Harry zastaví před domem, ve kterém bydlím s Jamesem, a pomůže mi vyndat tašku z auta… „Vážně tady nechceš pár dnů zůstat?“ zvednu k němu svůj pohled, který jsem doteď upírala na tašku u svých nohou.
„Víš, že to nejde,“ lehce mě políbí na rty, „navíc se spolu uvidíme už ve čtvrtek.“ Oprava až ve čtvrtek… Nechci, aby odjížděl, at třeba zavolá, že mu je špatně a zůstane tady se mnou. „Už budu muset jet, ale zavolám ti, dobře?“
Místo odpovědi jenom přikývnu na souhlas, co mi taky zbývá…no vlastně bych mohla svázat a on by nikam neodjel.
„Vůbec mi to neulehčuješ,“ pousměje se Harry, když se ho nehodlám pustit a pořád ho pevně objímám.
„To je účel.“
Nakonec Harryho musím pustit, aby ještě kvůli mně nepřijel pozdě a neměl kvůli tomu průšvih. Když se mi Harryho auto ztratilo z dohledu, tak jsem se vydala nahoru do bytu, kde bude s největší pravděpodobností James, se kterým mám ještě nevyřízené účty…
"Jak ses měla?" přiběhne ke mně do pokoje zvědavý James. Někdy je s tou jeho zvědavostí vážně otravnej, i když on je otravnej pořád…
Tohle musí být nějaký rekord, protože se mě začal vyptávat až po nějakých deseti minutách…čekala jsem, že jakmile se za mnou zavřou dveře, se na mě vrhne se svojí hromadou promyšlených otázek. Ale na druhou stranu jsem si alespoň stihla odnést věci do pokoje a dát mobil na nabíječku, kdyby náhodou volal Harry.
"Jsi strašný zrádce Jamesi… ale měla jsem se fajn," prohodím jako by nic a dál se věnuju vybalování věcí. Stejně je pak musím všechny naházet do pračky…teda až na jednu věc a to Harryho tričko, které mi dal něž jsme odjeli z Holmes Chapel.
"On mě prostě donutil, protože dobrovolně bych to nikdy neudělal," začne se bránit James ve snaze se z toho nějak vymluvit. Oh…jo jasně.
"To by mě zajímalo jak…" zamumlám si spíš pro sebe a snažím se ho ignorovat, abych si mohla uklidit všechny věci a potom měla klid.
"Mimochodem byl tady Jamie a chtěl s tebou mluvit o tom projektu. Vypadá to, že se s tou halloweenskou věci už celkem smířil," ignorujíc moji poznámku si sedne na postel přímo vedle mojí z poloviny vybalené tašky.
"Oh bože přestaň, tohle je už dávno za námi," konečně se k němu otočím čelem a nezapomenu protočit oči. Nechápu, proč jsem mu o tom vůbec říkala…
"Já to jenom říkám," pobaveně pokrčí rameny a vezme mi moje… teda Harryho tričko. Dík, že se mi hrabeš ve srovnaných věcech. Kolik let, že je za vraždu?
"A co ty a Anna? Nějaký novinky?" obrátím naši konverzaci v protiútok na to, o čem předtím mluvil. Tohle ti jen tak nedaruju.
"Jak ses měla o víkendu?"
"Nezakecávej to Jamesi!"
"No prostě víš jak… někdy si spolu trochu užijem, ale nic víc." Raději mi vrátí tričko a začne se zvedat k odchodu… Tak to teda ne, já chci vědět co se to mezi nimi vlastně děje.
"A chtěl bys něco víc?" zastavím ho otázkou, ještě než se stihne zvednout z postele.
"Co to je za blbou otázku?"
"Chtěl?"
"Já nevím, chtěl bych něco víc, ale Anna to bere jen jako chvilkové rozptýlení…“
"Proč to nezkusíte?"
"Takže teď je z tebe vztahový expert?" trochu se pousměje James a tím tuhle celkem vážnou konverzaci naprosto zničí.
"Jen mě to zajímalo," pokrčím nad tím rameny. Copak se už ani nemůžu zajímat o to, s kým chodí moji přátelé…pokud teda nechodí spolu. Stejně si nedovedu představit temperamentní Annu a flegmatika Jamese, ale pokud by byli spolu, tak bych jim to vážně přála a snažila se o to, aby se náhodou navzájem nepozabíjeli.
