Darkness in my heart

EPILOG

HARRY:

„Takže…koukám, že tvoje šťastně až do smrti se zatím plní.“ Ozal se Nick za mými zády a já povyskočil. Netušil jsem, že tu se mnou ještě někdo je. Myslel jsem, že si mého odchodu do kuchyně nikdo nevšiml.

Zayn asi týden po našem návratu uspořádal malou party, na kterou dorzily všichni členové naší staré party. Bylo fajn znova všechny vidět. Trochu jsem se na začátku bál, že se tady budu cítit jako cizinec, jelikož jsem s těmi lidmi nebyl tak dlouho v kontaktu, ale překvapivě jsme se všichni hned od začátku bavili, jako kdybych nikdy neodjel. Byl jsem všem vděčný, že se ke mně a k mé rodině chovají naprosto normálně a nevládne mezi námi trapné ticho.

„Jo. Vypadá to tak.“ Usmál jsem se a vrátil se k přípravě sendvičů, které si naše potomstvo objednalo.
„Jsem rád, že jsi spokojený. Po tom všem si to zasloužíš.“ Obrátil jsem se a vrazil mu talíř s chleby do rukou. Měl jsem jen krůček k tomu, abych se rozbrečel. Dnešní den pro mě byl dost emotivní. Nechtěl jsem, aby si Nick myslel, že se ze mě stala baba. I když možná byla pravda, že jsem trochu vyměkl za tu dobu, co jsem s Louisem.

„Díky. Taky jsem rád, že si našel toho pravého a teď to prosím zanes ven. Sám bych to všechno nedonesl.“ Nick pobaveně zavrtěl hlavou a následoval mě na zahradu, kde se všichni vesele bavili na tom, jak můj manžel předstírá, že je nějaká příšera, která chce všechny přítomné děti sežrat. Taky jsem se začal smát a zasněně ho pozroval.

Byl opravdu dokonalý. Navzdory všem jeho pochybnostem mu to s dětmi šlo perfektně a já už začínal přemýšlet, jak bych ho přesvědčil k adopci dalšího miminka. Chtěl jsem mít dům plný těch malých stvoření, která by se smála a přiváděla nás k šílenství.

Rozhlédl jsem se kolem a musel se usmát při pohledu na Perrie, která seděla na Zaynově klíně a oba se vášnivě líbali. Nejspíš si užívali chvíli klidu, kdy jejich dítě bylo zaměstnatné něčím jiným. Opravdu jim to spolu slušelo. Zvlášť, když se Pezz rýsovalo další těhotenské bříško. Zajímalo mě, kdy to hodlá oznámit Zaynovi, protože ten evidentně neměl ani tušení, že bude znova tátou.

Liam si k sobě ochranitelsky přitáhl Dani a vtiskl ji polibek do vlasů. Přitom, ale nezapomínal starostlivě sledovat svého syna, který se proháněl zahradou. Vždycky bylo jasné, že Li bude dobrý táta. Neuměl jsem si představit, že by tomu bylo jinak.

Niall něco šeptal Jess, která se hihňala a snažila skrýt červenající rváře. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou a byl rád, že je můj kamarád šťastný. Jejich dcerka, která měla dlouhé blond vlásky a modré oči po otci, chytila za ruku Liamova syna a pomohla mu vyhnout se příšeře, kterou představoval můj manžel. Zasmál jsem se, když se Li zamračil, ale radši jsem nic neřekl. Na předčasné závěry bylo ještě brzy, ale kdo ví. Třeba by se ti dva malí prckové mohli jednoho dne vzít a udělat z dvou starých kamarádů příbuzné.

Josh s Willem seděli vedle sebe a po jejich bocích měli usazené své manželky. V tu chvíli jsem děkoval bohu za to, že je Nick teplej. Připadal jsem si zvláštně mezi tolika heterosexuálními páry. Zvlášť, když jsem nechápal, proč by někdo chtěl líbat holku. Vždyť Louis uměl líbat daleko lépe. No…lásku si člověk nevybírá. Nebylo na mě abych soudil, kdo se s kým cicmá a proč.

