„Ale Empire State Building je už zavřený,“ nechápavě se na něj podívám, když jdeme dovnitř. On se na mě jenom otočí s pobaveným výrazem a dál mě vede až k výtahu.
„Vlastně jsem nám zařídil VIP vstup,“ políbí mě na rty a během chvilky se výtahem ozve zvuk oznamující poslední patro, ze kterého je udělaná vyhlídková terasa.
„Že mě to vůbec překvapuje,“ trochu se uchechtnu, když vystoupíme z výtahu a před námi se rozprostře nádherný výhled na celé město. „Někdy je fajn chodit s tím Harrym z One direction,“ otočím se na něj s úsměvem, zatímco jdeme k zábradlí vyhlídky.
„Jenom někdy?“ pozvedne zvědavě jedno obočí.
„To co se dělo před tím hotelem nepatří k mým nejlepším zážitkům,“ přiznám po chvíli ticha. Nechci tím Harryho nějak urazit, jelikož tohle k tomu, co dělá, prostě patří.
„Harry z Holmes Chapel tohle taky nesnáší, ale to jak jsme se bavili v Central parku se mu celkem líbilo,“ obtočí svoje ruce kolem mých boků až je spojí na mém břiše, čímž si mě k sobě přitáhne tak, až se zády opírám o jeho potetovanou hruď. „Ten týden, co jsme nebyli spolu byl to nejhorší v mém životě,“ zašeptá mi do ucha a hned potom mě pod něj políbí. Nad jeho přiznáním se musím pousmát. Taky jsi mi chyběl ani nevíš jak moc…
„Něco pro tebe mám,“ zašeptá po chvíli tichého pozorování večerního New Yorku. Zvědavě se k němu otočím čelem. „Zavři oči a dej mi ruku.“
„N-no, víš já…“ začnu vyděšeně koktat. Tohle ne, klidně cokoliv jiného, jen ať po mě nechce, abych zavřela oči a nastavila ruce.
„Děje se něco?“ vyděšeně se ode mě odtáhne a dá mi za ucho jeden spadlý pramen, přičemž mi celou dobu kouká do očí.
„J-já to nemůžu udělat,“ sklopím pohled ke svým teniskám, jelikož nemůžu vydržet ten jeho pronikavý pohled. „Bojím se,“ zamumlám po chvíli ticha. Připadám si vážně trapně, ale já se opravdu bojím…
„Proč?“ lehce se usměje Harry a začne mě hladit po hřbetu ruky.
„Bude to znít hloupě, ale já se prostě bojím udělat to, co jsi mi řekl, protože, když jsem tohle udělala naposledy, tak mi dal Dean do ruky obrovskýho pavouka…“
„Já nemám žádného pavouka,“ znovu se pousměje a přejede mi dlaní po tváři. Znovu sklopím pohled ke svým teniskám. Za tohle bych Deana opravdu nejraději přizabila, protože jsem teď úplně zničila tuhle chvíli.
„Věříš mi?“ zašeptá Harry oproti mým rtům. Jenom přikývnu na souhlas. „Zavři oči,“ znovu opatrně zašeptá. Chvíli sleduji jeho výraz v obličeji, ale oči pomalu zavřu. Cítím, jak se mi začíná zrychlovat tep strachem z neznáma… „Neublížím ti,“ celou dobu šeptá, jako by se bál, že kdyby promluvil jen o trošku víc nahlas, tak by to celé zničil.
Chvíli je ticho, kdy ani jeden z nás nic neříká, ale i přes to ticho vím, že je tu se mnou a že mě neopustil, což dokazuje jeho klidný dech, který v pravidelných intervalech dopadá na mé rty.
„Můžu?“ opatrně se zeptá stejným tonem jako do teď. Nejistě přikývnu na souhlas a cítím jak se můj tep i dech znovu o něco zrychlil… Ale i přesto před sebe stejně pomalu jako když jsem zavírala oči, dám ruku a čekám, co Harry udělá.
