„Líbí se ti to?“ prolomí ticho Harry, když jen tak ležíme v objetí a snažíme se popadnout dech.
„Jo, trochu mi to připomíná obrazce Inků,“ chvíli prohlížím kresbu na svém těle. „Máš ještě tu barvu?“ nadšeně se na něj podívám. Ještě než mi odpoví, vezmu si kravatu, která leží vedle nás, a převážu jí Harryho oči.
„Co to děláš,“ pokusí si sednout Harry, jenže než si sedne úplně, chytnu ho za ramena a znovu ho donutím si lehnout. Žádný takový Stylesi ať si to užiješ se vším všudy.
„Kde si tu barvu vůbec sehnal?“ chvíli se na něj jen tak koukám, zatímco rozdělávám kelímek s černou barvou. S tou kravatou přes oči vypadá vážně sexy. Musím myslet na něco jiného, protože cítím, jak začínám v obličeji znovu rudnout, alespoň, že má zakryté oči a nevidí to.
„Vlastně od Zayna, celkem ho zajímalo, na co jí potřebuju,“ odpoví mi s úsměvem a čeká, kdy začnu něco dělat. Myslím, že ho to už celkem znervózňuje, protože jen tak sedím vedle něj a nic nedělám.
„Co jsi mu řekl?“
„Že chci začít kreslit.“
„Vážně?“
„Prý mu to mám potom ukázat, že mi když tak poradí co a jak. Což se nikdy nestane!“ na poslední větu dá patřičný důraz, nad kterým se musím pousmát.
Na to už mu nic neodpovídám a prst si namočím do barvy. O kousek se pošoupnu, abych byla co nejblíže a měla tak lepší přístup k jeho hrudníku. Nad svým nápadem se musím pousmát, ale moc dlouho se nezdržuju a pomalu přesunu prst k jeho tetování motýla.
V okamžiku kdy se barva setká s Harryho pokožkou trochu vydechne, ale nijak se nehne ani nic neřekne. Myslím, že mu už došlo, co mám v plánu. Nejprve obtáhnu obrys motýla a potom se pustím do malování jednotlivých detailů. Jakmile zakončím poslední tah, trochu se oddálím a začnu svoje dílo pozorovat, asi ze mě nebude kdovíjaký umělec, ale musím uznat, že mě to celkem začalo bavit.
„Už jsi skončila?“ zvědavě pokrčí obočí.
Jenom zakroutím hlavou, jenže po chvíli mi dojde, že mě vlastně nemůže vidět. „Ne, teď mě to zrovna začalo bavit.“
Znovu si namočím prst do barvy a tentokrát se přesunu k tetování dvou ptáčků.
„Máš v plánu obkreslit všechna moje tetování,“ pousměje se Harry, když ucítí, že jsem začala obtahovat další tetování.
„Ne všechny ne, jen…líbí se mi tvoje tetování,“ sklopím pohled zpátky ke své rozdělané malbě.
„Jsi nádherná, když se takhle soustředíš…“
„Jak to můžeš vě…“ zvednu pohled zpátky k jeho tváři, „proč sis to sundal?“ přestanu s obtahováním obrysů.
„Jsi úžasná, víš to?“ znovu se na mě usměje a přitáhne si mě k sobě na hruď.
„Nejsem,“ zakroutím hlavou a trochu se od něj odtáhnu, „podívej, co jsi udělal, teď mám obtisk tvých tetování,“ podívám se na svoje břicho, kam se mi obtiskla ještě mokrá barva z motýla.
„Nepůjdem do sprchy a pak se třeba někam projít?“ udělá na mě ty své psí oči a natáhne se pro polibek. Když já jsem to ještě nedomalovala…
„Třeba Socha Svobody a nějaký oběd?“
„Klidně,“ zvedne se z postele a natáhne ke mně ruce, aby mi pomohl vstát.
***
„Vy někam jdete?“ zvědavě si nás prohlédne Niall, když se objevíme na chodbě.
„A ty?“ odpoví mu otázkou Harry, jelikož Niall je oblečený taky na to, že půjde někam ven.
