Tak se po dlouhé době hlásím s (pro někoho) dobrou zprávou a to je, že končí pauza a opět se pouštím do přidávání příběhů!!!
A teď menší info: Nový díl bude přidán vždy v pondělí!
Můžete se těšit i na nové příběhy (nejen s 1D tématikou)!
Další na co se můžete těšit je Reader's edition (o co půjde vysvětlím později)!
A jako poslední pokud budete mít zájem o jednodílný příběh na přání, bude uveřejněn termín, kdy si o ně budete moci napsat (pokud o to bude zájem info poskytnu později)!
Moc děkuji všem, kteří věnovali svůj čas informacím nahoře a vůbec se nebudu zlobit pokud mi dáte do komentů vědět jestli tu ještě někdo je a čte to, případně co říkáte na novinky.
EllieSxox
IZ PO
"Jak jsme mohli zaspat?" podívám se pobaveně na Harryho, když ještě oba ležíme v posteli bez jakéhokoliv pohybu zabaleni do několika vrstev přikrývek.
"No já nevím, možná proto, že jsme byli oba ze všeho unavení a ta postel je vážně super pohodlná a ještě ke všemu jsem tu s tebou, takže..."
"Jasně já to pochopila, jsi uspavač hadů," se smíchem ho přeruším. Mezitím co on mě vraždí pohledem se na posteli trochu poposunu jelikož mi od všech těch dek začíná být celkem teplo a Harryho hřející tělo tomu moc nepomáhá.
"Děláš si srandu, že jo?" probodne mě vražedným pohledem, ze kterého jde i chvíli strach pokud teda vynechám fakt, že jde o Harryho, kdo má tenhle pohled. Což bych přirovnala k uraženému štěněti, se kterým si nechce nikdo hrát.
"Ne," odpovím mu se stejným výrazem ve tváři jako má on. Ve snaze udržet si pokerovou tvář mi však začnou cukat koutky od potřeby se začít smát.
"Odvolej to." Zkusí to znovu.
"Ne!"
"Za tohle si můžeš sama," věnuje mi ďábelsky úšklebek, který dokáže jenom on, a během chvíle skončím přišpendlená na posteli pod ním, přičemž většina dek se ocitne na zemi vedle.
"Ničeho nelituju," odpovím mu naprosto vážným tónem, jako by to měla být ta poslední věc, kterou kdy řeknu.
"Dobře tedy," přikývne se stejným výrazem, jaký jsem měla předtím já, jenže jemu u toho cukají koutky, což celkový padoušský dojem totálně ničí. Bohužel to nezmění nic na jeho původním plánu a to, že mě začne lechtat. Copak neumí nic jinýho?
"P-pros-síím už d-dost, tohle se nedá," snažím se ze sebe dostat nějakou smysluplnou větu přes nekončící záchvaty smíchu. Kdybych alespoň měla sílu na to ho ze sebe shodit...
"Odvolej, co si řekla a já přestanu," odpoví mi s vítězným výrazem na tváří a jednou svojí dlaní bez problému chytne obě moje ruce, abych se nemohla žádným způsobem bránit.
"Dobře...dobře odvolávám, jen už přestaň," z posledních sil ze sebe dostanu.
"No vidíš ani to nebolelo," pobaveně se usměje a sesedne mi z nohou, abych se zase mohla normálně hýbat.
"Hmm..." pokusím se o nějakou odpověď mezi hlubokými nádechy, díky kterým se snažím alespoň z části uklidnit svůj šílený tep. "Stejně si uspávač hadů," rychle ze sebe dostanu a rozeběhnu se do kuchyně.
„Iz?" překvapeně se na mě od kuchyňské linky otočí Liam v teplákách a vytahaném tričku se zástěrou kolem krku a moukou všude po obličeji.
„Ahoj...víš, že máš mouku všude po obličeji?" nedá mi to se nezeptat, jelikož to je vážně vtipný pohled a ještě takhle po ránu. „Co tu vlastně děláš takhle brzo? Já myslela, že budete všichni vyspávat."
„K té mouce, snažím se dělat snídani a k té druhé otázce nějak nemůžu spát, tak jsem si řekl, že bych mohl udělat snídani," s úsměvem si ode mě převezme nabízenou utěrku a otře si s ní celý obličej od mouky.
Otočím se ke schodům, na kterých se mi zdálo, že něco slyším a předpokládala jsem i to že za mnou jde Harry, ale nikdo tam nebyl. Takže zřejmě zůstal v pokoji. „Pomůžu ti, jestli chceš," lehce se na něj usměju a ukážu na všechny ty věci vyskládané na lince. Trochu mi hlava nebere, proč jich potřebuje tolik, ale asi k tomu má nějaký důvod.
„Víš, já jsem přemýšlel o nás dvou a...myslíš, že bychom mohli být alespoň přátelé. Je mi jasný, že jsem to totálně podělal a pochopím, když řekneš..."
„Budu moc ráda, když budeme přátelé," skočím mu do řeči. „Myslím, že je čas udělat za minulým rokem tlustou čáru." Ani se nenaděju a už mě Liam drtí v těsném objetí...dobře, ale tohle už bolí.
„Skupinové objetí!" uslyším za sebou nadšený irský přízvuk a hned na to mě začne z druhé strany drtit v objetí Niall.
„Co tu děláte?" nechápavě se zeptá Harry, který přijde chvíli po Niallovi. „A proč se snažíte udusit mojí přítelkyni?" Teď už pobaveně si stoupne vedle a překříží si ruce na hrudi. Vážně Stylesi? Tím mi teda pomůžeš.
„Nemůžu dýchat." Pokusím se pohnout v jejich pevném sevření ve snaze získat trochu víc prostoru. Bohužel marně ani jeden z nich se nepohnul ani o milimetr.
„Vy děláte snídani?" jako první mě pustí Niall a rozejde se směrem k lince, kde je všechno připravené na lívance.
„Před chvíli jsme začali." Konečně mě pustí i Liam. Svoboda! Zase mohu normálně dýchat, bez toho aby mě ty dva nedrtili.
„Fajn vy tři to dodělejte, já jdu do sprchy," pobaveně si je všechny přeměřím pohledem a vyběhnu schody nahoru dřív, než někdo stačí cokoliv namítnout. Doufám, že až se vrátím dolů, tak už to budou mít hotové, jelikož mám hlad jako vlk.
Z kufru si vezmu veškeré věci, které budu ve sprše potřebovat a namířím si to rovnou do koupelny. Rychle se vysprchuju a jenom s ručníkem kolem sebe a druhým na vlasech se vrátím zpátky do pokoje.
„Slyšel jsem tě dole s Liamem..." Vytrhne mě z přemýšlení Harryho hlas.
„Málem jsem z tebe měla infarkt. Neměl bys být dole?"
„Jen jsem se na tebe šel podívat a říct ti, že je hotová snídaně. Musím uznat, že jsem si to načasoval úplně přesně," odpoví mi s šibalským úsměvem a začne se ke mně přibližovat.
„Mám vážně hlad," udělám na něj psí oči a pevněji si k sobě přitáhnu ručník, aby mi náhodou nespadl.
