*
„Ahoj, co potřebuješ?“ přijmu hovor od Anny.
„Něco jsem ti poslala na twitter tak na to potom koukni… Jo a mimochodem jak si užíváš v New Yorku?“
„Jak tohle víš?“
„James mi to řekl, musím uznat, že máte celkem pěkný byt.“ Ona je v Oxfordu a s Jamesem… uteklo mi něco? „Jsi tam?“ zasměje se pobaveně do telefonu.
„Ehm… jo, takže ty a James jste teď spolu?“
„Dobrý vtip, jasně že ne, chtěla jsem vás překvapit svojí návštěvou a ty jsi někde na druhý straně světa a svojí nejlepší kamarádce se ani nezmíníš. Už jsi viděla Sochu Svobody nebo jste s Harrym pořád zalezlí na pokoji? Jinak doufám, že si uděláte alespoň pauzu na jídlo…“ Dám si mobil pryč od ucha a nahlas si povzdechnu. Tohle mi dělá naschvál. Proč se alespoň jednou nemůžem bavit o něčem normálním.
„Už budu končit a nezapomeň pozdravovat Jamese.“
*
Abych řekla pravdu tak na twitteru jsem nebyla asi tak…vlastně jsem tam byla naposledy, když jsme byli s Annou na tom festivalu ve Francii. Snad si ještě pamatuju heslo…
Ihned po přihlášení se mi na obrazovce objevil můj profil a asi milion tweetů, které každou chvíli přibývaly. Slíbila jsem Anně, že se podívám na to, co mi poslala. Takže jako první jsem se podívala do zpráv a hledala zprávu od ní. Bingo! Zprávu jsem rychle otevřela a klikla na odkaz z youtube. Co mi to zase poslala… Když se načetla stránka s videem, objevil se na ní název videa.
„Awww so cute Harry Styles and his girlfriend. Disneyland Paris,“ přečetla jsem nahlas název videa, alespoň, že jsem tady sama. Stiskla jsem přehrát a na displeji se mi objevil záběr na mě a na Harryho, když za mnou přijel do Disneylandu, aby mi řekl, že mě miluje. Sice tam není to, co mi říkal, ale je tam zachycený náš polibek a ohňostroj. Rty se mi nad tou vzpomínkou automaticky vytvarují do přihlouplého úsměvu.
Když se dodívám na video, vrátím se zpátky na svůj twitter účet, abych se mohla podívat, co je nového. Jenže jakmile uvidím tweety, které jsou psané o mě a nejsou zrovna moc povzbuzující, díky čemuž mi úsměv zase rychle zmizne. Chvíli trvá, než zpracuju veškeré informace o tom, jak mě nesnáší, že se k sobě s Harrym vůbec nehodíme nebo že ho využívám, párkrát se tam objevilo i že mi přejou smrt a spoustu dalším narážek na moji osobu. Jak tohle může vůbec někdo napsat, vždyť jsem jim nikdy nic neudělala…
„A-ahoj Iz, mohla bys prosím na chvilku,“ přeruší mě něčí hlas. Ani nemusím zvednout hlavu od mobilu, abych zjistila, kdo to je, jelikož mi to je jasné.
„Liame,“ vydechnu překvapeně.
„Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ podívá se na mě s nejistým úsměvem. Přikývnu na souhlas, jelikož mi nezbývá nic jiného.
Mlčky dojdeme až k němu do pokoje, který je asi o dva pokoje dál od toho Harryho.
„Sedni si,“ ukáže rukou k ustlané posteli. Podle jeho pokynu si sednu a nezapomenu si celý pokoj prohlédnout. Určitě bydlí s Louisem. Je totiž jasně rozeznat, kde končí jedna polovina a kde druhá polovina pokoje, protože zatímco jedna je uklizená a nenašlo by se tam ani smítko ta druhá je jak po výbuchu bomby. Trochu mi to připomíná můj pokoj v Oxfordu, teda ne, že bych byla bordelář, jen prostě někdy nestíhám uklízet… Vážně teď přemýšlím o tom, jak mám v pokoji uklizeno?
„Tak co potřebuješ? Nějaký problém ve vztahu se Sophií?“ otočím se na Liama, který si sedl na druhou postel a začnu ho probodávat vražedným pohledem. Škoda, že se nedá zabít jen pouhým pohledem, protože by tu už Liam ležel na zemi.
„Nechci se o tom bavit.“ Tak potom nechápu, co tady dělám. Zvednu se z postele a vydám se zpátky ke dveřím. „Ne počkej prosím,“ chytne mě za ruku, když jsem přibližně dva kroky od dveří.
„Tak o co ti jde?“
„Jen jsem tě chtěl varovat před Harrym. Znám ho delší dobu než ty a… on není ten typ, co vydrží ve vztahu. Nehodí se k tobě. Stačí málo a je schopný tě podvést s holkou, kterou potká na nějaké party…“
„Proč mi tohle říkáš?“
„Protože nechci, aby ti ublížil…“
„Vážně? To ty jsi mi ublížil! Věřila jsem ti Liame… nevím, co jsem udělala špatně, že jsi udělal to, co jsi udělal, ale doufám, že jsi se Sophií šťastný,“ vykřičím mu přímo do tváře. Jak může říkat, že nechce, aby mi někdo ublížil, zatímco on byl první, kdo to udělal. Otočím se na patě a při odchodu nezapomenu praštit dveřmi.
Hned, co se za mnou dveře zavřou, a já se ocitnu na chodbě, tak si připadám, jako by na mě všechno znovu vrátilo. Smrt rodičů, to s Liamem, ta věc s těhotenstvím, nenávistné tweety a nejhorší na tom je, že jo to všechno moje vina…
Do očí se mi začnou hrnout slzy. Nemůžu přece brečet na hotelové chodbě, protože by mě mohl někdo potkat a o to rozhodně nestojím. Rychle se rozeběhnu chodbou k Harryho pokoji. Jelikož přes slzy nic moc nevidím, do někoho vrazím.
„Iz co se stalo?“ poznám podle hlasu Nialla. Jenom zakroutím hlavou a kartou, kterou jsem si vytáhla z kapsy, otevřu dveře od pokoje. Hned jak se za mnou zavřou, svezu se po nich na zem a kolena si přitáhnu k hrudi, zatímco mi po tvářích stékají slzy.
Ještě chvíli takhle sedím a přemítám nad vším, co se stalo a nějaký způsobem se to stalo právě kvůli mně. Opatrně vstanu, i když to nemělo žádný vliv, protože hlava se mi zamotala tak jako tak a dobelhám se ke svému kufru, ze kterého vyndám kosmetickou taštičku.
„Dlouho jsme se neviděly,“ zašeptám k lesklé věcičce ve svých roztřesených rukách.
