„Ahoj vy dva,“ začne se na nás přihlouple culit Anna, když přijdeme ke stolu, kde sedí s Jamesem.
„Ahoj,“ rychle je oba pozdravím a cítím, jak zase začínám rudnout. „Půjdu si pro něco k pití,“ řeknu po chvíli trapného ticha. I když si myslím, že Anna by si určitě chtěla povídat, protože po nás každou chvíli koukala, ale naštěstí byla taky zticha.
„Půjdu s tebou,“ nadšeně se zvedne Anna. Ne jen to ne.
„Super,“ zamrmlám si pro sebe.
„Proč mi Harry ráno vracel ten dárek, co jsem vám dala, víš, jak bylo těžký něco vybrat?“ Ne to teda vážně netuším a ani to vědět nechci.
„No víš…“
„Nechci to ani vědět, ale nesmíš být takový puritán. Harry podle mě není vanilkový typ a navíc být tebou, tak bych si dávala pozor na postavu.“
„Cože?“ nechápavě se na ní otočím se skleničkou džusu.
„Musím ti půjčit tu knížku, jsi úplně mimo,“ jen co to dořekne tak se otočí a jde zpátky ke stolu, zatímco mě tam nechá stát samotnou.
„Iz nejsi nemocná?“ podívá se na mě James, když se vrátím ke stolu s talířem a skleničkou džusu.
„Proč?“
„No já jen, že jíš hrozně málo, normálně si ke snídani nedáváš jenom…deset kuliček vína,“ ukáže na obsah mého talíře.
„Jen nemám hlad,“ zakroutím záporně hlavou. Anna má pravdu možná bych měla trochu zhubnout.
„Ty máš hlad pořád,“ uchechtne se James.
***
„Co ti Anna řekla?“ otočí se na mě Harry, když sedíme v letadle.
„Proč by mi měla něco říkat?“
„Poznám to na tobě, takže…“ proplete naše prsty a políbí mě na rty.
„Myslíš si, že jsem tlustá?“ sklopím pohled, abych se na něj nemusela koukat.
„Děláš si ze mě srandu, že jo? Iz jsi krásná, a kdyby to bylo na mě tak bych byl radši, kdybys ještě nějaký to kilo přibrala.“ To říká ten pravý.
„Vadí ti hodně to s tou krabicí?“
„Proč jí vůbec posloucháš?“ nahlas si povzdechne. „Už jsem ti přece říkal, že neudělám nic, co nebudeš chtít a navíc kravatu mám, šátky taky a i ty pouta by se někde našly,“ odpoví mi s úsměvem. Divím se, že mi oči nevypadly z důlku. Slyšela jsem dobře?
