Jak mě vůbec mohl přemluvit k tomu, abych šla na nějakou halloweenskou party. I když má možná pravdu, stejně bych seděla v bytě a koukala na televizi, možná se u toho i litovala…takže je možná dobře, že nakonec někam půjdu.
„Už jsi oblečená?“ zaklepe mi na dveře James.
„Jo, můžeš jít dovnitř…“
„Super, potřebuju pomoc s barvou,“ rychle vejde ke mně do pokoje s paletou barev na obličej a s tubičkou falešné krve. „Můžeš mě prosím namalovat?“
„A jak přesně?“ převezmu si od něj líčidla a položím je na stůl.
„Prostě krvelačná zombie, která by si dala ke svačině mozek…“
„Ehm…pokusím se,“ přikývnu na souhlas a pustím se do svého uměleckého díla.
Sice nejsem nějaký umělecký nebo filmový maskér, ale musím uznat, že tohle se mi celkem i povedlo. Myslím, že bych se tímhle mohla i živit. Prostě od teď budu profesionální maskér pro zombie…možná bych se měla přestěhovat do Hollywoodu.
„Co si o tom myslíš?“ podám mu zrcátko a čekám na slova chvály.
„To je příšerný…“ Cože, tak já se tady s tím patlám skoro hodinu a on… „Myslím, jako že to je příšerně úžasný, vypadám vážně hrozně. Za co jdeš vlastně ty?“
„Asi zombie? Já to ani přesně nevím, prostě jsem na sebe něco hodila s tím, že mě pak něco napadne…“
„Tak já tě namaluju a trochu to tričko pocákáme krví…sem tam ho natrhnu.“ On mi právě zničil tričko! Začnu na něj zírat s vražedným pohledem, on se snad úplně zbláznil… „Tadá! Teď vypadáme jak zombie pár.“
***
„Konečně jste přišli, už jsem se bál, že nedorazíš. Mimochodem pěkný kostým,“ nadšeně nás přivítá Jamie, jakmile se objevíme na střeše. Není nad to, když vaši sousedi pořádají party přímo na střešní terase, protože to máme celkem blízko a nemusíme tak chodit někam přes celé město.
„Nakonec jsem použila jeden z tvých návrhů, snad ti to nevadí?“ trochu se na něj pousměju. James ten se stejně někam vypařil a tak jsem tu zůstala sama s Jamiem. Teda…ne, že by mi to nějak vadilo.
„Ne jasně, že ne. Náhodou to je super. Dáš si něco k pití?“ Přikývnu na souhlas, přeci tu jen tak nebudu stát…když už jsem tady, tak si to pořádně užiju.
Jamie mě s úsměvem chytne za ruku a společně se vydáme k jednomu z několika stolů s pitím a jídlem. Během chvíle už oba držíme v ruce svůj kelímek s nějakou tekutinou…ehm, že by džus s vodkou.
„Jak ses s tím zatím vyrovnala…“ prolomí ticho po chvíli Jamie, když sedíme na menší lavičce, co je na terase.
„Nic moc…snažím se na to moc nemyslet, ale pořád to bolí,“ sklopím pohled ke svému kelímku a jen tak míchám s jeho obsahem.
„Je mi to líto…“
„Nebudem se o tom bavit. Je halloween, takže si to musíme pořádně užít a nemyslet na naše úžasné vztahy.“ Tohle je celkem dobrá myšlenka. Konečně po dlouhý době je tady možnost, jak zapomenout na všechno, co se stalo a já ji nehodlám promarnit vzpomínáním na toho…
„Tak v tomhle máš pravdu. Takže na to, že jsme oba single,“ zvedne svůj kelímek, abychom si na to mohli přiťuknout.
„Na to, že jsme single a…“
„To si musím přiťuknout taky, protože jsem taky sám,“ odněkud se vynoří James, až z něj mám skoro infarkt. Musím říct, že ta maska je vážně děsivá a pokud po dnešku nebudu mít noční můry o tom, jak mě chce napadnout zombie, tak už vážně nevím.
***
„Myslím, že už mám dost a půjdu si lehnout,“ otočím se na Jamieho s opilým úsměvem. Dobře přiznávám, možná jsem to s tím, jak si to užijeme, trochu přehnala, protože se kolem mě tak všechno nějak motá…
„Půjdu s tebou, ať se ještě někde nepřizabiješ,“ odpoví mi Jamie a během chvíle už jsme na cestě dolů po schodech. „Počkej, půjdu raději před tebou, abych tě mohl chytat.“
„N-nejsem zas tak…opilá.“ Chvíli mi trvá, než řeknu to, co jsem vlastně chtěla.
„Takže asi dobrou,“ usměje se na mě Jamie, když stojíme ve dveřích mého bytu.
„Tobě taky.“
Ani nevím jak, ale najednou jsme od sebe byli jenom pár centimetrů a pak se naše rty spojily v jedny v lehkém polibku, který se po chvíli stal mnohem…mnohem víc, než aby se jednalo o polibek na dobrou noc…
