"Nekoukej tak na mě, vypadám hrozně," schovám si hlavu do dlaní, abych tak unikla Harryho nepřestávajícímu pohledu, který trvá už několik desítek minut. Při této příležitosti i trochu prohrábnu divně zplihlé vlasy, nesnáším, když jsem nemocná...
"Jsi nádherná..." pousměje se Harry, ale dál mě sleduje. Vážně mi to začíná být trochu nepříjemný.
"Mám oteklý a červený nos..." zkusím zaprotestovat, i když to je pravda, takže nevím co na mě zrovna teď vidí tak hrozně zajímavého. Blbá rýma.
"Vlastně s tím nosem vypadáš trochu jako sob Rudolf," začne se hlasitě smát. Vážně Stylesi? Protože mě nedělá problém tě z toho gauče shodit na zem. „Dělám si srandu. Navíc podle mě holce nejvíc sluší pyžamo s medvídky," rychle se uklidní, když si všimne mého ne příliš pobaveného výrazu. Vlastně bych ho přirovnala k výrazu těsně před tím, než někoho zabiju. Kdybych si mohla vybrat nějakou super vlastnost tak by to byla možnost zabíjet pohledem.
"James má stejný," řeknu po chvíli, když si odpiju z hrníčku s čajem, aby se mi lépe mluvilo a neškrábalo mě tolik v krku.
"Prosím, řekni, že si děláš srandu," vyděšeně se na mě otočí Harry.
"Nosíme ho, jenom když jsme nemocný," jenom nad jeho dotazem pokrčím rameny. Vždyť co je na tom k nepochopení... Prostě máme stejný pyžamo.
"Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, že on má stejný pyžamo jako ty."
"On má modrý."
"Moc mi nepomáháš... Vy dva jste si spolu asi hodně blízcí."
"Žárlíš?" pobaveně nadzvednu jedno obočí...tak tady je ten problém. On prostě na Jamese žárlí. James je sice fajn, ale nikdy bych s ním nic mít nemohla, protože je to můj nejlepší kámoš a prostě by to bylo vážně divný. Což mi připomíná, že jsme spolu ještě nedořešili to s Annou.
"Jasně že ne..." rychle vyhrkne. No jasně tak na tohle ti neskočím... „Dobře žárlím, ale jen proto, že s tebou tráví víc času než já, bydlíte spolu a ví toho o tobě víc než já. A kdykoliv se něco děje je u toho s tebou místo toho abych s tebou byl já."
"Já a James jsme přátelé už hodně dlouhou dobu a to k tomu prostě patří."
"Já vím jen prostě... chci s tebou mít stejný vztah jako má James, chci, abychom měli stejný pyžama nebo něco, co by bylo jenom naše a abych se o tebe mohl starat, pokaždé když ti nebude dobře," přitáhne si mě k sobě do náruče, takže teď skoro ležíme... nevím, jak dlouho v téhle poloze vydržíme, aniž by někdo spadnul, protože gauč není zrovna nejlepší místo na rozvalování.
"Vážně?"
"Jasně že jo... chceš donést čaj?" věnuje mi lehký polibek na čelo a začne se pomalu zvedat.
"Nechci tě otravovat," lehce se pousměju a víc se zachumlám do peřiny.
Harry úplně zmrzl v pohybu a znovu se na mě podíval tím svým výchovným pohledem, přičemž nezapomene nadzvednout obočí: "Co bys řekla, kdyby se tě na tu samou otázku zeptal James, tak co bys odpověděla?"
"Aby nezapomněl na citron," nahlas si povzdechnu, když si uvědomím na, co tím naráží.
"Vidíš, o tomhle jsem mluvil," pobaveně se usměje a rozcuchá mi vlasy, i když to už víc nejde. Copak jsem pes, aby mě musel chválit a drbat za uchem?
"Když tohle je těžký... nerada někoho využívám." Teda pokud to není James, ten si to někdy zaslouží... Navíc tohle chce čas, to kde jsme teď s Jamesem, nám trvalo vytvořit několik let a Harry si myslí, že to je něco, co si vytvoříš za pár měsíců...prostě to nejde.
