mám docela dlouhou školu. Mám asi do půl šestý. Tady v Koreji to je úplně normální. Takhle budu mít asi každý den školu.

V kuchyni jsem si udělala čaj do hrnečku a vzala jsem si jenom mysli. Svačinu do školy já měla láhev obyčejné vody, pytlík kukuřičných slaných chipsů a do krabičky, která vím že mi nevyteče jsem si dala zeleninový salát. Vše jsem dala do batohu a klukům jsem ještě napsala lísteček.

Dobré ráno kluci. Nebojte se, že jsem mimo dům. Dneska ráno jsem si uvědomila, že jdu dnes poprvé do školy. Školu mám do půl šestý. Vrátím se v šest. Měj tě se krásně. A až se vrátím, tak mi ukážete to překvapení. Mám Vás ráda.

Vaše Ema

Hned po napsání jsem šla ještě na záchod a pak rovnou pro batoh a mohla jsem vyrazit. Nasedla jsem do svého Mustangu a jela jsem. Do školy jsem přijela akorát v půl osmý. Zaparkovala jsem na školním parkovišti, vystoupila jsem z auta a mířila si to rovnou za ředitelem. Ten mi vše ukázal, zavedl mě ke skříňce kde jsem měla všechny učebnice a všechny sešity. Ještě mi řekl, že kdybych chtěla tak mi dá letáček pro mimoškolní aktivity. Bylo tam karate, judo, jóga a meditování. Dala jsem si meditování.

Poté mě zavedl do mé nové třídy. Postupně jsem si všechny přeměřila pohledem. Jak sem si mohla myslet. Ve třídě jsem jediná, která není Korejka. Ale nevadí mi to. Ve třídě jsem se představila. Všichni koukali, že umím Korejsky. Sedla jsem si do třetí lavice uprostřed.

Za celý den jsem potkala tolik lidí. Mám pár lidí, kteří si se mnou hnedka začali povídat. Ale kamarádi to nejsou. Právě jsou čtyři hodiny odpoledne mě čekají poslední dvě hodiny. Jinak tady jedna hodina trvá 60 minut. Teď mám korejštinu a poté mě čeká můj oblíbený předmět historie. Tentokrát ale historie Koreje. Je to mega zajímavý. Hrozně mě to baví. Brali jsme i Čínu. Hned jsme dostali úkol napsat dvaceti stránkovou esej o Koreji a Číně.

Domů jsem se dostala v šest večer. Ze školy jsem přišla šťastná. Vešla jsem do chodby, zula si boty a odložila bundu. Vešla jsem do obýváku kde na mě čekalo všichni kluci s úsměvem na tváři. ,,Tak jak se ti líbilo v naší škole??" zeptal se úsměvavý Jungkook. ,, Pánové. Ta škola je tak úžasná. Zamilovala jsem si ji." odpověděla jsem taky s úsměvem. ,,Tak to máme mega radost. Jsme rádi, že se ti tam líbí. " Hnedka mě všichni obejmuli.

,,Ale teď. Teď ti  ukážeme to překvapení. " zaradoval se RM. Šli jsme po schodech nahoru. Stáli jsme před dveřmi mezi pokoji Jimina a Jungkooka. Otevřeli dveře a já jsem málem upadla.

Byla to obrovská pracovna. Byli v ní dva obrovské gauče a jedno křeslo u obřího okna, které dělalo jedni stěnu. Dále tam byla obrovská knihovna, kam si dám svoje oblíbené knížky. Velký pracovní stůl, na kterým byl notebook. Wooow.
_____________________________________

,,Kluci. To si ani nezasloužím. Tohle nejde. Tohle je moc. " začala jsem trošku vyšilovat. ,,Neeeee. Tohle všechno je jenom tvoje. Protože jsi začala studovat a my všichni víme jak je to těžké, tak jsme ti všichni zařídili tvojí soukromou pracovnu, kam můžeš jenom ty a my s tvým povolením. " s úsměvem mi odpověděl J-Hope. ,, Děkuju moc. Moc, moc moc. " všechny jsem obejmula.

Na večeři jsme měli kuřecí maso s bramborem a salát. Po večeři jsem šla hnedka do pracovny, protože tu esej máme odevzdat za tři dny a chci mít aspoň trošku náskok. Ale ještě jsem šla do pokoje se převléct do domácího. Takže černé tepláky, ponožky, tričko a s sebou ještě mikinu. Zalezla jsem do pracovny, zavřela dveře a šla zapnout na chvíli topení. Rozsvítila jsem velké světlo a mohla jsem začít se školou. Dostali jsme docela hodně úkolů. Ale tady to je zvykem, že čím víc úkolů tím více známek.

Úkoly mám z historie, matiky, zeměpisu, korejštiny a z biologie. Po hodině s půl jsem měla všechno hotové kromě historie. Na chvíli jsem si odpočinula. Sedla jsem si do křesla a přemýšlela jsem o tom, že si to tady trošku vylepším. Ale ne moc. Celá pracovna je do černo bílé barvy. Ale hlavně černá. Chci si sem koupit nějaké svíčky a vonné tyčinky. Dále nějaký kobereček, lampičku a stolek ke křeslu.

Pracovala jsem na té historii. Po deseti minutách jsem slyšela klepání na dveře. ,, Dále. " ,, Ahojky. Můžu má chvíli??" zeptal je Jin. ,, Jasně, pojď. Co potřebuješ?? " ,,Nooo. Napadlo mě, že bychom mohli jet zítra do obchodu a udělat si večer pro sebe. Kluci nejsou doma. Někam jdou a já nechci jít. Tak co ty na to??" ,, Jasně. Určitě ano. Můžeš mě zítra odvést a pak zase pro mě přijedeš jo?? Školu mám do pěti. " ,, Dobře. Budu tam. Tak ráno. Dobrou noc. A jsi už spát. Je už půl jedenáctý. " dořekl a odešel.

Tak jsem to zabalila. Vypla jsem topení, vypla jsem počítač a zhasla v pracovně. Tu jsem následovně zavřela a šla k sobě do pokoje. Umyla jsem si zuby a šla se převléknout do pyžama. Na sobě jsem měla kalhoty a vytáhané tátovo tričko.

Teď mě tak napadá, že musím letět do Ameriky. Už začal nový měsíc a já se už za tátou těším. Asi poletím v pátek po škole a vrátím se v pondělí. To máme státní svátek. S těmito myšlenkami jsem pomalu usla.