„To byl Harry?“ nakoukne opatrně do pokoje James.
„Jo, mám ti za něj poděkovat, že se o mě staráš,“ zvednu se do sedu, abych se mohla napít ze skleničky s džusem, kterou mi tam dal James, a vezmu si rovnou jeden prášek.
„Už ti je alespoň líp,“ přisedne si ke mně na postel a jednu ruku mi přiloží k čelu. „Myslím, že máš teplotu.“
„Nemám, jsem jen rozehřátá z postele,“ odstrčím se smíchem jeho ruku. Někdy je až příliš starostlivý.
„Uvařil jsem polívku, tak se pojď najíst,“ uraženě se zvedne a jde zpátky do kuchyně. Vyhrabu se z postele, přičemž se mi nohy nějakým záhadným způsobem zamotají do peřiny a já sebou málem praštím o zem. Pomalu dojdu do kuchyně, kde už na mě u stolu čeká James.
„Voní to vážně dobře, co v tom je?“ sednu si ke stolu, na kterém je už připravena vařicí polévka.
„Říkám tomu vývar z kostky s nějakou zeleninou a kuřecím masem,“ pyšně se usměje a čeká, až začnu jíst.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ řekla jsem si v duchu a nabrala si trochu polívky. „Je to vážně dobrý,“ pokusím se o menší úsměv a naberu si další lžíci.
„Snažil jsem se.“ Jo jasně, že jo. Co je těžký na tom hodit vývar v kostce do hrnce s vodou a přidat k tomu nějakou zeleninu s kuřetem, ale zas na druhou stranu, alespoň nepodpálil kuchyň. „Co vůbec Harry, řekla jsi mu o …“
„Ne neřekla, přijde mi to vůči němu nefér. Když jsme byli těch pár dní u něj doma, tak mluvil o tom, jak by chtěl mít děti, jenže já je mít nemůžu… Co když se… se mnou rozejde, až mu to řeknu?“ sklopím pohled k talíři s polívkou a začnu se v ní přehrabovat lžicí. Vlastně nad tímhle přemýšlím od doby, co jsem se to dozvěděla.
„Snad si nemyslíš, že by se s tebou kvůli tomu rozešel?“ podívá se na mě s úsměvem James. Jenže mě do smíchu moc není. „Počkej, ty si to vážně myslíš? Iz… Harry tě miluje a podle mě by to byl pěkný idiot, pokud by se s tebou rozešel jen kvůli tomu.“
„Jo asi máš pravdu,“ přikývnu na souhlas a dojím posledních pár soust z talíře.
„Jasně, že jí mám. Nic to ale nemění na tom, že ho pořád nemám rád. Pustíme si nějaký film?“ začne sklízet talíře ze stolu a odnášet je do kuchyně.
„Jo klidně, ale musíme jít spát brzo, abych zítra vůbec vstala,“ přesunu se na gauč, kde se rychle zahrabu do bavlněné deky a čekám, než přijde James.
S tím Harrym má nejspíš pravdu, ale říct bych mu to měla, dokud je na to čas. Vždyť tu jsou jenom dvě možnosti, jak to dopadne, bud to mě bude nesnášet nebo se ke mně bude chovat jako do teď.
„Nad čím přemýšlíš?“ přisedne si vedle mě a podá mi jednu ze skleniček s džusem.
„Ehm… nad zítřejším zahájením ve škole, jsem z toho trochu nervozní.“
„Nemáš vůbec z čeho, prostě tam půjdem, vyslechnem nějaký stráášně dlouhý proslov ve stylu bla bla bla a půjdem domů,“ mávne nad tím rukou James a natáhne se pro ovládání, aby mohl pustit televizi.
