Konečně zase doma, ne, že bych si to na horách se všema neužívala, ale nic se nevyrovná tomu tichu a klidu co máme tady. Kufr se všema věcma nechám ležet v chodbě, kde ho Harry položil a jdu si rovnou sednout na gauč. „Ani nemáš ponětí, jak jsem z toho letadla rozlámaná..." zakřičím na Harryho, který se ztratil někde v domě.
"Mám pro tebe překvapení," nadšeně se na mě usměje Harry. „Chtěl jsem ti to dát už na té chatě, ale nějak na to nebyl ten správný čas ani příležitost."
"Vážně? A jaký?" zvědavě se na něj podívám, jelikož nikde v dohledu nebylo nic, co by tomu napovídalo. Až po chvíli zaostřím na věc v jeho rukách. "Hnědá obálka? Víš, že ve stejné obálce byly kdysi i informace o mě?"
"Tak se do ní podívej," nadšeně ke mně natáhne ruku i s obálkou. Pomalu od něj obálku převezmu a prohlédnu si jí ze všech stran, jestli náhodou nenajdu něco, co by mi alespoň trochu napovědělo, co se v ní skrývá.
"Dobře," lehce se pousměju, když nenajdu absolutně žádné vodítko, které by mně poradilo, co se v ní skrývá a obálku s hlubokým nádechem pod jeho natěšeným pohledem otevřu. "Co to je?" nechápavě k němu zvednu pohled od několika papírů uvnitř.
"Tohle jsou informace o tvých rodičích."
Jak to...desky zase rychle zavřu a položím je na stůl i s obálkou, ve které byly. V tomhle momentě jsem si připadala, jako kdyby do mě uhodil blesk, prostě jsem jen strnule stála na místě a zírala na všechny ty papíry. Jak tohle vůbec zjistil, vždyť...
"Ty si to nepřečteš?" zmateně se na mě podívá Harry. Čímž mě totálně vyvede z míry.
"Ehm...j-jo, jenom teď jsem utahaná z té cesty, takže se na to podívám později," věnuju mu lehký úsměv ve snaze se těm deskám vyhnout.
"Iz?" zastaví mě v odchodu.
"Půjdu si na chvíli lehnout," omluvně se na něj usměju a pokračuju v chůzi nahoru do ložnice. Ani se neobtěžuju s převlékáním a rovnou sebou praštím do postele.
*
"Děje se něco?" věnuje mi jeden z těch svých starostlivých pohledů Harry, když vejdu do kuchyně. Odešel vůbec za celou dobu nebo tu seděl celou dobu, co jsem byla nahoře...
"Ne jasně že ne..."
"Já jen, že ses na ty dokumenty ještě ani nepodívala, myslel jsem, že tě to bude zajímat," skočí mi do řeči. On mi to vůbec neulehčuje...
"Mám strach z toho, co tam bude," přiznám po chvíli ticha, které v kuchyni panuje.
"To nemusíš..." zvedne se ze židle a přitáhne si mě k sobě, aby mě mohl obejmout. „Já jsem s nimi mluvil, a pokud by ti to nevadilo, tak se s nimi můžeme zítra sejít, protože budou v Londýně." Zase ten jeho nadšený výraz...proč mi tohle dělá? Proč to musí dělat složitějším?
"Tohle je hrozně narychlo a..."
"Iz dej těm lidem šanci, oni se s tebou chtějí setkat," znovu mi skočí do řeči. Proč mě prostě jednou nemůže nechat domluvit...
"Musím si to promyslet a na ty desky se potom podívám," ujistím ho po chvíli, jelikož mi je jasné, že se tomu tak jako tak nevyhnu...ale alespoň se to můžu pokusit oddálit, co to jen půjde.
"Dobře...tak co si teď udělat něco k jídlu?" nadšeně se na mě podívá, jelikož zřejmě dostal odpověď, na kterou čekal. Konečně se tedy mohlo změnit téma na něco, co mě zajímalo mnohem víc.
