HARRY PO
„Ty se někam chystáš?“ přijde za mnou do pokoje Paul, když jsem si začínal balit nějaké věci do tašky.
„No vlastně jsem měl v plánu jet na víkend do Londýna a v pondělí se vrátit,“ řeknu mu svoje plány na víkend s úsměvem. Už se nemůžu dočkat, až uvidím překvapenou Iz, když za ní na víkend přijedu do Oxfordu.
„Nerad ti to říkám, ale nikam nejedeš,“ přeruší moje přemýšlení nad romantickým víkendem ve dvou Paul.
„Cože?“
„Zítra máte dělat s Liamem ten náhradní rozhovor, teď jsem ti to přišel říct,“ soucitně se na mě usměje.
„Ale já už mám všechno zařízený a navíc…“
„Je mi to líto Harry, ale znáš pravidla.“
„Tak díky za zprávu,“ sednu si na postel a začnu zase všechny věci vybalovat. I když možná… v hlavě se mi zrodil geniální plán, teď už ho zbývá jenom uskutečnit. Rychle jsem vyskočil z postele a běžel přes hotelovou chodbu přímo do naší menší společenské místnosti.
„Nialle… potřebuju tvůj notebook,“ vyhrknu na Nialla, když tam celý udýchaný doběhnu.
„Proč?
„Prostě mi ho dej, nemám moc času,“ vytrhnu mu notebook z rukou a sám si sednu na gauč vedle něj.
Ihned najedu na stránky United airlines, u kterých jsem měl původně rezervovaný svůj let a začal vyhledávat dnešní spojení z Londýna do New Yorku.
„Co to děláš?“ zvědavě se mě zeptá Niall, který se mi celou dobu dívá přes rameno.
„Teď neruš, pak ti to řeknu,“ rychle ho umlčím, protože jak ho znám celou dobu by mi do toho kecal.
Když jsem všechno potřebné ohledně letenky zařídil, musel jsem to ještě zavolat Iz.
*
„Harry?“
„Ahoj, za jak dlouho se dostaneš do Londýna?“
„Asi tak za hodinu, proč?“
„Koupil jsem ti letenku na dnešní poslední let do New Yorku, s tím, že spolu strávíme víkend. Teda původně jsem tě chtěl překvapit tím, že za tebou přijedu, ale bohužel musím dělat rozhovor…“
„A v kolik to letí?“
„V šest.“
„Tohle nemám šanci stihnout, víš kolik je vůbec hodin?“
„Prosím zkus to.“
*
„Takže Iz přijede na víkend za náma?“ nadšeně se usměje Niall, po tom co si vyslechl náš telefonát.
„Vlastně přijede za mnou, ale jo. Teda alespoň doufám, že stihne letadlo,“ začnu v rukou žmoulat telefon. Ona to stihne… prostě musí, protože pokud nepřijede, tak se vykašlu na nějaký rozhovor a pojedu za ní.
„Musím dojít říct někomu, aby na ní počkal na letišti. Nemůžu uvěřit, že tu bude za několik hodin,“ nadšeně se zvednu z gauče a jdu najít někoho z ochranky.
„Harry, doufám, že nejsi moc naštvaný…“
„To už je jedno, Iz přijede do New Yorku, tak mě napadlo, jestli bys na ní nepočkal na letišti nebo někdo?“ vyložím mu svůj plán. Už jen několik hodin… Co budu do té doby dělat?
„Jo jasně v kolik to přiletí?“
„V devět večer.“ Už se nemůžu dočkat. Určitě v New Yorku ještě nebyla, takže spolu půjdem na Empire state building a do Central parku a do zoo.
„Harry? Posloucháš mě?“ přeruší mě v plánování našeho společného víkendu. Tohle musím ještě domyslet a naplánovat, ale mám ještě spoustu času, takže si půjčím od Nialla notebook a pak to všechno naplánuju. Možná bychom mohli jít na nějakou show na Broadway…
„Jo promiň, co jsi říkal?“
„Jen jsem říkal, že na ní počkám, pod podmínkou, že ty budeš tady, abys zbytečně nevzbuzoval povyk.“
„Fajn.“
IZ PO
„Jamesi?“ nakouknu do obýváku, kde sedí na gauči v teplákách a kouká na televizi.
„Hmm,“ zabručí něco na znamení, že mě poslouchá, ale dál se věnuje televizi.
„Mám na tebe takovou prosbu… Odvezl bys mě prosím do Londýna na letiště?“ udělám na něj psí oči, protože jestli teď řekne, že ne… tak se do Londýna nedostanu včas a nestihnu letadlo do New Yorku.
„Máš napsaný všechny úkoly?“
„Cože?“ nechápavě se na něj podívám. Dělá si ze mě srandu?
„Je mi jasný, že budeš s Haroldem a pochybuju nad tím, že on ti je pomůže napsat, takže?“
„Panebože… mám je napsaný, stačí? Nebo ti je mám donést, abys je zkontroloval a pak podepsal? “ začnu se smát, protože teď se chová jako by byl můj rodič.
„Fajn kolik na to mám času?“ otočí se na mě se zájmem od televize. Tohle je dobrý znamení.
„Asi hodinu, když počítám, že tam musím být alespoň třicet minut před odletem.“
„Iz zbláznila ses, tohle nemáš šanci stihnout.“
„Tohle nepotřebuju slyšet. Tak dovezeš mě tam, prosííím?“
„Fajn.“
„Takže…“
„Odvezu tě tam,“ rezignovaně si povzdechne a začne se zvedat z gauče.
„Ano! Děkuju moc Jamesi, víš, že tě hrozně moc miluju,“ rychle ho běžím obejmout. Tak to bychom měli, teď už stačí jenom stihnout letadlo a dostat se na palubu.
„Tohle si nech pro Harryho,“ s úsměvem se ode mě odtáhne a jde se převléknout do něčeho normálního. Stejně tak já, vezmu si menší kufr, který nebude potřeba odbavit, protože to bych nestihla a začnu do něj házet nějaké věci. Totálně kašlu na to, aby to bylo srovnané a mělo to nějaký řád, prostě to tam naházím a během několika sekund čekám na Jamese u vchodových dveří. Tohle je vlastně poprvé co jsem se sbalila v takovém rekordním čase, i když mi je jasné, jak to oblečení bude potom vypadat.
Celou cestu netrpělivě sleduju hodiny na mobilu a snažím se nepanikařit. Vím, že to je týden od toho, co Harry odjel, ale pro mě to je šíleně dlouhá doba. Nedovedu si představit, jak bych to bez něj vydržela ještě týden…
„Jestli se ještě jednou podíváš na ten telefon tak ti slibuju, že ho vyhodím z okna.“ Přeruší moje přemýšlení James, když se zase podívám na telefon.
„Promiň,“ sklopím pohled ke svým rukám, které křečovitě drží telefon.
„Za deset minut tak budem, tak se uklidni.“
„Já vím, jen to nechci zkazit.“
„A co by si jako měla zkazit? To, že nestihneš letadlo? Taky ti mohl zavolat dřív…“
„To sice jo, ale já se na něj strašně těším.“
