„Ahoj Jamesi, díky, že jsi pro mě přijel,“ nadšeně ho běžím obejmout, hned, co ho spatřím v letištní hale. Nevím, co bych si bez něj počala…no vlastně bych musela jet autobusem a pak se i s kufrem táhnout přes půlku Oxfordu.
„Být tebou bych nebyl tak nadšený,“ pobaveně se na mě zašklebí, ale celou cestu k autu už nic dalšího neřekne. Tohle je vážně divný…
„Hele kdo pak se nám to vrátil z New Yorku, viděla jsi i něco jinýho kromě Harryho ložnice?“ skočí mi Anna kolem krku, když dojdeme k autu.
„Anno…páni, co ty tady ještě děláš?“ Jak jsem si mohla tak naivně myslet, že by třeba odjela dřív, než přijedu. „Jo a mimochodem viděla.“
„Víš o tom, že koupelna se nepočítá,“ začne na mě mrkat. Bylo by hodně blbý, kdybych jí za jízdy vyhodila z auta?
„Ehm…jo, byla jsem na Empire state building nebo Soše Svobody,“ otočím se na ní s úsměvem. „Jak dlouho tu ještě budeš?“ zkusím se zeptat jen tak nenápadně. Prosím, řekni, že zítra odjíždíš…
„No vlastně jsem tu byla původně na víkend, ale jelikož moje nejlepší kamarádka si odjela užívat se svým přítelem do New Yorku, tak si to tady o pár dnů prodloužím, doufám, že jste si to tam spolu pořáádně užili,“ začne se znovu culit jak chipmunk na drogách. Jo užili, ale tobě o tom nic neřeknu.
„To zní fajn, jak jste si tady ten víkend beze mě užili?“ otočím se na Annu, která sedí na zadním sedadle Jamesova auta.
„Nic moc…ehm tak znáš to…“ začne se do toho zamotávat James. O můj bože…takže oni spolu zase…doufám, že to spolu nedělali u mě v pokoji nebo v kuchyni nebo na gauči. I když pro jistotu si převleču postel a kompletně vydezinfikuju celý byt.
„Jo jasně,“ ďábelsky se usměju na Jamese stylem, potom si o tom promluvíme.
„Co máš vůbec v plánu, až se vrátíme do Oxfordu?“ šťouchne mě do ramene Anna.
„Od devíti mám přednášku a…“
„Takže se na to vykašleš a uděláme si party,“ přeruší mě Anna. Dělá si srandu, takže ona si jen tak přijede a já se kvůli ní vykašlu na školu?
„Možná bych mohla říct Jamiemu, jestli by mi pak nepůjčil svoje poznámky,“ zauvažuju nahlas. Přeci jen, když přistoupím na její podmínky, tak tím dřív se jí třeba zbavíme.
„Kdo je Jamie?“
„Náš soused a můj spolužák na některých přednáškách…“
„Je hezkej?“ Ale ne, tak na tohle okamžitě zapomeň, nikoho ti dohazovat nebudu a Jamieho už vůbec ne. Ještě by se pak se mnou přestal bavit.
„On je gay,“ plácnu první věc, co mě napadne. Chudák, teď jsem z něj udělala gaye…možná bych mu to měla oznámit, aby to věděl…
„Sáákra, tohle se mi děje pořád, proč nemůžu potkat někoho kdo je sexy a ještě na holky.“
***
„Jamesi objednáš nějaký jídlo? Já mezitím dojdu za Jamiem,“ zakřičím z menší chodbičky, aby mě James slyšel a já mohla jít za Jamiem ještě dřív než se vydá do školy.
Jenom v teplákách a Harryho tričku přeběhnu přes chodbu až k jeho bytu. Rychle zaklepu na dveře a čekám, než mi přijde otevřít. Doufám, že ještě neodešel. Jelikož mi nikdo neotvírá, zkusím zaklepat ještě jednou… Tak sakra, bydlí tam čtyři kluci a neříkejte mi, že ani jeden není doma.
„Třeba už šel do ško…ouu můj boože,“ přeruší ji rozespalý Jamie, který mi otevře jenom v boxerkách, „proč mi tohle děláš, podívej se na něj…tohle je táák nespravedlivý…“ začne Anna omdlívat ve dveřích našeho bytu.
Rychle Jamieho zatáhnu k němu do bytu a zavřu za námi dveře.
„Taky tě rád vidím. Co se jí stalo?“
„Myslí si, že jsi gay,“ pokrčím s úsměvem ramena. Možná bych měla tu ruku z jeho nahého hrudníku už dát pryč.
„Cože? Já, ale nejs…“
„Já vím, promiň, to jsem jí řekla já, protože by po tobě jinak vyjela.“
„Takže tys mi přišla říct, že jsem gay,“ pobaveně se uchechtne a opře o zeď.
„To taky, ale hlavně jsem tě chtěla poprosit, jestli bys mi nepůjčil svoje poznámky z dnešní přednášky, prosím?“ udělám na něj psí oči.
„Co by pro tebe tvůj gay kámoš neudělal.“
„Díky, díky, díky…máš to u mě, klidně příště na přednášku nechoď a já ti dám svoje poznámky.“
„To je v pohodě,“ mávne nad tím rukou. Jenom nad tím zakroutím hlavou a jdu zpátky ke dveřím. Jamie mi jako správný gentleman otevře a nechá mě projít.
„Tohle je tak nefééér,“ znovu si postěžuje Anna, která pořád stojí u dveří našeho bytu, když uvidí polonahého Jamieho. To tady jako vážně stojí celou dobu?
„Tak já radši půjdu, ať to všechno stihnu,“ dá mi pusu na tvář Jamie a po Anně hodí americký úsměv. Moc ti děkuju, teď jí budu muset z tý země zvednout a dotáhnout do bytu.
„No tak vstávej,“ dojdu se smíchem k Anně, která je obličejem připlácnutá k podlaze.
„I don't want to live on this planet anymore…“
„Jo jasně, tak pojď, pustíme si televizi,“ pomůžu jí na nohy a už společně dojdeme do obýváku za Jamesem.
„Takže sis to už vyřešila?“ otočí se na nás James od televize.
„Jo, jsem celá vaše…“
