NIALL PO
„Už do sebe víc nedostanu,“ zamumlám do skleničky s džusem, když sedím u stolu v hotelové restauraci.
„Jsi si jistý?“ podívá se na mě pobaveně Zayn přes hrnek svého kafe.
„Jo… víš, já na rozdíl od tebe chci ochutnat co nejvíc a ne jenom pořád jíst vločky s mlíkem,“ probodnu ho svým upřeným pohledem a ukážu na jeho už prázdnou misku.
„Fajn,“ znovu se uchechtne Zayn.
Zvednu se od stolu a vydám se k výtahu, kde zmáčknu požadované patro. Nejradši bych si v tom výtahu lehl, ale asi by to nevypadalo zrovna nejlíp. Taky jsem sebou na snídani mohl vzít Iz místo Zayna, jelikož ta neřeší, co jí a kolik toho sní. V tomhle ohledu Harrymu celkem závidím, taky bych chtěl někoho, kdo se přede mnou nebude bát jíst.
Výtah se s cinknutím zastaví a já můžu konečně vystoupit. Jsem asi v polovině cesty, když uvidím Iz, jak vyběhne z Liamova pokoje. A jelikož se nekouká na cestu, do mě během chvíle narazí. Ona brečí?
„Iz co se stalo?“ chytnu jí za ramena a donutím jí tak na chvíli zastavit. Místo odpovědi zakroutí hlavou a vytrhne se z mého sevření, aby mohla jít do pokoje. Chvíli tam ještě stojím a přehrávám si celou tuhle scénu ještě jednou.
„Cos jí udělal!“ vtrhnu do Liamova pokoje a vůbec se neobtěžuju s nějakým klepáním.
„ O čem to mluvíš?“ převalí se na posteli, aby na mě měl nejspíš lepší výhled.
„Co jsi udělal Iz!“ znovu na něj zakřičím a tentokrát stojím už u jeho postele. Jestli jí nějak ublížil, tak přísahám, že ho na místě zabiju, pak ho nějakým způsobem oživím a nechám Harryho, aby ho zabil podruhý…
„Nic jsem jí neudělal, tak se laskavě uklidni.“
„Tak mi řekni, proč brečela a běžela do pokoje, hm?“ On je vážně na ránu, docela chápu Harryho, že mu už dvakrát vrazil pěstí. Sakra Nialle, uklidni se!
„Cože?“ nechápavě se na mě podívá a sedne si na posteli.
„Nedělej blbýho. Nechápu, co se o ní ještě vůbec zajímáš už to dávno není tvoje přítelkyně, tak bys jí měl nechat na pokoji. Copak nevidíš jak je štastná s Harrym? Tys svoji šanci měl a totálně sis to posral, takže jí už nech sakra na pokoji!“ znovu se na něj rozkřičím. Má jediný štěstí, že jsem se hodně najedl, jinak bych mu už dávno jednu vrazil.
Raději odejdu z pokoje, načež se ve dveřích srazím s Louisem, který mě s úsměvem pozdraví. Něco mu zamumlám jako odpověď a jdu konečně do svého pokoje. I když bych se mohl nejdřív stavit za Iz. Nakonec se ale vydám rovnou do pokoje, protože Iz určitě potřebuje chvíli pro sebe.
