HARRY PO
„Promiňte, můžete mi říct jak je na tom Isebela Berry?" zastavil jsem jednoho z doktorů na nemocniční chodbě.
„A vy jste?" přeměří si mě podezřívavým pohledem.
„Jsem její přítel..."
„Je mi líto, ale podle nemocničního řádu smíme sdělovat informace pouze rodinným příslušníkům," oznámí mi bez jediné emoce a pokračuje v chůzi dál chodbou.
„Ale já..." snažím se ho zastavit. Stačilo by mi, kdyby řekl, že je v pořádku...
„Bohužel, vám nemůžu nic říct," ani se na mě neotočí. Blbej doktor nic vám neřeknu bla bla bla, znovu si sednu na tu nepohodlnou židličku, co je na chodbě a jen tak koukám do zdi. Co si o sobě jako myslí? Chtěl bych vidět jeho, jak ho někdo odmítne, když prosí o to, aby mu řekli zdravotní stav někoho, koho miluje... Idiot jeden namyšlenej.
„Všechno to je tvoje chyba," začne na mě křičet James, jakmile dojde až přímo ke mně. Kde ten se tady sakra vzal?
„Jamesi přestaň prosím..." pokusím se postavit, abych mu to mohl vysvětlit, jenže on do mě strčí, takže znovu skončím na židli. Tohle teda vážně neměl.
„Vážně? Já nejsem ten, kdo si jí bere jenom na víkendy a pak jí zase vrátí jako kdyby ho přestala bavit. Víš, jak se musí cítit? Nejdřív si s ní užiješ a pak jí odhodíš jak..." začne na mě znovu křičet.
„A myslíš, že mě to baví? Myslíš, že mě baví být s ní jenom o víkendech?" přeruším ho stejným tonem hlasu, protože tady na sebe nenechám křičet nějakým idiotem, který mě stejně nesnáší.
„Pokud se oba dva neuklidníte, tak vás nechám vyvést," přijde k nám zdravotní sestra a ihned nás od sebe odtrhne. No super, ještě by to mohl někdo vyfotit a poslat někam do novin se skvělým titulkem Harry Styles se popral v nemocnici.
S Jamesem jsme si sedli každý na jednu stranu chodby a za celou dobu se na sebe ani nepodívali. Nepotřebuju mít ještě problémy s ním, stačí, že je Iz v nemocnici a to mojí chybou...
„Ahoj kluci."
„Camilo? Co ty tady?" s Jamesem se na ní překvapeně otočíme. Takže když tu je ona znamená to, že tu je i Will.
„Byla jsem s Willem za ošetřujícím lékařem Iz, a jelikož Will se na ní šel podívat, napadlo mě, že vás zatím najdu," sedne si vedle mě s úsměvem a během chvíle je u nás i James. Ten taky, aby někdy nechyběl.
„Jak je jí?" přeruší moje přemýšlení James. Nechápu, o co mu jde, Iz je moje přítelkyně, tak co se stará.
„Doktor říkal něco o tom, že měla oslabený a unavený organismus a když k tomu přidáš stres ze zkoušek a tu virózu..."
„Bude v pořádku?" rychle jí přeruším, sice je fajn, že nám taky řekne celou její diagnózu, ale pořád se nedostala k věci.
„Dostala nějaká silná antibiotika a vitamíny, takže bude v pořádku. Sice bude teď hodně spát, ale za dva dny jí ty antibiotika vysadí a měla by být už zase v pohodě."
WILL PO
Po rozhovoru s ošetřujícím lékařem jsem se vydal za Iz do pokoje, zatímco Camila šla najít Jamese s Harrym. Ani nevím proč, ale ihned, co jsem prošel, dveřmi jsem měl hrozný pocit deja vu. Přesně takhle jsem jí viděl ležet po té nehodě v autě a potom se to celé zhroutilo... Opatrně abych jí neprobudil, jsem si lehnul vedle ní na postel. Podle toho co říkal doktor, by měla vlivem silných léků spát celkem tvrdě, ale nechci jí zbytečně budit.
„Proč mi tohle děláš?" zašeptal jsem do ticha nemocničního pokoje, které přerušovalo pouze pípání přístrojů monitorující její životní funkce.
„Ani nevím," odpoví mi unaveně Iz, ale oči má pořád zavřené. Její odpověď mě trochu překvapila, ne, že bych nechtěl slyšet její hlas, ale myslel jsem, že spí.
„Jak ti je?" přitáhnul jsem si jí blíž k sobě a začal jí hladit ve vlasech. Tohle mi tak chybělo, ty časy, kdy jsme jen tak leželi v objetí a o všem si spolu povídali, přijde mi jako by to byla věčnost... Roste hrozně rychle, až z toho všeho mám strach, ještě včera jsem jí musel nosit do školy na zádech a teď je na Oxfordu, s prospěchovým stipendiem a má přítele.
„Co se stalo?" ospale zamumlá. Neměla by teď mluvit a už vůbec ne se zatěžovat tím, co se stalo. Protože to si musím s Harrym ještě vyřídit, tohle je už podruhé, co je kvůli němu v nemocnici. Dobře možná to první nebyla tak úplně jeho chyba, ale stejně byl u toho.
„Měla bys odpočívat, hm? Budu tady s tebou až se probudíš."
„Děkuju Wille," její hlas začínal vážně s každou další slabikou slábnout.
„Co bych pro svojí malou sestřičku neudělal," zašeptal jsem jí do vlasů, abych jí znovu neprobudil.
Když už jsem měl jistotu, že Iz spí celkem tvrdě a jen tak nic jí neprobudí, tak jsem se opatrně vymotal z postele a šel rovnou na chodbu. Přesně jak jsem čekal, kousek od dveří pokoje stála Camila s Jamesem a Harrym. Jako první si mě všimla právě Camila a s úsměvem se ke mně vydala.
„Jak je jí?" pousměje se na Camila, když dojde až ke mě s Harrym a Jamesem v patách.
„Chvíli se mnou mluvila, ale je hrozně unavená..."
„Bude v pořádku, nemusíš se bát, jen to bude chvíli trvat," povzbudivě se na mě usměje. Nevím co bych bez ní dělal, protože nebýt jí už dávno se z toho všeho zhroutím.
Děkuju za všechny komentáře a hodnocení :) Nemůžu uvěřit tomu že FOG:OG má úžasných 13 000 přečtení!
Speciálni poděkování patří h-lover14, el-tommo007, Gayt69 a anouseknynousek za skvělé komentáře, díky kterým je tu další díl už takhle brzy :D
Pokud se vám díl líbil tak nechte komentář a pokud ne tak taky :D
