Nejlepší pocit, co se dá zažít je, když jste s někým, koho milujete a trávíte s ním všechen svůj volný čas…
"Ve čtvrtek máme koncert v Manchesteru…tak mě napadlo, jestli nechceš přijet a pak bychom spolu mohli zůstat přes celý víkend," usměje se na mě Harry a dál různě proplétá naše prsty. Tohle dělá už alespoň deset minut a pořád ho to nepřestalo bavit.
"To zní fajn, ale o víkendu pořádá Will s Camilou menší oslavu pro přátele, takže bychom tam mohli jít spolu," úsměv mu opětuju a lehce ho políbím na rty.
"Ses si jistá, ze mě chceš vzít na víkend, kde bude tvůj brácha…víš o tom, že mě nemá zrovna v lásce," o kousek se ode mě odtáhne a pobaveně nadzvedne obočí. Tohle vůbec není pravda.
"On tě má rád, jen to nedává najevo." Když teda nepočítám ty jeho vražedné pohledy kdykoliv jsem někde s Harrym a je tam s námi náhodou i on.
"Dobře pojedu, jenom když pak se mnou budeš celý týden," nahlas si hraně povzdechne, ale hned potom se začne pobaveně usmívat,
"Ty máš volno a říkáš mi to jenom tak?"
"Takže se mnou ten týden budeš?" otočí se ke mně čelem a rychle mě políbí na spodní ret.
"Samozřejmě, jenom mám něco málo ve škole." Vlastně to je pár zkoušek, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Alespoň v to doufám…
"Jestli okamžitě nepůjdete na snídani, tak to budete mít studený," zavolá na nás ze zdola harryho mamka.
"Měli bychom jít." Dám mu rychlou pusu na tvář a začnu se zvedat z vyhřáté postele.
"Ještě chvilku," chytne mě za ruku a stáhne zpátky k němu.
"Ale no tak," začnu se smát, protože mě začne lechtat. Tohle je tak nefér, on má prostě větší sílu než já.
"Kdybych si měl vybrat, co bych chtěl dělat do konce života, tak by to bylo ležet s tebou v posteli a jenom si tak povídat, koukat na filmy…“ přitáhne si mě k sobě, když mě konečně přestane lechtat.
"Já bych šla na tu snídani," přeruším proud jeho myšlenek.
"Jsi hrozná, já se tady snažím být romantický…“ uraženě se ode mě odtáhne. Jenže tohle mu moc dlouho nevydrží, takže během několika málo sekund mě znovu pevně drží a líbá na krku.
"Když já mám hlad. Napadlo mě, jestli se nechceš po snídani jít někam projít?"
"Romantická procházka?" trochu nadzvedne hlavu, aby na mě líp viděl. Myslím, že jsem právě upoutala jeho pozornost…bod pro mě.
"Jelikož už budu najedená, tak budu ten nejromantičtější člověk na světě."
"Tak to potom musíme jít co nejrychleji na snídani," rychle vyskočí z postele a aby toho nebylo málo, strhne peřinu i ze mě. Hlavně, že předtím by mě tady nechal hladovět.
"Už chápu, proč nesnášíš vstávání."
"Vážně?"
"Jo… máš totiž úžasnou postel."
"A ještě lepší je, když v ní ležím s tebou… protože se mi potom nechce vstát už vůbec."
"No to je dost," otočí se na nás Anne, když vejdeme s Harrym do jídelny, teda abych to upřesnila, tak jsme tam spíš dosprintovali.
"Dobre ráno," řekneme s Harrym nastejno, když si sedneme ke stolu, kde už je všechno připraveno na snídani.
"Tady to máte tak si něco vezměte, já už budu muset jít, takže tady buďte hodní."
