HARRY PO
Ještě jsem nebyl ani pryč z Oxfordu a už mi chyběla… a teď stojím na letišti a čekám, než dorazí zbytek, abychom mohli společně nastoupit do letadla a vydat se do Ameriky.
Vážně obdivuju Zayna a Perrie, jak to bez sebe můžou tak dlouho vydržet. Já jsem bez Iz den a už bych jí chtěl mít zase u sebe a jen tak si povídat, držet se za ruce koukat na filmy a celý den proležet v posteli.
„Ahoj, vyfotil by ses se mnou prosím?“ přijde ke mně asi sedmiletá holčička s nesmělým úsměvem.
„Samozřejmě, jak se jmenuješ?“ přidřepl jsem si vedle ní a usmál se do fotoaparátu, aby nás její máma mohla vyfotit.
„Isabela,“ znovu se na mě usměje. Podepsal jsem se jí na kousek papíru a ještě jí objal. „Moc děkuju, Harry,“ nadšeně mi naposledy zamává a jde pryč. Proč to musí být tak těžký.
„Čau kámo,“ volá na mě s úsměvem Niall skoro přes půlku letištní haly. Hlavně nenápadně ti asi nic neříká.
„Ahoj,“ zamávám mu na zpět a čekám, než ke mně dojde.
„Jak se Iz líbil dům?“
„Byla dost...překvapená,“ musím se pousmát nad tím, když si vzpomenu na její reakci, když jsem jí řekl, že to je náš dům. „Jen se chci zeptat, kdy jsi kupoval to jídlo, co bylo v lednici.“ Málem bych na to zapomněl.
„No… když jsem ti tam vezl věci, takže v sobotu. Proč?“
„Uvařil jsem Iz snídani a jí se udělalo špatně, vlastně jí je pořád špatně.“ Jsem první člověk v historii lidstva, který uvařil své přítelkyni snídani a přiotrávil jí. Možná, že kdybych došel něco koupit tak bude v pořádku.
„Tak to mi je líto,“ sklopí Niall pohled k zemi.
„Ty za to nemůžeš, prostě se to stalo.“ Měl bych jí zavolat. Stoupnul jsem si stranou od Nialla, ke kterému se mezitím připojil Louis a Zayn s Perrie. Tak počkat, proč má Pezz taky kufr? Jestli se budu muset celou dobu koukat na to, jak se spolu drží za ruce a něčemu se smějou, tak letím dalším letadlem, protože bych to asi nepřežil.
*
„H-harry?“ zamumlá Iz do telefonu.
„Ahoj, jak ti je? Zníš nějak divně, děje se něco? Nemám přijet?“ začnu na ní chrlit otázky. Možná bych měl zpomalit.
„Ne, jsem v pořádku, jen jsi mě vzbudil.“
„Promiň a už ti je alespoň líp?“
„Jo, mám jenom nějakou virózu a dostala jsem léky, takže to bude za pár dnů dobrý.“
„Asi bych měl poděkovat Jamesovi, že se mi o tebe tak stará. Mám žárlit?“
„Jo to bys měl,“ slyším její smích, nad kterým se musím i já pousmát.
„Už budu muset končit, ale dávej na sebe pozor. Miluju tě.“
„Taky tě miluju a užij si let.“ Jo ten si teda užiju, až budu sledovat Zayna, jak je šťastný s Perrie.
*
Zatímco já jsem mluvil s Iz, dorazil i Liam… překvapivě bez Sophie. Copak, už ho přestala bavit?
„Tak jak je Iz?“ rychle se na mě otočí Niall, když se vrátím ke zbytku.
„Byla u doktora a má jen nějakou virózu, tak dostala prášky…“
„Ani nevíš, jak se mi ulevilo, jsem se bál, že jsem jí otrávil.“
„Takže jste spolu?“ podívá se na mě Liam přes sluneční brýle, když jdeme do letadla.
„Jo jsme,“ rychle jsem odsekl a sedl se na jedno volné místo vedle Nialla, protože jinak bych nejspíš seděl vedle Liama.
„To vám přeju,“ trochu se pousměje a jde si sednout na místo vedle Louise, kterému jsem zasedl místo vedle Nialla. Asi jsem se přeslechl…
„Slyšel jsi to?“ zašeptá Niall.
„Jo slyšel,“ přikývnu na souhlas.
„Od tý oslavy je nějakej divnej.“
