„Nechci být na pokoji s Willem,“ zašeptá Harry, když procházíme chodbou směrem k pokojím.
„Je tady ještě jeden pokoj,“ otočím se na něj s tajemným úsměvem.
„To jako, že budu spát s tebou a Camilou?“ usměje se na mě tím jeho laškovným pohledem. Co si to jako myslí? Taky by mohl zůstat na pokoji s opilým Willem a doposlechnout si to, co začal venku, než si ho odvedla Camila…
„Ne jasně, že ne. Prostě pojď za mnou,“ protočím nad jeho otázkou oči a nezapomenu po něm hodit vražedný pohled stylem, to si ještě vyřídíme. Rychle projdeme kolem Willova pokoje, až na úplný konec chodby, kde se nachází menší pokoj pro hosty.
„Jak jsi to věděla?“ přitáhne si mě k sobě Harry, když se za námi zavřou dveře od pokoje. Jelikož máme oba na sobě pořád to mokré oblečení, začneme se k sobě lepit.
„Měli bychom si sundat to oblečení,“ odtáhnu se od Harryho, čímž si zasloužím jeho pobavený pohled. „přestaň si něco představovat, řekla jsem to proto, že mi je zima,“ pokusím se mu vysvětlit svoji předchozí větu, jelikož on jí pochopil úplně jinak, než jsem já myslela.
„Co takhle horkou sprchu?“ přetáhne mi mokré tričko přes hlavu a to samé udělá i se svým.
„Myslím, že tady je jenom vana,“ nakloním hlavu na stranu s pobaveným úsměvem.
„Mnohem lepší,“ vezme mě Harry do náruče a odnese do koupelny, která patří k pokoji pro hosty. Jen co mě položí na zem, začne do vany napouštět horkou vodu. „Jsi celá promrzlá,“ políbí mě na čelo a svoje ruce pomalu přesune k zapínání riflí, které mi pomůže sundat.
Hned co se dotknou země, vystoupím z nich a rychle se přesunu do vany plné příjemně horké vody.
„Posuneš se?“ přijde k vaně už svlečený Harry. Jediné na co se zmůžu je přikývnutí na souhlas a i hned se posunu trochu dopředu, aby měl dostatek prostoru si sednout za mě.
„Ještě jednou se omlouvám za Willa, on prostě…“
„To je v pohodě, jenom si nechce připustit, že už nejsi ta malá holka, která ho potřebuje…“
„Toho se právě bojím,“ pohodlně se opřu o jeho hruď. „On teď bude mít svojí rodinu a já zůstanu sama,“ sklopím pohled k pěně, která lehce hladí moji pokožku.
„Nebudeš sama…máš mě a moji rodinu,“ obmotá mi ruce kolem boků a něžně políbí za krk.
„Ty tohle nechápeš Harry. Máš svoji rodinu, za kterou můžeš kdykoliv přijít, ale koho mám já? Willa, jenže ten teď bude mít svojí vlastní rodinu a já pro něj budu jenom někdo, kdo jednou za čas přijede na návštěvu,“ trhaně se nadechnu a snažím se zadržet slzy.
„Tohle není pravda a ty to víš,“ přitáhne si mě k sobě co nejvíc až se přitiskne na má záda. Když jemu se to říká, on má všechno, co já už nikdy mít nemůžu. Kdykoliv se něco stane, může jít za rodiči a oni mu poradí nebo obejmou…jenže já mám jenom Willa a teď se bojím, že přijdu i o něj. „U nás tě všichni zbožňují a berou jako člena rodiny, tak se tím už netrap, hm?“ položí si hlavu na moje rameno.
„Nepůjdeme si už lehnout?“ prolomím po několika minutách ticho. Jelikož voda už začíná pomalu chladnout a z příjemně horké se stává nepříjemně studená. Na rameni ucítím jemné přikývnutí a najednou se ode mě Harry odtáhl, aby mohl vylézt z vany.
„Zabalím tě do osušky,“ nadšeně se usměje, když se z vody zvednu i já. Během chvíle ucítím měkkou látku osušky, jak ji kolem mě Harry obmotává.
„Co uděláme s mokrým oblečením?“ podívám se na mokré věci na zemi v koupelně.
„Třeba to do rána uschne,“ pokrčí rameny Harry. Někdy mi jeho logika připomíná Jamesovu, i když to může být taková ta klučičí věc. „Navíc mě nevadí, když budeme spát bez oblečení,“ podívá se na mě tím svým naprosto nevinným pohledem. Jak mu na tenhle pohled může ještě někdo skočit? I když musím uznat, že vypadá vážně roztomile…a pak promluví a všechno pokazí.
Už bez osušek si zalezeme pod peřinu, abychom se k sobě mohli přitulit a tím se znovu zahřát.
Moc děkuji za komentáře a votes, jen tak dál! :D
