HARRY PO
Probudí mě zvonění telefonu, rychle se vyhrabu z peřiny, a co nejrychleji přejdu ke kalhotám, ve kterých zvoní telefon. Přitom se snažím neprobudit Iz, ale ona se jenom schoulí do klubíčka a dál klidně oddechuje.
*
„Prosím,“ zašeptám do telefonu.
„Volám, abych ti oznámil plány na tenhle týden,“ na druhé straně se ozve Paul.
„Tenhle týden máme mít volno,“ kdybych mohl tak to na něj zakřičím, ale nechci Iz vzbudit.
„Já vím Harry a je mi to vážně líto, ale zítra máte mít focení a potom nějaké rozhovory v radiu a tak, poslal jsem ti to na email.“
„Dobře,“ nahlas si povzdechnu a hovor položím. Proč prostě nemůžu mít volno, alespoň jeden blbý týden?
*
„Vzbudil jsem tě?“ lehnu si znovu k Iz a přitáhnu si jí k sobě blíž.
„Ne…kdo to byl?“ ospale na mě zamžourá, když se snaží zaostřit.
„To byl Paul…budu muset odjet, ale slibuju, že spolu budem zase o víkendu,“ políbím ji na nos a pokusím se o úsměv. „Jsi naštvaná?“
„Je to tvoje práce, měli bychom vstát,“ ublíženě se na mě podívá a vymotá se z mého sevření, aby se mohla jít podívat, jak to vypadá s oblečením, které jsme včera nechali na zemi.
„Odvezu tě do Oxfordu, dobře?“ pokusím se prolomit ticho v pokoji, když si Iz obléká tričko a rifle.
„Napadlo mě, že bych tu zůstala a odvezl mě Will s Camilou, stejně se chtěli podívat do Oxfordu,“ otočí se na mě s úsměvem, když se konečně nasouká do kalhot.
„Jo, tak dobře, stejně budu muset odjet co nejdřív.“ Co sis myslel Stylesi, nejdřív jí řekneš, že ten týden, co jsme plánovali být spolu, zrušíš a pak počítáš s tím, že když jí nabídneš odvoz, skočí ti kolem krku?
„Udělala jsem lívance, tak si je naberte, dokud jsou teplý,“ usměje se na nás Camila z kuchyně, když tam s Iz dorazíme.
„Kde je vůbec Will,“ podívá se Iz na Camilu, když si sedneme ke stolu. Zatímco mě celou dobu ignoruje. Copak já můžu za to, že někdo z managementu nedokáže dodržet slovo a jen tak nám oznámí, že musíme jít něco fotit…
„Nechtěli byste se jít potom někam projít, dneska má být hezky.“
„Harry musí odjet, tak třeba jindy…“
„Hrozně mě to mrzí, kdybych mohl tak tu vážně zůstanu,“ vmísím se do hovoru, ať to nevypadá, že tam jen tak sedím a koukám do blba. A navíc se snažím omluvit Iz.
„To nevadí, uvidíme se příští týden,“ otočí se na mě s malým úsměvem a políbí mě na tvář. Takže se na mě nezlobí a já si zase něco nalhávám.
***
„Vážně se na mě nezlobíš?“ přitáhnu si ji k sobě, když se za námi zavřou dveře.
„Harry, tohle je tvoje práce a nemůžeš se na to jen tak vykašlat…“ rychle jí umlčím polibkem.
„Jsi ta nejlepší přítelkyně, ale stejně se kvůli tomu cítím hrozně,“ lehneme si do ještě od rána rozházené postele.
„Chtěla jsem říct, že budeme oba ve stejné zemi, teda pokud nefotíte někde u moře na pláži někde v Karibiku, to bych potom jela s tebou…ale k věci, jenom pět dnů a budeme zase spolu,“ povzbudivě se na mě usměje.
„Kdybych ti řekl, že fotíme v Karibiku, tak vážně pojedeš se mnou?“ pobaveně nadzvednu jedno obočí, protože jsem právě dostal skvělý nápad. Celý leden máme mít s klukama volno, takže bychom mohli jet na společnou dovolenou. Tohle si musím někam zapsat, abych na to náhodou nezapomněl.
„Když řeknu, že už mám zabaleno, uvěříš mi?“ trochu se posune, takže teď si koukáme přímo do očí. Vždycky ti budu věřit, i když to bude ta největší blbost na téhle planetě.
„Vážně ti to teda nevadí?“ odhrnu jí několik pramenů za ucho a lehce jí políbím na rty.
„Ještě jednou se mě na to zeptáš a nedopadneš dobře.“
