„Kam se zase balíš, vždyť tu skoro pořád nejsi... víš o tom, že i já se cítím osaměle?" nakoukne ke mně do pokoje James. To ho nikdo neučil klepat?
„Tak zavolej Anně, třeba by chtěla přijet a být s tebou přes víkend," otočím se na něj s pobaveným úšklebkem, protože bych se ani nedivila, kdybych já odjela a ona se tady objevila...teda což o to, kdyby odjela domů dřív, než já se vrátím, tak by mi to ani nijak nevadilo.
„Hele, tak zase dobrý... a co myslíš tím, že tu nebudeš celý víkend," přeruší moje uvažování James.
„Zítra jedu za Harrym do Manchesteru a přes víkend budu s Willem a Camilou," otočím se na něj s úsměvem, protože už jenom jeden den a budu zase s Harrym. Nemůžu se dočkat...sice to není tak dlouho, co jsme spolu byli, ale i tak to je dost dlouho na to, aby mi chyběl.
"Takže ty bereš Harryho na víkend za Willem a mě necháš doma samotného?" se zaujetím si sedne na postel vedle mého kufru. On je vážně hrozně zvědavý.
"Už jsem ti to říkala, zavolej Anně," hraně si povzdechnu a raději se otočím ke skříni, abych si z ní mohla vyndat ještě nějaké věci. I když myslím, že toho mám na prodloužený víkend zabaleno už docela hodně...jenže jeden nikdy neví, co přesně bude potřebovat, takže tam ještě pár věcí přihodím...pro jistotu.
"Ne díky... vidím to asi takhle, Will zabije Harryho a ty stejně přijedeš hned v sobotu," pobaveně se uchechtne a začne v rukách různě otáčet moje sněžítko, však víte, taková ta koule, se kterou když se zatřepe tak v ní sněží. Proč mi musí pořád brát moje věci? Někdy mám vážně chuť mu jednu vrazit, jenže na druhou stranu, co bych si bez něj počala...hlavně v těch chvílích kdy potřebuju obejmout a není tu Will nebo Harry.
"Náhodou... Will má Harryho rád." Dobře, co si to vlastně nalhávám...Will Harryho nějak extra nemusí, ale to je jen kvůli tomu, že se ještě nestihli pořádně poznat.
"Ehm... k smrti rád," začne se dusit smíchem James.
"Přestaň, jestli tady chceš jen tak sedět a navážet se do Harryho, tak mi laskavě pomož s kufrem," naštvaně se na něj otočím, protože už mě začíná to jeho rýpání vážně rozčilovat. To mi místo toho nemůže říct nějaké nejnovější drby? Být tady Anna, tak vím úplně všechno během několika minut, protože ona ví vážně všechno a o všech... Takže je vlastně dobře, že tady není, protože by byla zase naštvaná, kvůli tomu, že jí ignoruju a nevyžívám se v pomluvách tak jako ona.
"Vždyť odjíždíš až zítra, ne?" Neochotně se zvedne a začne mi zapínat kufr, protože já bych na to neměla trpělivost...proč ty kufry dělají tak malý? „A doufám, že až po škole, jinak nikam nejedeš, nedovolím, abys kvůli němu zanedbávala školu," otočí se na mě hned, jak se mu kufr podaří dopnout.
"Neboj, odjíždím až po škole," nahlas si povzdechnu a nezapomenu u toho protočit oči. Takže nejdřív řeší úkoly a teď docházku...zajímalo by mě, co to bude příště.
"Budeš chtít někam odvést?" se zájmem se na mě otočí James, když ten kufr dá do menší chodby ke dveřím.
"Ne, jedu odtud aubusem na letiště a pak přímo směr Manchester," usměju se na něj, když si oba sedneme za barový pult v kuchyni...to by mě teda zajímalo, kdo z nás bude dneska dělat večeři? Rozhodně James.
"Vis, že já bych tě tam klidně odvezl..."
"Já vím, ale nechci tě pořád otravovat navíc to je na letiště asi hodina a půl. A pak přijedem Harryho autem." Když nad tím tak přemýšlím, tak bych si taky mohla koupit nějaké auto, protože James mě nebude pořád všude vozit.
"Co myslíš tím, že přijedeš Harryho autem?"
