HARRY PO
„Jsi v pohodě?“ zastaví mě na chodbě Niall. Ne jasně, že nejsem v pohodě. Připadám si jako by mně kus chyběl a to jenom kvůli tomu, že se Iz musela vrátit zpátky do školy.
„Jo jen si půjdu na chvíli lehnout,“ pokusím se o úsměv a znovu se rozejdu ke dveřím do mého pokoje.
„Nechceš jít raději se mnou dolů na večeři, aspoň přijdeš na chvíli na jiný myšlenky.“
„Možná jo,“ přikývnu po chvíli ticha.
Společně se teda vydáme zpátky k výtahu a potom rovnou do hotelové restaurace. Tohle byl úžasný víkend, jsem hrozně rád, že Iz přijela, ale to co mi řekla…úplně mi to vzalo dech.
„Harry, co se děje? A neříkej, že to je kvůli tomu, že Iz odjela, tohle je určitě něco jinýho,“ přeruší moje šťourání v jídle Niall.
„Cože?“
„Ptám se tě co se děje? Něco s Iz?“
„No já, nechce se mi to řešit tady,“ poukážu na fakt, že sedíme v restauraci plné lidí. „Mohl bych si s tebou potom promluvit na pokoji?“ zvednu pohled od svého jídla.
„J-jo jasně,“ přikývne překvapený Niall.
***
„Tak co se děje?“ sedne si na čerstvě ustlanou postel Niall. No možná kdyby věděl, co se tam dneska všechno dělo, tak by si raději sedl na zem.
„No víš…já jsem si povídal s Iz a ona řekla, že jak jí bylo špatně, tak si udělala těhotenský test…“
„Iz je těhotná? Panebože…tak já budu strejda. Proč jste to nikomu neřekli?“
„Nialle počkej prosím,“ zničeně si sednu vedle něj, tohle je těžší než jsem čekal, „Iz…ona byla u doktora a ten jí řekl, že nemůže otěhotnět,“ sklopím hlavu do dlaní. Kvůli ní jsem se snažil vypadat, že je všechno v pořádku, ale jediný co jsem celou dobu chtěl, bylo jí obejmout a o tom všem si promluvit.
„To mi je líto,“ ucítím jeho dlaň na mém rameni.
„Připadám si hrozně, věděl jsem, že jí bylo špatně a klidně jsem jí odvezl do Oxfordu…to já jsem měl být s ní, když se to dozvěděla…to já jsem jí měl hned obejmout a říct jí, že je všechno v pořádku. Jenže místo toho jsem jí opustil a nechal jí samotnou,“ mumlám do svých rukou a po chvíli cítím, jak mi z očí tečou slzy. „Já idiot před ní pořád mluvil o dětech, ani si nedovedu představit, jak si kvůli tomu musela cítit.“
„Harry to bude v pořádku, tohle se prostě někdy stane,“ začne mě utěšovat Niall. To sice možná jo, ale proč se to pořád děje někomu, kdo za nic nemůže.
Kdybych nebyl tak slepý mohl jsem si toho všimnout už v Londýně, vždyť komu je z jídla špatně několik dnů po sobě. To já jsem s ní měl jít k doktorovi a být jí tam oporou.
„Hlavně tohle neříkej Iz, ona ti určitě nevyčítá, že jsi tam nebyl, protože ona ti věří a ví, že tu pro ní budeš vždycky, když to bude potřebovat. Nenapadlo tě, že pro ní bylo třeba lepší, že tam byla s Jamesem, než kdyby tam šla s tebou a ještě se bála jak na to zareaguješ.“
„Já nevím, jen…nesnáším to, že nemůžeme být spolu. Chtěl bych alespoň na čas všeho nechat a být jenom s ní, jako někdo úplně normální… Nevadilo by ti, kdybych si šel lehnout?“
„Ne jasně, že ne…stejně je už pozdě, tak ahoj zítra,“ zvedne se z postele a jde rovnou ke dveřím.
„Děkuju, Nialle,“ stihnu ještě říct, než odejde.
***
Proč bych měl dneska vůbec vstávat, když tady Iz už dávno není. Celou noc jsem se jen převaloval a snažil se alespoň na chvíli usnout, což stejně nepomohlo.
„Harry?“ zaklepe někdo na dveře.
„Je odemčeno,“ zakřičím nazpět, protože se mi nechce vylézt z vyhřáté postele.
„Jen jsem se přišel zeptat, jestli ti nezbyla nějaká černá barva,“ nakoukne do pokoje Zayn. „Můžu se podívat, co jsi nakreslil?“ vejde dovnitř s úsměvem na tváři.
„N-no víš já…moc se mi to nepovedlo,“ snažím se nějak zamluvit to, abych mu nemusel říkat o tom, že jsem maloval po Iz.
„Nebudu se ti smát,“ sedne si vedle mě na postel.
„Vlastně si to odvezla Iz, víš jako takovou památku,“ nad tím se musím pousmát.
„Tak já se s ní pak dohodnu, ona mi to na rozdíl od tebe klidně ukáže,“ vezme si ze stolku poloprázdnou barvu a opustí můj pokoj.
Znovu sebou praštím do peřin, jenže jakmile zavřu oči, znovu si představím Iz, jak se lekla, když jsem se jí dotknul tou barvou…ten její nadšený výraz, když obkreslovala moje tetování…
„Spíš? Zayn říkal, že máš odemčeno,“ vejde do pokoje bez zaklepání Louis.
„Hmm,“ něco na něj zamručím. To nemohl přijít o chvíli dýl.
„Nechtěl jsem ti to říkat, dokud tu byla Iz, ale dávej si pozor na Liama…“
„O čem to mluvíš?“ nechápavě si znovu sednu.
„Říkal mi, že chce Iz zpátky a udělá pro to cokoliv, jelikož ty se k ní nehodíš.“ O čem to ksakru mluví, to Liam je ten kdo jí podvedl…
