„Jestli jsem Anna zase přijde, tak jí vážně přerazím,“ přijde ke mně blíž a svoje ruce mi položí na boky, čímž si mě přitáhne k sobě.
„Pokud přijde, tak ti klidně pomůžu,“ odpovím mu s úsměvem a spojím naše rty.
„Nepůjdem si lehnout?“ udělá na mě Harry psí oči. Proč toho pořád tak zneužívá? No možná proto, že ví, že tomu jeho pohledu ve stylu jsem hrozně opuštěný a chci se mazlit nikdo jen tak neodolá.
Přikývnu na souhlas, přeci jen stát na špičkách není zrovna extra pohodlný. Nějakým způsobem se dostaneme k posteli, do které si následně oba lehneme a ihned se k sobě přitulíme.
„Tohle mi vážně chybělo,“ zašeptá Harry proti mým rtům a následně lehce skousne můj spodní ret.
„Vážně a co konkrétně,“ o kousek se od něj odtáhnu a podívám se mu do očí, ve kterých tančí malé jiskřičky štěstí.
„Ty jsi mi chyběla, už mě nikdy neopouštěj,“ odhrne mi spadlý pramen vlasů za ucho a spojí naše rty v romantickém polibku. Ještě že ležím, protože by se mi jinak podlomili kolena a já skončila na zemi, ale věřím tomu, že by mě zachránil.
Harry se přetočí na záda, a jelikož mě pevně drží, skončím nahoře. Ruce překřížím na jeho hrudi a položím si na ně hlavu, abych měla lepší výhled na jeho obličej.
„Na co tak koukáš?“ začne se nepříjemně kroutit Harry. „Mám něco na obličeji?“ přesune svoje ruce, kterými do teď hladil moje záda na svůj obličej a začne si utírat neexistující šmouhu.
„Nic tam nemáš, jen se na tebe ráda koukám, pořád tomu totiž nemůžu uvěřit,“ chytnu jeho ruce a dám je pryč z jeho obličeje, abych ho mohla políbit.
„Au… ty jsi mě štípnul,“ odtáhnu se od jeho rtů a sednu si na jeho stehna, přičemž na něj nezapomenu hodit ublížený pohled.
„Jen proto, abys věděla, že se ti to nezdá,“ usměje se na mě tím svým úsměvem s dolíčky a rychle se přetočí tak, že tentokrát já ležím zády na posteli a on je nade mnou. „A klidně to udělám znova,“ začne přesouvat svojí ruku na místo, kde mě štípnul i předtím.
„Věřím ti, jen mě už prosím neštípej,“ snažím se jeho ruku dát pryč. Proč musí mít takovou sílu.
„Máš pravdu, můžem dělat zábavnější věci.“ Zase ten jeho úsměv. Asi mu zakážu se smát, protože to je naprosto hypnotizující a já se pak nemůžu soustředit na nic jiného.
Z přemýšlení nad jeho úsměvem mě přeruší jeho rty, kterými mi dá lehkou pusu na nos a bradu. To jako vážně? Něco jsi vynechal. Nad mým výrazem se lehce zasměje a svoje rty konečně spojí s těmi mými v lehkém doteku plného všech nevyslovených pocitů, do kterého se později dostává víc vášně. Na chvíli náš polibek přeruším, abych mu mohla přetáhnout tričko přes hlavu a tak odhalila jeho potetovanou hruď.
„Iz?“ začne na dveře bouchat Anna. „Můžeš na chvilku?“
„Já ji vážně zabiju,“ povzdechne si Harry do mého krku. On mi snad čte myšlenky, protože myslím na úplně stejnou věc.
„Vím, že nespíš,“ pokračuje v bouchání na dveře.
„Měla bys tam jít,“ lehne si Harry na svoji část postele a dívá se směrem ke dveřím.
„Promiň,“ rychle ho políbím a jdu ke dveřím, na které stále buší Anna. To jí to tolik baví? Normální člověk by zaklepal jednou a nesnažil se ty dveře vykopnout.
„Snad jsem vás při něčem nevyrušila,“ podívá se na mě Anna nevinným pohledem. Co myslíš?
„Ne jen jsme šli spát.“ Zabiju tě… Zabiju tě… Zabiju tě…
„To jsem ráda,“ nahlas si oddechne. „Něco pro tebe mám, teda je to dárek i pro Harryho,“ vezme ze stolku krabici a strčí mi ji do rukou.
„Děkuju, to jsi nemusela,“ začnu s krabicí všemožně otáčet. Akorát nechápu, proč nám to nemohla dát ráno… Prostě Anna, že se vůbec divím.
„Ale jo musela, jsem hrozně ráda, že jste zase spolu,“ začne se culit jako idiot. „Nerozbaluj to,“ praští mě přes prsty, když se dotknu mašle, kterou je krabice ovázaná. „Rozbal to společně s Harrym,“ podívá se na mě přísným pohledem. Začínám mít celkem strach, co v tom bude...
