***o několik dní později***
HARRY PO
„Co chceš?“ vyjede na mě James, když mě uvidí stát na chodbě, když se zrovna chystám zaklepat na jejich dveře. Bude na mě vůbec někdy milý nebo už nemám žádnou šanci?
„Mluvit s tebou. Iz tu není, že jo?“ opatrně se rozhlédnu, ale když by byla doma, tak by sem určitě přišla hned, co by mě uslyšela… I když tu je taky možnost, že je doma, ale nechce se mnou mluvit natož mě vidět, proto bude raději dělat mrtvého brouka...
„Fajn, dávám ti deset minut,“ rezignovaně si povzdechne a o kousek odstoupí od dveří, abych mohl projít dovnitř. Opatrně kolem něj projdu a vydám se rovnou do obýváku i s Jamesem v zádech. Nepříjemný to pocit...
„Potřebuju Iz na pár dní…“ otočím se na něj, když si sedneme na pohovku. Tedy abych to upřesnil, to já si sedl na pohovku a on se po chvíli vražedného sledování mé maličkosti posadil do křesla.
„A co s tím mám společného já?“ začne mě propalovat nepříjemným pohledem, který jasně říká, že mě tady nechce a už vůbec se nechce bavit o Iz.
„Co asi… Iz se mnou nemluví, takže potřebuju tvoji pomoc…“
„Proč bych měl pomáhat někomu, kdo podvedl moji nejlepší kamarádku?“
„Protože já jí nepodvedl…nikdy bych to neudělal a ani to nikdy neudělám.“
„To máš pravdu, nikdy to už neuděláš,“ uchechtne se James. Bylo by to blbý, kdybych mu teď jednu vrazil? Vlastně docela jo, když potřebuju jeho pomoc...
„Chci s ní strávit víkend, jenže nechce mě vidět a…já jí chci zpátky. Jen kvůli tomu, že se Liam snaží o to, nás od sebe rozdělit…já se ale nevzdám.“
„Liam?“ zvědavě ke mě zvedne pohled. Myslím, že už ho mám tam, kde jsem chtěl. Nechápu, proč jsem to neřekl hned na začátku, alespoň bych se vyhnul těm jeho poznámkám a nepříjemným pohledům.
„Jo, on se snaží o to, abychom se rozešli a měl jí zase jenom pro sebe…“ ani nestihnu dokončit o co Liamovi vlastně jde, vlastně jsem vynechal jenom část o tom, kde říkal, že když jí nebude mít on tak já taky ne, ale to není momentálně moc důležité.
„Jaký máš plán?“ zeptá se mě po chvíli celkem dost zaujatě.
***
JAMES PO
„Tak jak bylo ve škole?“ vykouknu z kuchyně, když slyším, jak bouchly dveře od bytu.
„Celkem fajn, chvíli jsme ještě v kavárně pracovali s Jamiem na tom projektu a tak.“
„Takže ses bavila? A víš to o tom halloweenu, mluvili jste o tom?“
„Jo,“ přikývne s úsměvem a z lednice si vytáhne krabici s džusem. Díky za to, že máš tak rozsáhlý odpovědi, mě třeba taky zajímá k čemu jste došli, abych věděl, co mám teď dělat…
„Víš…napadlo mě, jestli nechceš jet na pár dnů mimo Oxford…“ Ona mě prokoukne, protože jsem nervózní, jako snad ještě nikdy.
„Neříkej mi, že jedem za Annou, protože jsem se z tý poslední návštěvy ještě nevzpamatovala,“ trochu vyděšeně na mě vykulí oči a málem se u toho poprská džusem.
„Ne jasně, že ne.“
„Tak fajn, kam pojedeme?“
„Jen takový výlet, když se ti tam nebude líbit, tak zase pojedeme domů.“ Cítím se hrozně, protože ona se celou dobu snaží ignorovat všechno, co se nějakým způsobem týká Harryho a já mu jí teď jen tak předhodím, jako nějaký kus masa…
„Co se děje?“ přeměří si mě s podezřívavým pohledem.
„Nic. Tak si běž sbalit nějaké věci,“ trochu se nad jejím výrazem pousměju a začnu jí vystrkovat z kuchyně.
„A kam to vůbec jedem ať vím, co si mám vzít.“
„Tak si sbal něco z toho, co nosíš normálně.“
„Fajn, bude stačit, když si zabalím na dva dny? Přeci jen dneska je čtvrtek, a pokud pojedeme zítra…“
„Vlastně jedem už dneska, takže si rychle zabal…“
„Zbláznil ses, proč si mi to neřekl dřív…“
„Prostě si zabal pár věcí, za deset minut odjíždíme,“ rychle jí utnu ještě dřív, než začne mít nějaké protesty a zbytečné otázky, které by mě přiváděly ještě víc k zoufalství z toho, co se právě chystám udělat.
***
„Ted už mi řekneš kam jedem?“ prolomí ticho v autě Iz. Musím, ale uznat, že jí to vydrželo docela dlouho.
„Ne, prostě si počkej.“
„Za jak dlouho tam budem?“
„Jsi jak malá.“
„Fajn,“ uraženě se otočí zpátky k okénku a začne mě ignorovat.
„Za chvíli, stačí?“ nahlas si povzdechnu, abych jí alespoň nějak přiblížil, kam to vůbec jedem.
„Hm.“
Do deseti minut jsme dojeli na velké parkoviště, kam jsem měl podle instrukcí dojet a nechat tam Iz. Zrovna teď si připadám jak v nějakém filmu, akorát místo tašky s penězi musím předat svoji nejlepší kamarádku, která o tom nemá ani pojetí.
„Zatím si vystup a vezmi si věci, za chvíli za tebou dorazím, jenom někde zaparkuju,“ zastavím asi uprostřed parkoviště a čekám, až Iz udělá, co jsem řekl.
„Dobře, ale koukej sebou pohnout, je tu zima,“ nechápavě přikývne, ale vezme si svůj batoh a vystoupí.
„Jasně,“ rychle přikývnu a znovu se rozjedu, tentokrát bez Iz, kterou jsem tam nechal stát samotnou na parkovišti, „promiň,“ zašeptám si spíš pro sebe, protože ona už mě stejně neuslyší.
Možná, že to nebyl tak dobrý nápad nechávat jí s ním samotnou. Hlavně mě za to bude určitě nenávidět… Za tohle půjdu do pekla.