Začínám být celkem nervózní, tohle co se do teď povedlo Harrymu, se nepovedlo zatím nikomu, protože k nikomu jsem neměla takovou důvěru jako právě teď k němu. Cítím, jak se mi ruka natažená k němu začíná lehce klepat, a myslím, že už to dlouho nevydržím, jelikož mým tělem začnou proudit impulzy značící strach…
Cítím, jak se Harry pohnul, ale jelikož mám zavřené oči, tak vůbec netuším, o jaký pohyb se jedná, jenom doufám, že mě tady nenechal. Potom už neslyším žádný náznak pohybu nebo jeho dech.
„Pořád je nech zavřené, jsem tady, dobře?“ jakoby vycítil můj strach a nutkání oči otevřít a podívat se, co se děje. Během chvíle ho znovu cítím u sebe. „Teď se nelekni,“ vycítím z jeho hlasu úsměv a během okamžiku cítím něco ve své ruce. Nejsem si tím na sto procent jistá, ale myslím, že je to… Krabička?
„Už je můžeš otevřít,“ políbí mě na rty a obejme kolem pasu. Znovu oči zase otevřu a první co uvidím je Harryho úsměv a jiskřičky štěstí v jeho smaragdových očích.
„Co je to?“ sklopím hlavu k podlouhlé krabičce v mé ruce a potom se zvědavě podívám na Harryho.
„Tak se podívej,“ usměje se na mě nadšeným úsměvem, z něhož se musím taky usmát. Tohle je vážně nakažlivý.
Zhluboka se nadechnu a pomalu zvednu vrchní víčko krabičky… „Páni,“ vydechnu překvapeně. „Harry tohle…“
„Líbí se ti?“
„Je nádhernej, tohle je…“ podívám se na něj se slzami v očích.
„H jako Harry, doubledecker je za Londýn a tenhle štítek je panorama New Yorku, čtyřlístek je pro štěstí a srdce ti asi nemusím vysvětlovat. Měl jsem v plánu ti ho dát tenhle víkend, když bych za tebou přijel do Oxfordu, ale teď jsi tady a myslím… Prosím nebreč nebo budu taky,“ usměje se na mě tím svým úsměvem s dolíčky, ale i přesto se v jeho očích lesknou slzy.
„Miluju tě,“ zašeptám proti jeho rtům a nechám je splynout v jedny. Jelikož není zrovna jednoduché balancovat na špičkách, tak si mě k sobě Harry přitáhne za boky.
„Chceš ho zapnout?“ odtáhne se z polibku Harry a vezme si do ruky zapínání náramku. S úsměvem přikývnu a nechám si ho připnout, hned jak tak udělá, ho rychle obejmu kolem krku.
„Děkuju, tohle je to nejhezčí, co mi kdo kdy dal,“ zašeptám mu do ucha a schovám hlavu do mezery mezi jeho krkem a klíční kostí.
„Něco ti ukážu,“ zašeptá mi nazpět. S úsměvem se od něj odtáhnu a následuju na druhou stranu terasy. Vezme moji ruku s náramkem a začne hledat štítek, na kterém je panorama New Yorku. „Podívej,“ ukáže nejdřív na štítek a potom na samotné město.
„Je to úplně stejný,“ otočím se k němu s úsměvem, který mi opětuje a znovu si mě přitáhne do náruče. „Ve vzduchu je cítit voda…bude pršet,“ otočím se k němu čelem a dám mu ruce za krk, abych ho mohla políbit.
„Půjdem?“ odtáhne se z polibku, ale stále si mě drží pevně u sebe. Ještě se naposledy pevně obejmeme a vydáme se zpátky k výtahu.
***
„Jsme tady,“ vzbudí mě Harry, když auto zastaví u hotelu. Ani mě budit nemusel, protože se o to skvěle postaral dav stojící venku. Přikývnu na souhlas a vystoupíme z auta. Harry si mě k sobě hned přitáhne, zatímco já si k tělu přitáhnu ruku s náramkem, abych ho náhodou neztratila, a vydáme se ke dveřím do hotelové haly.
„Jsme tu přesně na večeři,“ usměje se na mě Harry, když se dostaneme přes ječící dav dovnitř.
„Jen si skočím do pokoje, dobře? Hned jsem zpátky,“ rychle políbím Harryho na rty a běžím k výtahu, abych byla zase co nejrychleji zpátky.
