„Půjdem na snídani?“ usměje se na mě Niall, jen co otevřu oči. Vůbec netuším, kdy jsem usnula, ale určitě jsem nespala víc než pár hodin, protože mě strašně třeští hlava a jenom při pomyšlení na včerejšek se mi chce znovu brečet.
„Nechci tě otravovat…už teď jsi toho udělal dost…“
„Dávám ti deset minut na to se převléknout a pak tě klidně i násilím dotáhnu na snídani…jen tak mimochodem je mi jedno, jestli na sobě budeš mít pyžamo nebo ručník, takže sebou pohni.“
„Vážně tě nechci…“
„Deset minut,“ začne na mobilu pouštět časovač, který nám to odměří.
Vidím, že jakýkoliv odpor by stejně neměl smysl, takže si z kufru vytáhnu několik věcí a jdu do koupelny, abych se mohla trochu upravit.
„Páni…“ leknu se svého odrazu v zrcadle, divím se, že se Niall nelekl, protože vypadám vážně hrozně. Červené oči, kruhy pod očima a o vlasech ani nemluvím. Kolik, že to mám času? Protože si myslím, že za deset minut toho musím stihnout docela dost.
„Deset…devět…osm…sedm,“ začne nahlas odpočítávat Niall poslední sekundy, které mi zbývají.
„Vždyť už jdu,“ odpovím mu s úsměvem, když si dám vlasy do drdolu.
„Tři…dva…jedna…Sluší ti to,“ pochválí mě, když vyjdu z koupelny, už jako normální člověk a ne jako nějaká zombie, která se zrovna probudila k životu. Když srovnám to, jak jsem vypadala před tím, než jsem šla do koupelny, tak se vážně divím, že Niall neutekl někam hodně daleko. Já se takhle někde potkat, tak po sobě hodím peněženku a uteču co nejdál.
„Můžeme jít?“ Rychle si vezmu boty a s nejistým úsměvem mu to odkývu.
Jakmile vyjdeme na chodbu, zmocní se mě nepříjemný pocit v oblasti žaludku, jako kdyby vás někdo silou praštil do břicha a vám se chtělo od toho všeho utéct. Tohle už chci mít za sebou, a jakmile se najím, odjedu na letiště, kde si několik hodin počkám na svůj let…
„Nechtěla by ses jít potom podívat třeba do města?“ prolomí ticho ve výtahu Niall.
„Chtěla jsem jet na letiště…“
„Vážně chceš trávit přes osm hodin na letišti?“ Na tohle vážně nemám co říct, ale lepší sedět na letišti, něž je tady otravovat.
„Ahoj, jak ses vyspala?“ usměje se na mě Liam, když přijdeme do menší restaurace. Co ten tady dělá tak brzo?
„Celkem to ušlo,“ pokusím se mu úsměv vrátit, ale spíš z toho vyjde takový úšklebek. Taky co byste chtěli po tom, co jsem se skoro dva dny pořádně nevyspala a ještě se musím potýkat s časovým posunem a málem bych zapomněla na ten včerejší incident.
HARRY PO
Vzbudil jsem se s příšernou bolestí hlavy. Už nikdy nebudu tolik pít, za ty ráno to totiž vážně nestojí. Ještě než jsem stihl otevřít oči, ucítil jsem na svém boku něčí ruku. Miluju ty rána, když se probudím jako první a ještě chvíli můžu sledovat spící Iz…
„Tak počkat,“ probleskne mi hlavou. Vždyť já jsem v Sydney a Iz tady se mnou není.
Rychle vystřelím do sedu, ignorujíc šílenou bolest, která mi projede celým tělem a zakotví se v hlavě.
„Ahoj kocoure,“ otočí se na mě ta holka, když jsem jí svým pohybem probudil. Ale ne, to ne, řekněte mi někdo, že se mi tohle všechno jenom zdá a je to jenom hodně zlý sen.
„Co se včera stalo?“ podívám se na ní s hrůzou v očích a hned potom se kouknu pod peřinu a zjistím, že jsem polonahý. Tohle je hodně špatný…
„Říkal jsi, že na to jen tak nezapomeneš,“ pokusí se ke mě naklonit o něco blíž. Jenže než se mě vůbec stačí dotknout, odtáhnu se od ní, co nejvíc to jde.
„Co jsem to udělal?“ zašeptal jsem si spíš pro sebe. „Můžeš prosím odejít.“ Nevypadala, že s tím má nějaký velký problém, protože se bez řečí zvedla a začala se oblékat. Během chvíle jsem byl v pokoji zase sám.
Já jsem takový idiot, jak jsem tohle mohl udělat… Musím odtud vypadnout, zatím postačí, když si zajdu na snídani a potom půjdu někam ven, nejlíp na celý den, abych si mohl pořádně pročistit hlavu a možná si i na něco vzpomenul. Jak bych si za tohle nejraději nafackoval. Na co jsem včera vůbec myslel? Vždyť já Iz miluju…jenže já to musím takhle zkazit.
Pomalu jsem se dostal do koupelny, kde jsem ze sebe musel všechno umýt. Nejhorší na tom je, že si vůbec nic nepamatuju, jako by se mi v noci vypnul mozek a já… Prostě nevím a to mě užírá asi nejvíc. Ona mě vlastně sprostě využila, protože tohle bych nikdy dobrovolně neudělal.
