Moc dekuji za vsechny precteni, vote a komentare, kterych bylo tenhle rok opravdu hodne cehoz si opravdu cenim. Doufam ze pro vas rok 2015 byl necim opravdu necim vyjimecnym a alespon z casti jste si splnili sve sny tak jako ja a pokud ne tak tohle neni konec sveta. :)
A ted k dilu...nedavno jsem napsala ze ted bude pauza, coz bohuzel stale plati ale tohle je dil pro vas jako specialni podekovani za to ze tenhle pribeh ctete, hodnotite a komentujete.
Ani nemám ponětí jak dlouho nám trvalo všechno připravit, ale teď už je konečně všechno na svých místech tam kde by mělo, tedy snad, jelikož se pan Horan někam vytratil hned potom co všechny zaměstnal. Takže si můžu s kelímkem pomerančového džusu konečně sednout na pohovku a trochu si odpočinout. "Můžu si přisednout?" ozve se za mnou Harryho chraplavý hlas.
"Ty vždycky. Neviděl jsi Nialla? Někam zmizel..."
"Myslíš potom co nám všem dal úkoly a on odešel někam pít?"
"Víc vědět nepotřebuju," pobaveně zakroutím hlavou a raději se napiju ze svého kelímku.
Zrovna v moment, kdy se Harry o kousek naklonil aby mě mohl políbit napochoduje si to do pokoje Niall i s ostatními. To jako vážně? Oni si to všichni snad nějak plánují, protože tohle už vážně není možné. "Ok...takže jelikož jsem skvělý diktátor... teda myslím organizátor a vy moji úžasní otroci stihli jsme to všechno připravit včas a tudíž prohlašuji tuhle party za zahájenou mám pouze jedno pravidlo a to, že pravidla nejsou...snad jen nezbořte to tady," zakončí svůj skvělý proslov, kterému zřejmě rozuměl jenom on, protože já jsem to tedy vůbec nepochopila...vlastně to nepochopil nikdo, jelikož všichni se raději věnovali něčemu jinému. Vážně právě teď řekl, že jsme otroci?
+++
"Dojdu nám pro něco k pití," nahnu se blíž k Harrymu, aby mě přes všechnu tu hlasitou hudbu slyšel. Což se povedlo a odpovědí mi bylo lehké přikývnutí na souhlas. Přes skupinku tančících lidí jsem se dostala až do kuchyně, kde byly na pultu vyskládané snad všechny možné druhy alkoholu.
"Iz ty jsi tady taky...to je tak super tady mít svoji nejlepší kámošku," zakřičí nadšeně Sophia mezi dveřmi do kuchyně. Ne. Ne! Já snad tyhle katastrofy přitahuju jako nějaký super magnet. Teď bych si vážně přála umět být neviditelná nebo alespoň umět se vypařit.
"Sophie...ehm taky tě ráda vidím. Už musím Harry na mě čeká..." věnuji jí omluvný úsměv a rychle vezmu kelimky s pitim, abych odsud rychle vypadla.
"Ne to nemůžeš musíme si spolu dát panáka nebo dva...víš mám taková pocit, že se s Liamem rozejdu," opře se o barový pult, aby trochu chytla balanc a hned co se jí to povedla se natahla pro první láhev alkoholu na kterou dostala. Dobře jeden panák mě předsi nezabije a alespoň uz od ní budu mít pokoj.
"Vážně a proč?" vezmu si od ní nabízeného panáka. Chyba!
"Nedokáže mě uspokojit," řekne jakoby nic a kopne do sebe panáka. Zatímco já měla co dělat abych se neudusila. Tohle je věc, kterou jsem skutečně nepotřebovala vědět a už se jí nikdy nezbavím. Už se jí nikdy nebudu na nic ptát. Sice se říka, že co tě nezabije to tě posílí, ale tohle je spíš co tě nezabije to tě srazí jako náklaďák.
"Oh...to..."
"Co Harry? Předpokládám, že on ví co a jak..." mrkne na mě a nalije se další skleničku.
"Cože?"
"Ty jeho velké ruce, myslím, že to mluví za vše. Už jen ta představa..."
Tak tohle je už na mě moc a musím rychle odejít, protože opravdu netuším až kam by tahle konverzace mohla zajít. Už teď to zašlo dál než bych kdy chtěla a zřejmě už se toho nikdy nezbavím.
