"Co bys chtěl k Vánocům?" otočím se k Harrymu se zvědavým výrazem, když sedíme v objetí na gauči a sledujeme nějaký televizní pořad, kterému stejně nevěnujeme skoro žádnou pozornost.
"Proč se ptáš?" přesune po chvíli veškerou svoji pozornost od televize na mě.
"Řekl jsi, že si budeme povídat, tak se ptám. Takže...co bys chtěl k Vánocům?" znovu se k němu otočím a pousměju se nad jeho výrazem, který značí, že opravdu usilovně přemýšlí nad tím, co by si asi tak mohl přát.
"Nechci nic," odpoví po chvíli ticha. Nechápu, proč nad tím tedy tak dlouho přemýšlel.
"Něco musíš chtít," stojím si pevně za svým. Každý něco chce…
"Chci s tebou trávit, co nejvíc času to půjde a hlavně chci, abys byla šťastná," řekne po chvíli přemýšlení a na důkaz svých slov mě lehce políbí na nos.
"Já jsem šťastná," s úsměvem sklopím pohled k naším spojeným rukám.
"Co bys chtěla ty?"
"Asi to bude znít divně, ale kdybych si mohla přát cokoliv a ono se to splnilo, tak bych chtěla naposledy mluvit s rodiči, obejmout je a říct jim, že je pořád miluju a že mi hrozně chybí," jen co to dořeknu, tak cítím, jak se mi oči začínají plnit slzami. Raději začnu rychle mrkat a tím se snažím slzy rozehnat.
"Není to vůbec divný," jemně mi pošeptá a přitáhne si mě ještě víc do objetí.
"Takže… ehm, co bys teda chtěl?" znovu rychle zamrkám ve snaze nechat slzy úplně zmizet, což se mi i trochu povedlo.
"Ty si nedáš pokoj, co?" lehce se ušklíbne a začne znovu usilovně přemýšlet...nechápu jak to dělá, ale je při tom neuvěřitelně sexy. Nejspíš bych na něj tak neměla zírat...
"Jen mě to zajímá," pobaveně pokrčím rameny a dál ho zvědavě sleduju, i když už ne tak hladově jako předtím.
"Dobře… chtěl bych, abychom oba měli stejný pyžamo na nějakou speciální příležitost."
"Vážně?" Myslím, že můj úsměv se teď asi tisíckrát rozšířit.
"Myslím, že pyžamo s medvídky by mi docela slušelo. Co myslíš?"
"O tom není pochyb…“ odpovím mu s naprosto vážným výrazem v obličeji, jenže ten mi moc dlouho nevydrží a během několika sekund se už dusím smíchem.
"Hele to není k smíchu," podívá se na mě uraženým pohledem, jako kdyby mu někdo sebral hračku, a začne mě všude lechtat. Tohle není fér, on prostě využívá svoji sílu, proti které nemám šanci ani v nejmenším. Když už ho přestane bavit mě lechtat, o kousek se nakloní, aby mě mohl políbit na rty, načež se od něj odtáhnu. "Děje se něco?" překvapeně se na mě podívá.
"Já… nechci, abys ode mě něco chytil."
"Alespoň bychom mohli ležet spolu v posteli a navzájem se o sebe starali," pobaveně na mě mrkne a začne se znovu přibližovat.
"Svojí péčí jsem zabila rybičku," znovu ho zastavím v pohybu.
"Já ale nejsem rybička a navíc ti věřím."
"Ale já tě varovala,“ stihnu ještě říct, než spojí naše rty.
***
"Proč si chtěla odjet do Ameriky?" prolomí to ticho mezi námi Harry mezitím, co si na svoje prsty namotává moje vlasy.
"Jak o tom víš?" překvapeně se na něj otočím. Tohle přeci neměl nikdo vědět…
"James našel letenku." Ou. Tak s tím jsem vážně nepočítala, jak jí mohl najít.
