*** o několik dní později***
„Proč si balíš věci? Někam jedeš?“ přijde ke mně do pokoje James. To ho neučili klepat?
„Jedu za Harrym do Austrálie na prodloužený víkend,“ otočím se na něj s natěšeným úsměvem, když ten kufr konečně zavřu. Nejen, že jsem ještě v Sydney nebyla, ale zase po dlouhé době budeme s Harrym spolu. „Odvezl bys mě prosím na letiště?“ zkusím na něj ten svůj neodolatelný pohled.
„Kdy ses vůbec rozhodla, že pojedeš, protože si nevzpomínám…“
„Před hodinou, proč?“
„Jen tak, jenom, že ty nejsi ten typ člověka, co by se jen tak sbalil a někam odjel. Děje se něco?“
„Ne já jen, chci být zase chvíli s Harrym. Je hrozný, že na sebe nemáme vůbec čas…já vím, nemusíš nic říkat, tohle k tomu prostě patří. Jenom bych někdy chtěla, aby byl naprosto normální, bez toho, aby ho na každém rohu pronásledovali paparazi. Myslíš, že jsem sobec?“ Věděla jsem, do čeho jdu, ale něco jinýho je o tom jenom mluvit a potom to vlastně prožívat. Každý den usínat s pocitem, že osoba, kterou milujete je na druhém konci světa a vidět se jenom přes webkameru. Někdy bych prostě chtěla, aby byl Harry jenom se mnou a nikam neodjížděl…
„Samozřejmě, že ne, tohle je normální, jenom Harry to asi moc nechápe. Ví vůbec o tom, že přijedeš?“
„Psala jsem mu zprávu a napsal mi, ve kterém jsou hotelu a že se na mě těší.“ Jak já se už nemůžu dočkat, sice strávím přes dvacet hodin na cestě, ale těch pár dnů s ním mi za to stojí.
„Oh bože, netvař se tak.“
„Jak?“ nechápavě nakloním hlavu na stranu.
„Jako totální zamilovaný idiot. Fajn, všichni jsme pochopili, že si to tam užiješ, jen mi o tom nemusíš vyprávět, nejsem totiž Anna.“ Bože to je idiot. Copak já můžu za to, že jsem zamilovaná a těším se na to, jak strávím víkend se svým přítelem v Sydney?
***
„Dáš mi vědět, až přistaneš?“ obejme mě James na letišti. Ale no tak, vždyť odjíždím jen na několik dnů.
„Hned jak vystoupím z letadla, tak ti zavolám…slibuju,“ odtáhnu se od něj s úsměvem.
„Tak už běž, ať ti to neuletí.“ začne mě popostrkovat k odletové bráně. Jsi vážně gentleman, Jamesi.
„To se mě chceš zbavit stejně jako Anny?“
„No jasně, už se totiž těším na to, jak si užiju víkend.“
„Vážně? A co budeš dělat?“ zvědavě se na něj otočím, když si přes hlavu přehodím menší tašku do letadla.
„Tak víš jak, chtěl jsem nám uklidit v bytě…“
„Jo jasně.“ Větší kravinu si už vymyslet nemohl. On a uklízet…dovolte, abych se zasmála.
„Dobře prokoukla si mě, chystám párty se spoustou striptérek…myslíš, že se do obýváku vejde tyč?“ podívá se na mě s naprosto vážným výrazem ve tváři.
„Děláš si srandu, tak na to okamžitě zapomeň,“ vykulím na něj oči a mám co dělat, aby to se mnou nešvihlo na zem. Slyšela jsem dobře?
„Jen klid jedu k rodičům, ale měla ses vidět a teď už padej nebo ti to vážně uletí a budeš muset jet se mnou na rodinný víkend,“ začne se nahlas smát, jako kdyby řekl ten nejvtipnější vtip vůbec. Mě to teda moc vtipný nepřijde, teď se budu bát, co tam bude dělat. No super, díky, že jsi mi to řekl Jamesi!