"To zní fajn, už jsem začínala mít vážně hlad," upřímně se na něj usměju a nechám se políbit na čelo.
"Co si tedy dáš? Můžeme si něco objednat, protože tady vůbec nic není nebo můžeme dojet nakoupit a něco si uvařit."
"A co takhle jídlo objednat a rovnou můžeme nakoupit nějaké potraviny a oni nám je dovezou až domů? Zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou, protože nákup bude potřeba udělat tak jako tak." udělám na něj psí oči.
"Dobře, takže já objednám pizzu a ty mezitím připrav počítač, ať můžeme udělat ten nákup, souhlasíš?"
Jenom přikývnu na souhlas a okamžitě se vydám pro svůj počítač, abych ho mohla zapnout a rovnou najít stránky nějakého potravinového řetězce. Jakmile Harry objedná pizzu na pozdní oběd, přisedne se vedle mě na gauč a letmo překontroluje, co jsem zatím vložila do nákupního košíku. „Máš nějaké speciální přání? Jinak myslím, že jsem víceméně našla všechno," otočím se na něj od obrazovky.
„Ne ani ne, a když tak to můžeme potom kdykoliv dokoupit."
„Dobře...takže podle tohohle by to mělo dorazit dneska do osmi večer," nahlas přečtu informace o doručení.
Zrovna v momentě kdy jsem se chystala odložit počítač na konferenční stolek, se rozezněl zvonek. „Já tam dojdu," políbí mě Harry na rty a hned na to se vydá přímo ke dveřím, kde už čekal poslíček s pizzou. "Možná by ses mohla potom podívat na ty desky, já totiž budu muset na chvíli odejít do studia, takže na to budeš mít klid," přeruší ticho u jídla Harry. Čímž mě úplně na nějakou pizzu přejde chuť, budu si jí muset sníst později, jelikož teď se mi úplně sevřel žaludek.
"Jo, to bych mohla," potichu mu to odsouhlasím.
*
"Slibuju, že se vrátím brzo, jen něco doděláme," políbí mě na rozloučenou, když stojí mezi dveřmi.
"Dobře, já si aspoň uklidím věci do skříně," políbím ho nazpět. A pokusím se vymyslet, co dělat, abych se vyhnula deskám...
Když už jsem měla jistotu, že je Harry pryč, vzala jsem telefon a zavolala jednomu z mých nejbližších přátel, u kterého vím, že mi určitě poradí.
"Harry něco udělal a já teď nevím, co mám dělat," vychrlím rychle na Jamese, jakmile zvedne telefon. Nevím totiž kolik mám času, než se Harry vrátí, takže nemám čas na zdvořilostní fráze a zbytečné tlachání kolem.
"Zpomal Iz, nějak nechápu, o čem to mluvíš. Co udělal?" ozve se nechápavě James.
"Harry našel moje rodiče." Zoufale si složím hlavu do dlaně, jelikož mi utíká čas na to abych to nějak vyřešila a celé téhle aféře se obloukem vyhnula.
"Iz oni jsou přeci..." opatrně promluví James.
"Ne ty to nechápeš, on našel moje biologické rodiče," nahlas si povzdechnu.
"Cože?"
"J-já nevím, co mám dělat...bojím se toho...nechci je potkat a nechci ani zklamat Harryho. Prosím poraď mi..."
"Iz tohle přeci nemusíš...je to tvůj život a ti lidé jsou z velké pravděpodobnosti lháři, kteří se tě budou snažit využít."
"Co když ne. Co když to je pravda a oni jsou..."
"Will je tvoje rodina, oni jsou jen nějací cizí lidi."
"Už bych měla končit...tak zatím."
Takže v tomhle mám jasno...desky jsem bez zbytečného protahování vzala do ruky a hodila do koše. Tohle jsem zřejmě potřebovala slyšet, i když jsem si to celou dobu myslela. Jen jsem prostě potřebovala popostrčit k tomu, abych se rozhodla a Harry by měl moje rozhodnutí respektovat.
