Darkness in my heart

63. díl

Nevím, jestli Vás to bude zajímat, ale napsala jsem kousek z pohledu Zayna, Nialla, Liama a Nicka. Jen mě napadlo, že by mohlo být zajímavé vidět, jak to v jednotlivých domácnostech probíhá, když už je klid a neblíží se žádná pohroma. Tak snad se Vám to bude líbit :)

P.S. Další díly už budou věnované čistě jen Larrymu. Takže don't worry. Váši oblíbenci si ještě pro Vás ukradnou nějakou tu kapitolu. :)

--------------------------------------------------------------------------------------

ZAYN:

„Odpustíš mu?" zeptala se Perrie, když jsem dotelefonoval s Louisem, a usadila se na mém stole, těsně vedle mé paže.
„Vyhrožoval ti." Řekl jsem a vzal její dlaň do té své. Netušil jsem co bych bez ní dělal. Čím déle náš vztah trval, tím více jsem si byl jistý, že právě ji potřebuju k životu.
„Nikdy by mi neublížil." Bránila ho Pezz a já si povzdechl. Louis byl sice můj kamarád a já chápal, proč to udělal, ale tohle jsem prostě nemohl jen tak přejít. „Jen chtěl dostat zpátky svého přítele."
„Já vím." Povzdechl jsem si a stáhl si jí k sobě do klína. „Jen si neumím představit, že bych o tebe přišel." Zabořil jsem jí hlavu do prsou a pevně jí objal.
„Nepřijdeš o mě." Ujistila mě a přinutila mě, abych se na ni podíval. „Budu s tebou navždycky." Usmála se a něžně přitiskla své rty na ty mé.

„Miluju tě." Vydechl jsem a opřel si čelo to to její. Oba jsme zavřely oči a užívali si chvíle klidu. Už jsem si ani nepamatoval, kdy naposledy jsme byli spolu o samotě. Předtím jsme pořád řešili Bavettu, pak zas Harryho a na sebe jsme si nenašli ani mizernou půl hodinku.
„Taky tě miluju." Zašeptala Perrie a já se jí vášnivě přisál na rty. Překvapeně vzdychla a následně se zasmála. Zjevně jí tenhle můj nával chtíče příjemně překvapil.

Zvedl jsem se s ní a usadil svou přítelkyni zpátky na stůl, kde původně seděla. Potřeboval jsem se odreagovat, potřeboval jsem něco, co mě přinutí na všechno zapomenout.

Po smrti Bavetty jsem pomalu začal získávat větší vliv. Teď už jsem byl na stejné úrovni, jako byl kdysi ten sráč.

Někdo by si mohl myslet, že je to skvělý mít na dlani skoro celou Británii, ale já si občas říkal, jestli mi to za ty starosti stojí. Svou práci jsem měl sice rád. Bavila mě, ale řešit pořád všechny ty problémy, které s tím byly spojené, bylo občas dost vyčerpávající. Ještě štěstí že jsem měl Pezz. Ta mi se vším pomáhala a starala se o mě.

Najednou se ozvalo klepání a já si povzdechl. Podstoupil jsem od Perrie a pohledem jí naznačil, aby se ani nehla. Ona mi věnovala nezbedný úsměv a provokativně si olízla rty. Zasmál jsem se a došel ke dveřím.

„Co je?" zeptal jsem se Joshe, který stál na prahu a něco si důležitě ťukal do mobilu.
„Oh, Will a já jsme sehnali lístky na dnešní zápas, jdeš?" vypadlo z něj, když se širokým úsměvem zvedl hlavu a já pobaveně zavrtěl hlavou.
„Ne díky, mám tu něco, co musím dodělat a nemůže to počkat." Odpověděl jsem a Josh s vědoucím úsměvem mrkl na mou přítelkyni, která seděla na stole a zajisté se dobře bavila.
„Jasně. Tak si to užijte." Josh se pochechtával celou cestu zpátky do obýváku, kde už na něj pravděpodobně čekal Will. Protočil jsem oči a zavřel za sebou dveře, které jsem následně zamkl.

„Tak..." Došel jsem k Perrie a sjel jí toužebným pohledem. „Kde jsme to skončili?" zeptal jsem se a Pezz si mě se smíchem přitáhla blíž k sobě a hladově mě políbila. Přitom mi začala rozepínat kalhoty a já jí halenku, co měla právě na sobě.