„Vím, že se ti to pyžamo vážně líbí, ale nechceš se už převléknout?" podívám se pobaveně na Harryho, když přijde ráno do kuchyně. Možná by se spíš hodilo skoro odpoledne, ale nejsem detailista.
„Myslím, že ne," zakroutí záporně hlavou a pomocí několika jeho dlouhých kroků se dostane až ke mně. Jakmile je ode mě několik málo centimetrů, přitáhne si mě k sobě do náruče a začne mi rozdávat lehké polibky všude po obličeji.
„Pokud se nepřevlékneš tak s tebou nikam nejedu," pokusím se od něj s úsměvem odtáhnout, protože mě lechtaly jeho vlasy, vlastně jsem jich měla plný obličej.
„Dobře převléknu se na cestu, ale pak si ho stejně zase vezmu a ty taky, aby celá moje rodina věděla, že jsi moje a já tvůj," hned jak to dořekne tak mě znovu políbí a tentokrát už konečně na rty.
„Platí," zamumlám mezi polibky, které se stávají čím dál více vášnivější.
Harry po chvíli udělá krok dopředu, a jelikož jsme u sebe tak blízko, že by se mezi nás nevešel ani kousek papíru, donutí mě tím couvnout. Během chvíle narazím zády kuchyňskou linku, na kterou mě Harry bez problému vyzvedne a přitiskne se ke mně ještě o něco víc. Jednou rukou mi zajede pod tričko a začne lehce hladit pokožku na mém boku, když ho to přestane bavit, trička se zbaví úplně a zahodí ho někam do tajů kuchyně.
„Harry?" pokusím se říct trochu normálně, i když přes jeho rty na mých to zrovna nešlo moc dobře. Ale musím ho zastavit teď, protože jinak bychom neodjeli.
„Hmm..."
„Chtěli jsme jet do Holmes Chapel, pamatuješ?"
„Vážně? Klidně bych to odložil," šibalsky se na mě usměje a znovu mě políbí. Proč mi tohle dělá...protože ví, že se mu prostě nedá odolat. Alespoň si na to umím odpovědět.
„No tak, ty víš moc dobře, jak by tohle skončilo..."
„Nevím, jak?" pobaveně se odtáhne, ale jenom na kousek, aby mezi náhodou mezi námi nebyl moc velký prázdný prostor.
„Prostě tak..." zamumlám mu do ramene a cítím, jak začínám v obličeji pomalu ale jistě červenat.
***
Harryho se mi podařilo nějakým zázračným způsobem přesvědčit, abychom se už vydali na cestu. „Nad čím přemýšlíš?" zvědavě se ho zeptám, když ho už nějakou chvíli sleduju a pořád nezměnil svůj zamyšlený výraz s lehkým úsměvem...podezřelá kombinace.
„Jen přemýšlím nad tím, co budeme dělat večer, až Gemma odejde na nějakou party a mamka s Robinem budou na firemní večeři..."
„A co jsi vymyslel?" Moje zvědavost se s každým ujetým metrem doprovázeným jeho mlčením stále stupňovala.
„To je překvapení...ale prozradím ti jen to, že to má něco společného s tím, co jsme dneska nedokončili v kuchyni," na chvíli se na mě otočí a nezapomene k tomu připojit ten svůj neodolatelný úsměv s dolíčky.
„Na moji obranu...to ty jsi chtěl, abych trávila Vánoce s tebou v Holmes Chapel a navíc James by mě zabil, kdyby zjistil co jsme tam dělali a věř mi on by to zjistil, nevím sice jak přesně a ani kdy, ale zjistil by to a já bych nedopadla moc dobře," řeknu rychle na jeden nádech.
Během dalších několika desítek minut konečně dorazíme do Holmes Chapel a mě se začal z nervozity zrychlovat tep. Harry jako kdyby to vycítil a svoji ruku přesunul z řadicí páky na moje stehno, které lehce stiskl.
„Nemusíš být nervózní," věnuje mi povzbudivý úsměv.
„Já vím jen prostě..." ani to nestihnu doříct a už stojíme na příjezdové cestě u domu.