„Nepůjdeš za Jamiem?“ otočí se na mě ode dveří James.
„Nechám to na zítra, stejně ještě musím pro nějaké knížky do knihovny. Půjdu se osprchovat a pak nejspíš spát, tak dobrou.“
***
„Dobré ráno,“ usměju se na Jamese, když vejdu do kuchyně, odkud vychází úžasná vůně z připravované snídaně a čerstvě uvařené kávy, ze které se z hrníčku ještě kouří.
„Co že máš tak dobrou náladu, vždyť je ráno a ještě musíme jít do školy,“ podezřele si mě přeměří, ale hned na to mi podá jeden ze šálků s kávou.
„Nevím, jen se cítím tak nějak…šťastně,“ přihlouple se usměju do hrníčku.
„To kvůli tomu víkendu? Bavili jste se?“
No super starý vlezlý James je zpátky. A to jsem si už myslela, že z toho vyrostl, i když to je možná kvůli tomu, že je každou chvíli s Annou a ta ho kazí. Už si sakra musí rozmyslet, jak to mezi sebou mají jinak se z toho jejich vztahu-nevztahu zblázním…nebo ještě líp, prostě je dám zkušebně dohromady. Přeci jen to jsou přátelé a už teď spolu mají vztah, který obnáší nějaké výhody, které normálně normální přátelství neobnáší…takže by to nemuselo být tak hrozné a když jim to nevyjde, můžou se vrátit zpátky k tomu, co mezi sebou mají teď.
„Asi jo, bylo to super. Harry má vážně skvělou rodinu, prostě přes víkend jsem si připadala zase…normálně, víš, jako kdyby všechno dávalo smysl. Tohle jsem od té nehody dlouho nezažila,“ odpovím po chvíli zamyšlení, ale je to pravda s Harryho rodinou se cítím, tak nějak jinak…
„Jsem rád, že jsi šťastná,“ usměje se James, když odkládá svůj hrnek na kuchyňskou linku. Netrvá to ani deset sekund a už mě drtí ve svém pevném medvědím objetí.
"Co máš na dnešek v plánu?" zamumlám mu do ramene, ve snaze se od něj odtáhnou a dojíst připravenou snídani, abych se dostala v čas do školy.
"Vlastně jsem myslel, že si dneska udělám volno… Co ty?" pobaveně mě pustí a nezapomene nahodit takový ten výraz snaž-se-jak-chceš-stejně-jsem-silnější. Musím začít posilovat a pak ti ukážu.
"To jako vážně, zbývají nám dva týdny školy, než začnou vánoční prázdniny a ty… tohle nemá cenu řešit," nahlas si povzdechnu, jako kdybych mluvila do dubu. On se prostě nikdy nepoučí. "Mám přednášku a musím do knihovny pro pár knížek," prozradím mu své skvělé a zábavné plány na dnešní den.
"Tak to si užij, já tady budu zatím sedět v teplákách zabalený v dece a koukat na televizi," blaženě se usměje a i se svojí snídaní se přesune na gauč před televizi.
Takže on se mi bude ještě vysmívat? Já se z něj snad zblázním nebo bych ho mohla do školy dotáhnout násilím. Místo toho, aby seděl ve škole, si bude sedět v teple doma a koukat na televizi… prostě to není fér, já chci taky sedět na gauči zabalena v dece a u toho se cpát pizzou nebo něčím stejně dobrým.
I když musím přiznat, že nad tou možnosti zůstat tady s Jamesem začínám čím dál víc uvažovat. Musím si dát imaginární facku, abych se vzpamatovala z toho chvilkového poblouznění. Prostě teď půjdu do školy a dodělám ten projekt, abychom ho mohli s Jamiem odevzdat co nejdřív a tím si splnili jeden z předmětů.
Potom, co jsem dopila kafe, které mi James tak ochotně připravil, jsem se vrátila do pokoje, abych se mohla připravit na dnešní den. Když už jsem byla oblečená do něčeho teplejšího, přeci jen venku už je celkem chladno, vydala jsem se na cestu do budovy, ve které probíhala moje jediná dnešní přednáška…alespoň, že tak.
