Vzbudím se s pocitem jako by mě někdo držel v náručí. Takže otevřu oči a porozhlédnu se po pokoji, tohle určitě není můj pokoj v Oxfordu… Takže, kde to jsem? Opatrně se otočím a podívám se na zdroj toho hřejivého pocitu na mých zádech. Harry… Já už na tom jsem asi hodně špatně, když si ani nepamatuju, že jsem jela za Harrym do New Yorku… Možná bych měla začít brát nějaké prášky na paměť.
„Nezírej tak na mě,“ zamumlá rozespale Harry se zavřenýma očima. Proč musí být tak… aw.
„Já na tebe nezírám,“ s úsměvem se o kousek nakloním a přitisknu svoje rty na ty jeho v dětském polibku a zase se odtáhnu do své původní pozice. Zatímco se Harryho rty zformují do lehkého úsměvu, bez toho aniž by otevřel svoje oči.
„Víš o tom, že když dá v pohádce princ pusu princezně, tak princezna se vždycky probudí?“
„Bojím se, že když otevřu oči, tak se probudím a tohle bude všechno jenom sen.“ Řekl sis o to. Jednu svoji ruku jsem posunula na jeho odhalený bok a štípla ho tam…
„Au… víš, jak to bolí, proč si to udělala?“ rychle od sebe rozlepí víčka a podívá se na mě ublíženým pohledem.
„Pořád jsem tady… takže se ti to nezdá,“ pobaveně se na něj usměju. To máš za to v tom Disneylandu.
„Když se tulím k polštáři, tak ten mě neštípe.“ No dovol… Vymotám se z jeho sevření a vezmu si jeden z polštářů, na kterém jsem spala. „To neuděláš…“ vyděšeně se na mě podívá Harry, když v mých rukách spatří polštář doprovázený ďábelským úsměvem.
„Ale jo…“ napřáhnu se a praštím ho po hlavě. On místo toho, aby se vzdal a řekl, že se mi omlouvá a že to tak nemyslel, si vezme svůj polštář a ránu mi vrátí. „Tohle není fér… ty máš větší sílu,“ začnu se rozčilovat, když mi sebere moji zbraň a ruce mi přišpendlí nad hlavou.
„Tohle mi vážně chybělo…“ usměje se na mě tím svým úsměvem s dolíčky.
„Tak jestli chceš, já řeknu Niallovi ať tě taky mlátí polštářem,“ odpovím mu se stejným výrazem. Jenom pobaveně zakroutí hlavou a svými rty se skloní k těm mým, aby se mohly konečně po dlouhé době zase pozdravit.
„Tohle bych s Niallem dělat nemohl…“ odtáhne se po chvíli z polibku, jelikož oba potřebujeme kyslík.
„No vlas…“ nenechá mě to domluvit a znovu mě políbí.
„Nechci to vědět,“ začne se smát do polibku.
„Je neslušný nenechat někoho domluvit,“ odtáhnu se s úsměvem z polibku a rukou přejíždím po jeho tetováních na rukách.
„Už budu muset vstávat, jelikož mám od devíti ten rozhovor, ale ty si klidně ještě odpočiň nebo můžeš jít se mnou, jestli chceš?“
„Můžu?“ nejistě se na něj podívám, když si začne přetahovat triko přes hlavu. Přeci jen nechci jim tam překážet a vnucovat se.
Harry s úsměvem přikývne a donutí mě teda vstát z vyhřáté postele. Rychle se převléknu do něčeho normálního, tedy do riflí a většího svetru.
Během několika minut už jsme na cestě do místnosti, kde by se měl celý rozhovor odehrávat.
„To je dost, že jsi tady, protože ty vlasy se ti samy neučešou,“ otočí se od většího osvětleného zrcadla nejspíš jejich vizážistka.
„Tomuhle říkám sexy rozcuch. Mimochodem Lou tohle je Iz, moje přítelkyně. Lou je naše vizážistka,“ představí nás navzájem Harry. Rychle se spolu pozdravíme a i hned si vezme Harryho do parády, zatímco já si sednu na nejbližší volnou židli.
„Neměl by tu být i Liam?“ zeptá se po chvíli Harry, když už má vlasy celkem upravené. Musím přiznat, že tamty vlasy se mi líbily mnohem víc, byly takové přirozeně rozcuchané a navíc v nich vypadal hrozně roztomile.
„Nakonec se to změnilo a všichni máte samostatný rozhovory, prý to bude víc zajímavý,“ odpoví mu Lou, když upraví poslední pramen Harryho vlasů.
Hm… ne pořád se mi ten účes nelíbí. Na chvíli nad tím celkem usilovně přemýšlím. Možná kdybych mu ty vlasy trochu prohrábla rukama, ale tím bych zničila Lou celou její snahu o to ty vlasy upravit. Takže se na něj vrhnu až po rozhovoru… teda myslím jako na ty vlasy, samozřejmě.
„Máš tři minuty,“ přišel do místnosti Paul, aby Harrymu a vlastně všem okolo oznámil, kolik mají ještě času.
„Tentokrát tu mám posledního člena One direction a to Harryho Stylese,“ začne mluvit nejspíš nějaká moderátorka. „Poslední dobou kolem tebe koluje hodně drbů, můžeš se k tomu nějak vyjádřit.“ Páni, ta je celkem vlezlá. To kdybych byla já na Harryho místě, tak bych utekla po první otázce.
„Co konkrétního máš na mysli?“ pousměje se Harry a čeká, co z ní vypadne.
„Spekuluje se, že si se dal znovu dohromady se svojí přítelkyní a koupili jste si spolu dům. Je to snad známka toho, že se chystáš usadit?“ Ehm…cože? Po její otázce jsem se málem udusila vodou z lahve, kterou jsem si vzala z jednoho ze stolů s občerstvením. Musím uznat, že na to jak já jsem byla od dušení skoro fialová, Harry vypadal celkem v pohodě, jako by ho ta otázka vůbec nepřekvapila.
„Ano a ano,“ usměje se Harry tím svým úsměvem, až moderátorka málem spadne ze židle. „A co se týká toho usazování, tak na to mám ještě čas. Myslím, že je dobré investovat něco do budoucna a dům mi přišel mnohem lepší varianta, než nějaký byt v centru…“
„Třeba pro výchovu dětí?“ Špatný téma! Tohle nepotřebuju slyšet…
„Určitě,“ zase se na ní usměje. Musím mu to říct. Musím mu říct, že nemůžu mít děti. Neříkám, že spolu zůstaneme až do konce života, ale měl by to vědět i kdybychom spolu měli chodit třeba rok a pak se rozešli. Prostě by měl vědět pravdu…
Moje nálada znovu klesla na bod mrazu, jelikož jsem zase musela myslet na „tu“ věc, která mi úplně obrátila život vzhůru nohama. Moje utápění v myšlenkách přeruší zvonění telefonu. Sakra. Teď mě odtud ještě vyhodí za to, že je ruším při práci. Omluvně se na všechny usměju a jdu si to zvednout někam na chodbu.