„Chtěl jsem jít do města, protože se docela nudím,“ pokrčí rameny Niall. Musí to být hrozný, když jste na druhé straně zeměkoule navíc bez rodiny a ani nemůžete jít někam ven, protože na vás všude čeká zástup fanynek.
„Jdeme se podívat na Sochu Svobody a potom někam na jídlo, tak pojď s námi, jestli chceš?“ otočím se na něj s úsměvem. Přeci ho nenecháme jít samotného a alespoň si užijeme víc srandy.
„Já nevím, jestli to je dobrý nápad,“ podívá se na Harryho a čeká, jak zareaguje. On se ho vážně ptá na to, jestli s námi může jít? Pevněji stisknu Harryho ruku, aby mu to došlo…
„Bude fajn, když se k nám přidáš,“ přikývne na souhlas.
„Tak fajn, doufám, že máte hlad, znám místo, kde mají skvělý hamburgery kousek od Broadway,“ nadšeně se usměje a společně se vydáme k výtahu.
***
„Už mě celkem bolí nohy, nechcete si někam sednout?“ podívám se unaveně na ty dva, když jsme se vrátili z koruny Sochy Svobody a jen tak se procházeli kolem. Vlastně ani nečekám na jejich odpověď a sednu si na trávník.
„Vezmu tě na záda a donesu k trajektu, chceš?“ natáhne ke mně ruce Harry, aby mi zase pomohl vstát. Myslím, že tahle nabídka se jen tak neodmítá, takže se ho chytnu a nechám se vytáhnout na nohy.
„V kolik ti to letí?“ otočí se na mě Niall, když jsme na trajektu zpátky na Manhattan.
„Ehm…vlastně v sedm večer a v Londýně přistaneme v sedm ráno, a když to všechno půjde dobře tak v Oxfordu bych měla být kolem osmé a v devět mi začíná přednáška,“ rychle mu odříkám celý svůj plán na cestu. Musím říct, že se rozhodně nudit nebudu.
***
„Máš všechno zabalený?“ zezadu mě obejme Harry a políbí na krk. Dnešek byl úžasný a prostě se mi nikam nechce, nejraději bych zůstala s Harrym v objetí už napořád. Dokonce bych se ho nepustila, ani kdyby měl koncert. Možná by to vypadalo divně, ale nepustila bych ho.
„Už budem muset jet na letiště,“ otočím se k němu čelem.
„Já vím, jen tě nechci pustit, nevím, jak to tady bez tebe teď zvládnu,“ zamumlá mi do krku. Proč to dělá ještě horší.
Když se přestaneme odjímat, Harry vezme můj kufr a vydáme se dolů do haly, kde by na nás měl čekat někdo z ochranky.
„Na tohle si asi nezvyknu,“ snažím se odlehčit situaci v autě, když se dostaneme přes ječící dav před hotelem. Harry se jenom lehce usměje a přitáhne si mě k sobě do objetí, které mu s radostí oplatím.
Ani se nenaděju a už stojím v letištní hale a čekám na můj let. Tohle je jak nějaká scéna z romantického filmu, akorát Harry je tady celou dobu se mnou místo toho, aby sem přiběhl na poslední chvíli.
„Nechceš si to ještě rozmyslet? Tu omluvenku ti klidně napíšu,“ začne mě drtit v objetí.
„Poslední výzva pro cestující letu 174 do Londýna…“ ozve se z reproduktoru nad námi.
„Harry já už vážně musím jít,“ snažím se vyprostit z jeho sevření. Sakra co si to nalhávám, já nechci, aby mě pustil.
„Zavoláš mi hned, co přistaneš a hned potom co se dostaneš do Oxfordu, dobře? Miluju tě…miluju tě…miluju tě,“ začne mi rychle šeptat do ucha, když mě pomalu pouští ze sevření.
„Taky tě miluju,“ postavím se na špičky a lehce ho políbím. Po chvíli se od něj odtáhnu a vydám se k nástupu do letadla. Nesmím se otočit, protože bych pak byla ještě víc zničená, než jsem teď. Stejně to po chvíli poruším a otočím se na Harryho, který tam stojí a smutně na mě kouká, pohledem připomínajícím opuštěné štěně.
