NIALL PO
Dnešek byl nějaký divný. Znáte to, když máte ten pocit, že se něco stane…něco špatnýho. Tak přesně takhle jsem si teď připadal. Od tý doby, co Iz odjela na letiště jsem jen tak seděl u televize a přepínal z kanálu na kanál, protože nikde stejně nic nedávali…
„Před několika hodinami se zřítilo letadlo společnosti Austrian Airlines. Podle dostupných informací se letadlo ztratilo z dosahu radaru asi hodinu po startu. Tato nehoda si vyžádala tři sta obětí, převážně se jednalo o britské občany,“ ozve se z televize a ve mně jako by se něco zaseklo a já se ani nemohl pořádně nadechnout. To nemůže být pravda…
„Nialle děje se něco?“ otočí se na mě Louis, když si všimne, jak zírám na televizi s otevřenou pusou, abych pobral, co možná nejvíc informací ze zprávy. Ani nevím, kdy přišel, ale určitě tu nebyl moc dlouho.
„V-v tom letadle…byla tam Iz,“ promluvím možná trochu tišeji, protože přes klepající se hlas, bych to nahlas nejspíš říct nedokázal.
„Cože?“ vyděšeně se na mě podívá Louis, až mu z ruky málem vypadne sklenička.
„Ona se dneska vracela do Londýna právě tímhle letadlem. Včera jí to rezervovali na recepci.“
Když se proberu z počátečního šoku, vytáhnu z kapsy mobil… „Volaný účastník je dočasně nedostupný, zkuste to prosím později,“ ozve se z reproduktoru telefonu. Tohle nemůže být pravda… „Tohle se nesmí dozvědět Harry,“ podívám se na Louise s naprosto kamenným výrazem ve tváři. Ten jen přikývne na souhlas a zaměří se na televizi, kde ještě říkají nějaké další zprávy o tom letadle.
„Co se nesmím dozvědět,“ přijde do místnosti Harry v teplácích.
„N-no v-víš…“
„Už jste slyšeli to s tím letadlem.“ Skvěle Liame, všechno mu to vykecej, stačí, že je už takhle totálně zničený, tímhle ho ještě dorazíš.
„S jakým letadlem?“ otočí se na Liama Harry. Jelikož ke mně stojí Harry zády, tak se Liamovi snažím pomocí různých posunků naznačit, ať okamžitě sklapne.
„Spadlo letadlo…“
„Liame přestaň!“ dost hlasitě na něj vyjedu. Co sakra nechápe na tom, aby byl alespoň chvíli z ticha.
„O čem to mluvíte?“ pořád nechápe Harry.
„V tom letadle, co spadlo…byla možná Iz,“ odpověděl mu Louis, protože já bych to nedokázal.
„Ne…ne, ona není mrtvá...n-nemůže být,“ začnou Harrymu stékat slzy po tvářích a zhroutí se k zemi. Pokrčí a přitáhne si kolena až k hrudi a obejme je rukama, přičemž se začne nekontrolovatelně klepat.
„Harry…ještě to není jistý, možná bychom měli zavolat někam na centrálu těch aerolinek, protože určitě mají seznam lidí, co byli na palubě,“ promluvím po chvíli ticha, které se už nedá vydržet.
„J-já jí zabil…“
„Harry, tohle...“
„P-potřebuju být chvíli sám,“ rychle se zvedne a odběhne pryč z místnosti, nejspíš do svého pokoje. Teda alespoň v to doufám
Všichni se za ním podíváme, ale nikdo se ani nehne. Kdybych mohl, tak se zvednu a jdu za ním, aby náhodou nevyvedl nějakou hloupost, ale nemám na to sílu, jako kdybych zamrzl na místě a nemohl se pohnout. Ještě několikrát jsem zkusil zavolat na její číslo, ale se stejnou odezvou jako předtím…
***
Tohle je snad nejhorší hodina v mém životě…to čekání je naprosto ubíjející. Několikrát jsem se jí ještě zkoušel dovolat, ale pořád stejná odezva. Nechci ani myslet na to, co se jí stalo, protože pořád věřím tomu, že na tom seznamu nebude…
„Kluci…“ přeruší moje uvažování Paul. „Volal jsem na ty aerolinky a Iz je na tom seznamu. Je mi to hrozně líto, kde je Harry?“
Po téhle zprávě jako by vyhasl i poslední plamínek naděje. Co bude teď, Harryho ta zpráva zabije a bude si to do konce života vyčítat.
„Říkal, že chce být chvíli sám,“ otočí se na něj Liam. Na to, jak se pokaždé snaží tvářit jako drsňák, má teď na krajíčku. I přes to všechno mám stejně pocit, že za to co se stalo, může on…
„Možná, že bych za ním…“ promluví po chvíli ticha Paul.
„Já půjdu,“ rychle ho přeruším, protože určitě bude lepší, když mu to řeknu já.
Zvednu se z gauče a loudavými kroky se vydám k Harryho pokoji. Během několika minut už klepu na dveře a čekám na nějakou odezvu. „To jsem já Niall…jdu dovnitř,“ promluvím přes zavřené dveře, jelikož mi neodpovídá. Co když? Ne na tohle nesmím vůbec myslet, Harry je silný člověk a tohle by nikdy neudělal. „Co to děláš?“ nechápavě se na něj podívám.
„Jedu domů…nechci tu být už ani minutu,“ odpoví mi přes slzy a dál hází věci do kufru. „Volali jste na tu centrálu?“ po chvíli ticha se na mě otočí a v očích mu začne plápolat malý plamínek naděje.
„Vlastně kvůli tomu jsem tady…je na seznamu,“ raději sklopím pohled k zemi, jelikož se mu nemůžu dívat do jeho očí plných bolesti.
„T-to kvůli mně umřela…kdybych se v tom baru neopil a nepřivedl si sem nějakou holku, tak všechno mohlo být jinak. Nechci žít bez ní…“
„Tohle neříkej…“
„Copak to nechápeš? Bez ní jsem nikdo…ty tohle nikdy nepochopíš, protože si sám.“
„Máš pravdu,“ trochu zklamaně se na něj podívám a vydám se zpátky ke dveřím.
„Nialle, počkej prosím…já se ti omlouvám, nemyslel jsem to tak,“ chytne mě za rameno a zastaví v pohybu. Hned jak se k němu znovu otočím čelem, pevně mě obejme a znovu se rozbrečí.
