„Takže kam chcete zajít?“ vyhrkne na nás Niall, hned co se ocitneme na chodbě, kde už na nás čeká i s Amy. Musím uznat, že to byla docela rychlost.
„No já nevím, klidně můžeme zůstat v hotelové restauraci. Pokud nemáte jiný nápad…“ pokrčím rameny a tázavě se podívám na ne zrovna moc nadšeného Harryho.
„Zůstanem tady, alespoň nemusíme chodit nikam daleko,“ rozhodne po chvíli Harry. Všichni mu to odsouhlasíme a vydáme se společně k výtahu, který nás doveze přímo na střešní terasu, kde se nachází restaurace.
Po celou dobu mezi námi vládne takové trapné ticho, což se naštěstí změní hned potom, co si sedneme k jednomu z krajních stolů.
„Je odtud krásný výhled,“ prolomím ticho, hned potom, co od nás odejde číšník.
„Jo to je,“ přikývne s úsměvem Amy a dál se věnuje vyprávění historek Niallovi. Vždyť oni nás tu vůbec nepotřebují…bylo by asi blbé se teď vypařit.
Nejspíš jsme si s Harrym četli myšlenky, protože hned potom, co jsme dojedli, jsme se omluvili, že půjdeme na pokoj. Oni si nás stejně moc nevšímali, takže jim tam nebudeme chybět.
„Už se nemůžu dočkat, až budeme na pokoji,“ zašeptá mi Harry, jelikož ve výtahu nejsme sami. To udělal určitě naschvál, protože teď se budu červenat a nechci vidět, co si o nás pomyslí ten postarší pár. „Chceš vědět, co s tebou mám v plánu?“ pokračuje Harry tlumeným hlasem.
„Přestaň Stylesi!“ nenápadně ho praštím loktem do žeber, aby konečně přestal, protože už jsem začínala cítit jak pomalu, ale jistě rudnu.
„Tak za tohle si mě nepřej,“ znovu zašeptá nebezpečně blízko mého ucha a na potvrzení svých slov mě pod něj lehce kousne. Moje reakce na sebe nenechá dlouho čekat a já se lehce ošiju. Proč mi tohle musí dělat? „Ale vraťme se k tomu, co mám s tebou v plánu. Nejdřív z tebe sundám…“ přeruší ho cinknutí výtahu oznamující naše patro. Díky bohu nevím, jak dlouho bych to v něm ještě vydržela…
Rychle mě vezme za ruku a vydá se směrem k našemu pokoji. Divím se, že ještě neběžíme, protože to tempo se tomu vážně podobá. Hned jak se za námi zavřou dveře, si mě k sobě Harry přitáhne a spojí naše rty v dost vášnivém polibku. Ještěže mě pevně drží kolem pasu, protože jinak by se mi z něj podlomila kolena a já skončila na zemi, vedle našich triček. V moment, kdy se ode mě Harry odtáhne, abychom mohli oba nabrat do plic tolik potřebný kyslík, se skloní a jednoduchým pohybem jako bych nic nevážila, si mě vyzvedne do náruče a donese na postel.
Znovu se vrátí k mým rtům, ze kterých pokračuje na krk, kde mě několikrát lehce kousne a potom se znovu přes čelist vrátí zpátky. Zatímco se mu snažím polibky oplácet, přesunu svoje ruce k pásku jeho kalhot a začnu s ním zápasit.
„Nepotřebuješ pomoc?“ usměje se do polibku Harry.
„Nesnáším ten pásek,“ naštvaně si zamumlám, jenže všechny moje protesty se ztratí ve vzájemných polibcích. Místo odpovědi se Harry odtáhne a pásek si rozepne jedním pohybem sám.
„Možná bys měla víc trénovat,“ pobaveně se ušklíbne, když odhodí kalhoty i s tím blbým páskem, který mě nemá rád, pryč.
Tentokrát jsem to já, kdo skončí nahoře a také toho hned využiju a začnu polibky obkreslovat jeho tetování po celé hrudi.
„Harry! Iz!“ začne na dveře bouchat Niall a to celkem zoufale.
Vyděšeně se od Harryho odtáhnu a střídavě začnu sledovat dveře a Harryho obličej. „Co teď?“ němě naznačím rty.
„Nejsme tady,“ vrátí mi šeptem Harry. Pomalu, aby postel nevydala sebemenší zvuk, sesednu z Harryho stehen a lehnu si vedle něj. „Za chvíli odejde,“ znovu pošeptá a přitáhne si mě k sobě do náruče, aby mě mohl lehce políbit.
„No tak, já vím, že tam jste…prosím otevřete,“ opět zaklepe na dveře Niall, tentokrát mnohem naléhavěji než předtím.
„Možná bychom měli…“ Harry jako by věděl, co chci říct, pouze přikývl a tím mě přerušil.
„Už jdu,“ nahlas si povzdechl Harry a pomalým tempem, tak abychom se stihli oba obléknout, se vydal Niallovi odemknout.
„Že vám to trvalo,“ vtrhne do pokoje, hned jak Harry otevře dveře.
„Děje se něco?“ zvědavě se ho zeptám. Když si konečně sedne na jedno z křesel, co v pokoji jsou. Harry si sedne do křesla naproti a mě si přitáhne do náručí, takže se o jedno křeslo teď musíme dělit.
„To Amy, jakmile jsme se dostali do pokoje, tak se po mě prostě vrhla…“ zoufale se na nás podívá Niall.
„Myslíš…vrhla, jako vrhla?“ pobaveně nakloní hlavu na stranu Harry, tak aby na něj nebylo vidět a on se mohl klidně dál pochechtávat.
„Já vůbec nevím, co to do ní vjelo. Strašně se změnila…myslíte, že bych tady mohl přespat? Nechce se mi tam teď vracet,“ začne nás zpracovávat tím nejsmutnějším psím pohledem, jaký jsem kdy viděla. Tak jen za ten pohled bych ho klidně nechala spát na posteli a já bych si vzala zem…
„Nialle, měl bys…“ vykoukne zpoza mých zad už uklidněný Harry.
„Prosím budu spát na zemi.“ Myslím, že se mu ta myšlenka Nialla spícího na zemi u nás v pokoji vůbec nelíbí, což dokazuje i jeho silnější stisk kolem mých boků.
„Harry má pravdu, měli byste si o tom spolu promluvit,“ soucitně se podívám na Nialla. Ten jenom chápavě přikývne a začne se zvedat z křesla.
„Doufám, že jsem vás při něčem nevyrušil,“ otočí se na nás od dveří, ještě než stihne odejít.
„Ne jasně, že ne,“ povzbudivě se na něj usměju. Doufám, že to spolu nějak vyřeší.
Děkuji za komentáře a votes!!!! Jenom kvůli vám je totiž Friend or girlfriend: Only girlfriend #123 in Fan fikce :)