"Harry tady s námi bude celý týden... no není to super," nadšeně se k němu otočím, jelikož za dobu co já přemýšlela nad koupí auta, on se stihl přesunout na druhou stranu pultu a začal připravovat něco k večeři.
"Vždyť máš celý týden zkoušky?" Možná bych mu ten nůž mohla sebrat, protože s ním vypadá nebezpečně a to hlavně pro sebe.
"Já vím, ale Harry má mít celý týden volno a já musím zůstat tady, takže tohle je to nejlepší řešení."
"To říkáš ty. Myslíš ty někdy i na mě? Co tady s ním budu dělat, když ty utečeš na zkoušku?"
"Můžete si třeba povídat," zkusím navrhnout a snažím se přitom nerozesmát. Teda ta představa jak sedí Harry a James na jednom gauči a snaží se navzájem nezabít už tak moc vtipná není.
"A o čem asi, nemáme vůbec nic společného. Víš, že ho moc nemusím a teď po mě chceš, ať si s ním povídám."
"Třeba se koukejte na film, to vás zabaví do doby, než přijdu a nemusíte u toho mluvit."
"To by možná šlo," přikývne po chvíli a začne si poklepávat nožem o bradu...on si vážně něco udělá.
****
"Tak jak bylo ve škole?" zavolá na mě James z obýváku, jakmile se za mnou zavřou dveře od bytu. Byl on dneska vůbec někde? Protože pokud si dobře pamatuju, tak v obýváku na gauči byl i když jsem odcházela.
"Promiň Jamesi, ale nestíhám, takže beru kufr a musím jít."
"Vážně tam nechceš odvést, stejně nemám nic na práci." Přijde za mnou ke dveřím...on je vážně ještě v pyžamu? Já ho nechápu, copak nemá školu?
"Ne díky," otočím se na něj s úsměvem, když se natáhnu po klice.
"Dobře... no tak si to tam užij a pozdravuj Willa s Camilou," pevně si mě k sobě přitáhne a začne objímat. Nemůžu dýchat!
"Uvidíme se v neděli," rychle se s ním rozloučím a opustím byt. Ihned jak se za mnou zavřou dveře, tak si pořádně oddechnu...
"Už jsem myslel, že nikam nejedeš a že půjdu na nádraží sám," usměje se na mě Jamie a jako správný gentleman si ode mě převezme kufr, aby mi ho mohl snést ze schodů.
"Tak to vážně nehrozí... už se nemůžu dočkat, takže pokud by mi ten autobus ujel, běžela bych za ním nebo donutila Jamese, aby mě na letiště odvezl. V kolik to jede tobě?" Už jenom několik hodin a budu zase s Harrym, kdybych nebyla na veřejnosti, tak si začnu nadšeně poskakovat... ale myslím, že ten skandál s těma fotkami z auta úplně stačil. Takže své nadšení budu krotit do doby, než budu v Manchesteru.
"Chvíli po tobě."
"Asi je blbost se ptát na to jestli se těšíš domů," otočím se po chvíli ticha na Jamieho, který má pořád můj kufr v ruce. Na moji obranu, já říkala, že si ho vezmu a povezu sama...jenže to on ani nechtěl slyšet.
"Sice to je jenom víkend, ale už se nemůžu dočkat," úsměv mi opětuje a sedne si na nejbližší volnou lavičku, která na nádraží je.
Vím naprosto přesně, o čem mluví, protože i když se s Willem vídám docela často a skoro pořád si voláme tak to je úplně něco jiného než když jsme spolu bydleli v jednom domě a navzájem si lezli na nervy...v tom lepším slova smyslu.
Cesta autobusem na letiště uběhla docela rychle, i když se mnou nejel Jamie, ale alespoň jsem si stihla vyměnit několik sms zpráv s Harrym a tak jsem zjistila, že se spolu sejdem až na stadionu jelikož oni mají ještě nějaké zkoušky.
*
„Tak jaký byl let?" vezme si ode mě Paul můj kufr, aby ho mohl dát do auta, které nás odveze do hotelu a potom ihned na stadion.
Moc děkuji za 10.5k přečtení :)
Speciální poděkování patří h-lover14 a eltommo007 za komentáře u minulého dílu :)
