„Ty jsi Iz, že?“ přijde ke mně na letišti nějaký člověk. Vždyť už jsem ho někde viděla, sakra mysli… Paul, no jasně. Potkali jsme se na koncertě v Londýně.
„Jo, to jsem já… vy jste Paul,“ zkusím svoji teorii.
„Klidně mi můžeš tykat,“ usměje se na mě a do ruky vezme můj malý kufřík.
Oba nasedneme do velkého černého auta a vydáme se směrem k hotelu, kde jsou ubytovaní kluci. Je úžasný, že nás od sebe dělí několik desítek minut.
„Co vůbec Harryho nos?“ prolomím ticho v autě. I když nechápu, jak si někdo může pohmoždit nos, když spadne ze schodů. Vždyť první, co si člověk zakryje při pádu je hlava.
„Už to je dobrý, sice to vypadalo hrozně, přeci jen Liam má docela sílu, ale už je v pořádku a otravnej stejně jako předtím,“ otočí se na mě s úsměvem Paul. Co s tím má společné Liam, to ho snad z těch schodů strčil? „Kluci jsou kluci, někdy se prostě jen tak poperou.“ Takže Harry se popral s Liamem a mě řekl, že spadl ze schodů? Proč mi to neřekl rovnou?
HARRY PO
Už by tady měla být, tak kde se zdržela? Nervozně jsem pochodoval po pokoji už nějakých deset minut. Takhle to dál nejde, prostě se půjdu podívat do haly. Vyšel jsem z pokoje, který je teď už jenom můj, protože se Niall přestěhoval k Zaynovi, když odjela Perrie. Nenápadně jsem se rozhlédl po chodbě, jestli tam někdo není a opatrně se vydal k výtahu. Nepotřebuju totiž, aby mě potkal někdo z ochranky, když jsem Paulovi slíbil, že budu odpočívat na pokoji před zítřejším rozhovorem. Byl jsem asi pět kroků od výtahových dveří, když v tom se s cinknutím otevřely.
„Iz ani nevíš, jak rád tě vidím,“ okamžitě si jí přitáhnu do náruče a začnu drtit v medvědím objetí. Jak mi tohle chybělo, sice Niall je na objímání super, ale na Iz nemá.
„Co tady děláš, Harolde, měl jsi být na pokoji a odpočívat,“ otočí se na mě s naštvaným výrazem Paul. Ten mu, ale dlouho nevydrží, jelikož se nad námi musí pousmát a zakroutit hlavou. „Tohle nemá smysl, kufr ti dám do pokoje,“ rezignovaně si povzdechne a nechá nás tam o samotě. Konečně, po sedmi dnech.
„Hrozně jsi mi chyběla,“ o kousek se od ní odtáhnu, abych jí mohl políbit na ty její dokonalé rty. Už jsem to sice říkal, několikrát, ale tohle je přesně to, co jsem teď potřeboval. Právě teď se cítím jako feťák, co dostal novou dávku svojí tolik milované drogy.
„Nepůjdem někam jinam?“ přeruší náš polibek.
„Když myslíš…“ Znovu se o kousek nakloním a tentokrát jí dám jen lehký a jednoduchý polibek. Dnešek bude ještě lepší…
„Nemyslela jsem to takhle, jen, že stojíme uprostřed hotelové chodby,“ roztomile se pousměje a praští mě do ramene. Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Jenom jsem přikývnul na souhlas a společně se vydali do našeho pokoje.
Hned, co jsme se dostali ke dveřím, začal jsem po kapsách hledat kartu od pokoje. Sakra kam jsem jí mohl dát, vždyť zas tolik kapes nemám.
„Děje se něco?“ slyším za sebou pobavenou Iz.
„Ne, jen nemůžu najít kartu od pokoje,“ otočím se k ní čelem a znovu si jí k sobě přitáhnu. „Miluju tě, ani nevíš, jak těžký bylo nemít tě u sebe,“ opřu naše čela o sebe, abych se jí mohl dívat celou dobu do očí a užívat si její šťastný výraz.
„Já tě milu…“
„Skupinový objetí,“ přeruší Iz Niall, který se k nám okamžitě rozeběhne a obejme Iz z druhé strany. „Ani nevíš, jak jsi mi chyběla,“ zašeptá jí do ucha. Promiň, ale ona je moje přítelkyně a tím myslím jenom moje, takže dej ty svoje irský tlapy pryč nebo si mě nepřej.
„Taky jsi mi chyběl,“ usměje se Iz do mého ramene, ale odpověď směřuje Niallovi. Fajn, tak teď začínám vážně žárlit.
„Nialle?“
„Hmm,“ zamručí něco na souhlas a dál jí objímá.
„Objímáš moji přítelkyni už moc dlouho, proč?“
„Snad nežárlíš?“ začne se nahlas smát a obejme jí ještě pevněji než předtím. Tak tohle si teda nenechám líbit a Iz si k sobě přitáhnu ještě víc než Niall, aby věděl, že je jenom moje.
„Uhm…kluci já jsem tady taky a tohle už vážně bolí.“
„Ježíš promiň, jsi v pořádku?“ zděšeně se od ní odtáhne Niall. Ha a teď je zase jenom moje…
„Jo v pohodě, jen se mě příště nesnažte rozmačkat.“
„Já jsem si říkal, že něco slyším… Ahoj Iz,“ nakoukne na chodbu Louis. No super, kdo ještě všechno přijde? Tohle je prostě zlý sen, proč se zrovna teď všichni promenádujou po chodbě a mají potřebu objímat moji přítelkyni. Zatímco ona se objímá s Louisem, já si stoupnu ke dveřím, které bych teď nejraději vykopnul.
„Bez tohohle to asi neotevřeš,“ usměje se na mě Niall a z kapsy u kalhot vytáhne kartu od mého pokoje. Super, dnešek nemůže být lepší.
„Co kdybychom si všichni někam vyrazili?“ otočí se na mě nadšeně Louis.
„Jo to zní fajn,“ odsouhlasí mu to Niall.
„No víte… my už máme jiný program…“
„Jo táák, to jsi měl říct rovnou,“ začne se přiblble chichotat Louis, připomínající šílenou puberťačku.
„Takže…ahoj zítra,“ vytrhnu Niallovi z ruky kartu od pokoje a rychle se snažím otevřít dveře.
„Jen jsem vám chtěl říct, že mám děti rád, ale oba jste na ně ještě moc mladý…“ zabouchnu Louisovi dveře před nosem. Někdy jsou vážně otravný.
„Je fajn se s nima zase vidět,“ sedne se Iz se smíchem na moji postel, aby si mohla vyndat nějaké věci z kufru.
„Víc než se mnou?“ ublíženě se na ní otočím a začnu se k ní přibližovat jako šelma ke své oběti.
„To rozhodně ne. Co máš v plánu dneska dělat? Je docela pozdě a zítra máš ten rozhovor, nechci, abys tam vypadal jako zombie.“
„Alespoň jsem šťastná zombie,“ musel jsem se usmát nad jejím přirovnáním a ve chvíli její nepozornosti jsem jí povalil pod sebe na postel a ihned si jí přitáhl do náruče…
