„Já myslel, že tu s námi bude Harry. Dokonce jsem si koupil i špunty do uší, víš jak to myslím,“ začne se na mě šklebit James. Jo vím naprosto přesně jak to myslí. Idiot!
„Musel se vrátit do Londýna kvůli focení, ale přijede příští víkend,“ sednu si vedle něj na gauč.
„Takže ty zkoušky tenhle týden platí?“
„Jo, alespoň se jich zbavím a pak budu mít týden před Vánoci volno a budu moct jet za Deanem a Deborah,“ nadšeně se usměju. Vážně mi chybí a už se nemůžu dočkat vánočního cukroví od Deborah. Kvůli němu mi ty zkoušky teď opravdu stojí.
„Neměla by ses jít učit?“ začne mě vystrkovat z gauče, když přepne na nějaký fotbal.
„No vždyť jo pořád, ale já se na rozdíl od tebe učím průběžně a ne až když jsou zkoušky,“ vypláznu na něj jazyk a dál se s ním přetahuju o to, kdo zůstane sedět na gauči.
„Kolik jich vůbec máš?“
„Šest, zítra dvě, v úterý jednu plus odevzdám práci, ve středu další dvě a poslední mám ve čtvrtek a ještě odevzdám několik závěrečných prací a povedeme nad tím diskuzi,“ vyjmenuji mu všechny své plány na tenhle týden. Sice toho je dost, ale alespoň se toho zbavím co nejdřív a pak se budu Jamesovi smát.
„Děláš si ze mě srandu, to máš snad všechny zkoušku v jednom týdnu,“ překvapeně se na mě otočí James od televizní obrazovky.
„Vlastně jo mám, teda když nepočítám ty, co už mám hotový,“ pyšně se na něj usměju. Co se týče školy, tak to zatím zvládám naprosto skvěle a to všichni říkají jak je první rok na vysoký těžký. Mě to teda moc nepřijde…možná je toho víc, ale zvládnout se to dá.
„Jsi vážně cvok, víš o tom?“
„Tak pořád mám tři pokusy,“ pobaveně pokrčím rameny. Tak, když to nedám teď, tak to dám potom, ale určitě nejsem ten typ, co se tím bude stresovat. „Nějak mě bolí hlava, tak si půjdu lehnout, uvidíme se ráno,“ zvednu se z gauče a jdu si lehnout.
***
„Vypadáš hrozně.“
„Abi mi bemluv, hrozbě mě bolí hlava,“ zamumlám na něj když se dostanu do kuchyně.
„Měla by ses na ty zkoušky vykašlat, takhle tam jít nemůžeš.“
„Ne, já tam musím,“ pokusím se mu odporovat.
„Iz neblázni, tohle není nejlepší nápad. Co si takhle zajít k doktorovi? Půjdu s tebou, jestli chceš?“
„No tak, je to jen pár zkoušek.“
„Jak myslíš.“
*** o několik dní později***
HARRY PO
Netrpělivě zaparkuju před bytem Iz a vydám se ke vchodovým dveřím. Už se jí nemůžu dočkat, sice to je jenom pár dnů, co jsme nebyli spolu, ale i tak to pro mě byla věčnost.
Jsem asi v polovině schodů, když do mě někdo vrazí… „Jamesi ahoj, je Iz doma?“ nadšeně se na něj usměju, takže když James teď jde pryč, znamená to, že budeme v bytě sami.
„Jo je, teď zrovna spí, jsem celkem rád, že jsi tady, protože asi tak za hodinu přijde doktor…“ podívá se na hodinky, „klíče jsou v květináči a kdyby něco tak volej.“
„Proč má přijít doktor?“ nechápavě se na něj podívám.
„Iz má nějakou chřipku, už od pondělí, ale celou dobu odmítala někam jít.“
