Ráno mě probudilo lehké hlazení po zádech, instinktivně jsem se tedy k Harrymu ještě víc přitiskla.
„Ahoj," lehce se na mě usměje, když si všimne, že už jsem při vědomí a jenom si užívám jeho dotyky.
„Ahoj," zamumlám mu do hrudi. Dneska nemám v plánu se jakkoli hýbat a chci jenom ležet v posteli v Harryho hřejivém objetí. „Co je na dnešek v plánu?" Donutím se otevřít oči a podívat se na něj, což mi okamžitě vykouzlí úsměv na tváři, ten jeho ranní ospalý výraz, který by se dal přirovnat k právě probuzenému štěněti.
„Teď nic a potom budeme všichni připravovat věci na zítřejší rodinnou večeři, aby se to zítra všechno stihlo." Vytáhne si mě na hruď a pevně mě obejme.
„Možná bychom mohli dokončit to, co jsme začali..."
„Ten nápad se mi vážně líbí," jeho úsměv se ještě víc rozšíří, zatímco jeho ruce položí na moje boky, aby mi mohl sundat tričko. „A opravdu mě překvapuje, že jsi to řekla zrovna ty."
Jakmile je moje tričko pryč, zapřu se o jeho pevnou hruď, abych si mohla sednout a sundat tričko na oplátku zase jemu. Hned jak z něj to tričko sundám, začnu znovu fascinovaně konečky prstů obkreslovat jeho tetování. Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit, miluju jeho tetování. Harry využil mojí nepozornosti a tak mě překulil pod sebe.
„Miluju, když mi obkresluješ tetování," zašeptá oproti mým rtům a hned na to je spojí v jedny. Ruce mu položím na záda, abych ho mohla sem tam škrábat, za což si vždycky vysloužím lehké kousnutí do spodního rtu.
„Harry, zlato?" přeruší nás zaklepání na dveře od pokoje, za kterými stojí Anne. Nechápu, jestli si to nějak plánujou nebo...
„Teď ne..." povzdechne si Harry a věnuje mi poslední polibek. Hned na to se od sebe odtáhneme, abychom si na sebe mohli vzít oblečení a nevypadalo to tak nápadně, i když naše rudé tváře, rozcuchané vlasy a zrychlený tep mluví úplně za vše. Už oblečený si zase lehneme pod peřinu, aby to vypadalo, že jsme zrovna teď vstali.
„Nevzbudila jsem vás?" nakoukne do dveří Anne zrovna ve chvíli, kdy si leháme pod peřinu. Snad nic neviděla, hlavně ten Harryho...ehm...menší problém.
„Ne, stejně jsme chtěli vstávat," usměje se na ní Harry a snaží se vypadat co nejvíc rozespale.
„Tak na stole máte snídani. Pojedu na nákup, tak jsem se chtěla zeptat, jestli něco nechcete."
„Chvilku klidu," zamumlá si Harry pro sebe, tak, aby ho Anne neslyšela.
„Můžeš to zopakovat? Špatně jsem ti rozuměla," mile se na nás usměje Anne. Abych pravdu řekla, tak mám co dělat abych nedostala záchvat smíchu z Harryho vyděšeného výrazu.
„Ehm...říkal jsem pomazánku z arašídů, protože už není," snaží se to nějak zamluvit.
„Neboj, mám jí na seznamu, tak nezapomeňte, že dole máte snídani."
Jenom oba přikývneme na souhlas, a jakmile se za ní zavřou dveře, začnu se smát do polštáře. „Vážně pomazánka z arašídů?" otočím se k němu čelem, jakmile se trochu uklidním.
„Po ránu mi to nepřemýšlí," s úsměvem pokrčí rameny a přitáhne si mě k sobě do náruče. „Co takhle zajít na tu snídani a pak si jít zabruslit, než tady začne ten blázinec." I když se ani jednomu moc nechce, vyhrabeme se z peřin a vydáme se dolů, kde by na nás měla čekat hotová snídaně.
„To zní super, už jsem nebruslila hodně dlouho...ale nemám brusle," dojde mi po chvíli chůze do jídelny.
„Ještě že jsem myslel tak dopředu..."