Nick se přitulil ke svému příteli a vytrvale odpákovával jeho návrhy na svatbu nebo na pořízení si dětí. Uchechtl jsem se a v duchu si poznamenal, že si s ním o tom musím promluvit. Chudák nevěděl, o co přichází. Vzít si někoho koho milujete a založit s ním rodinu je to nejlepší rozhodnutí, jaké můžete v životě udělat.

Z myšlnek mě vytrhl až Louis, který vykřikl a svalil se na zem, protože Zaynův syn se mu pověsil na nohu a Darcy mu skočila na záda. Ostatní se na něj vrhly a začaly ho mučit a přestaly až, když začal sliboat, že nikdy už žádné dítě nesní. Nepřestával jsem se smát a pořád je pozoroval.

„Teď počkejte!“ Zavolal na ně Louis, když už si všichni mysleli, že jsou v bezpečí. „Mám tady pomocníka!“ Můj manžel popadl Bena, který tu scénu doteď jen pozoroval z bezpečné vzdálenosti a náš syn se ho pevně chytil, neboď věděl, jak moc umí být jeho tatínek střeštěný. „Teď budu neporazitelný a ještě více hladový, takže vás sním najednou mnohem víc! MUHEHEHE!“ Louis se zasmál ďábleským smíchem a znova začal všechny přítomné děti, které už uměly chodit nahánět.

Zasněně jsem sledoval celou tu scénu a přemýšlel, jestli by můj život mohl být ještě dokonalejší, než už je.

„Dobře, dobře. To by stačilo. Jde se jíst.“ Vložil jsem se do hry, když už Louis málem po druhé upustil Bena, díky tomu, že na něj nějaké dítě skočilo. Vzal jsem si od svého manžela našeho syna a usadil se s ním u stolu, abych ho mohl nakrmit.

„Díky za záchranu.“ Pošeptal mi modroočko a položil si bradu na moje rameno. „Už mi vážně docházely síly.“
„Tak si Bena neměl zapojovat do hry.“ Sykl jsem po něm mírně naštvaně, ale on si toho nevšímal a začal dělat legrační obličeje na našeho syna.
„No jo, ale když on tam seděl tak opuštěný.“ Zavrtěl jsem hlavou a vtiskl Louisovi pusu do vlasů.

Chvíli na to k nám přicupitala Darcy a usadil se vedle mě. Poděkovala za sendvič a do jednoho se hladově zakousla. Volnu rukou jsem jí pohladil po vlasech a moje srdce začalo přetékat štěstím. Život už prostě nemohl být lepší.

Měl jsem všechno, co jsem si kdy mohl přát. Milujicího manžela, dvě překrásné, zdravé, úžasné děti a spoustu kamarádů okolo, kteří mi byli ochotni s čímkoli pomoct. Pokud bych žádal od Boha víc, bylo by to ode mě neskutečně sobecké. Jen málo lidí na světě má takhle perfektní život a já si hodlal vážit každé vteřiny, kdy jsem nemusel řešit žádnou katastrofu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jo. Je to vážně tady. Tenhle díl se mi vůbec nechtělo psát, abych byla upřímná. Pořád mám takový pocit, že když tenhle příběh skončí, zmizí i nějaká moje část a to mě děsí :D No nic, asi mi už hrabe :D Toho si nevšímejte. :D

Každopádně jsem Vám chtěla šíleně moc za všechno poděkovat. Ať už za úžasné komentáře, hvězdičky, které mi dělaly obrovskou radost nebo jen za obyčejné přečtení. :) Ani nevíte, jak moc si toho vážím.

Všem, kteří jste to dočetli až sem, bych chtěla ohromně poděkovat. Doufám, že se Vám můj příběh líbil a že Vám přinesl i trochu barev do života :) Jo a taky děkuju, že jste přehlížely ty hrozné chyby a překlepy, které jsem za těch 67 dílů nadělala. Věřte mi, že jsem se vždycky snažila všechno opravit, ale z nějakého důvodu něco vždycky přehlédnu. Nechápu to, ale jsem Vám nesmírně vděčná, že jste se mnou měli trpělivost. Takže ještě jednou děkuju ♥ A snad se potkáme u dalšího příběhu :)

P.S. Za předpokladu, že byste ode mě chtěli číst i jinou povídku, co by to mělo být? Něco z běžného života anebo něco s nadpřirozenými bytostmi?